Poukazuje na to, že turecký prezident Erdogan zajistil Daeši podporu a umožnil mu takřka volně využívat turecké území kvůli vytouženému svržení Asadova režimu v Sýrii. To ale platilo jen do konce loňského roku. Od té doby vede válku i proti teroristům z Daeše, zkouší vydírat Evropskou unii „migrační zbraní“, vzpírá se Spojeným státům kvůli jejich podpoře Kurdům, a třeba jen pár hodin před nedávným summitem NATO naznačil, že by mohl vpustit „nově spřátelené“ ruské letectvo do Incirliku, čili fakticky Západu pohrozil, že Rusové budou moci startovat z letiště ve členském státu NATO.

Erdogan je mistrem ve vytváření davů nepřátel

Z tohoto pohledu pokus o vojenský puč vlastně ani nemusí být žádným velkým překvapením. „Turecký prezident se totiž ve vytváření davů nepřátel na všech stranách stal nezpochybnitelným mistrem. Otázkou nicméně zůstává, proč pokus o převrat v členském státu NATO, k němuž se například v amerických médiích vyzývá už delší dobu, přišel zrovna nyní,“ píše Spencerová.

Nad pučem visí spousta otazníků

Spoustu otázek podle ní vyvolává i samotný pokus o vojenský převrat. Pučisté – převážně z řad vojenského letectva a vojenské policie – měli například v plánu útok na Erdoganovo sídlo v letovisku Marmaris, ale prezident odtud oproti předpokladům odjel předčasně.