Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Včera (22.7.) pronesl V. Putin na zasedání ruské Rady bezpečnosti projev, který by mohl signalizovat určitou změnu ruského postoje na Ukrajině.
Putin řekl i něco, co by by eventuálně mohlo znamenat posun v řešení ukrajinské krize. Jeho slova alespoň částečně signalizují, že Rusko možná vyvodí důsledky se sestřelení malajsijského letadla – a je možné, že hlavně kvůli tomu, že Kreml si teď plně uvědomil, že se na ně nedá nadále spoléhat a že jejich užitek se vyčerpal či může být kontraproduktivní.
Projev je samozřejmě specifickým žánrem politické komunikace, který se nedá chápat doslovně, ale na druhou stranu není také možné ho vidět jen jako nic neříkající propagandu, lež nebo čistou rétoriku. Projev politika vždycky něco signalizuje v určitém kontextu.
Za poměrně zásadní se dá považovat, že poprvé z Putinových úst vůbec zaznělo to, že Rusko má prostředky k tomu nějakým způsobem ovlivnit separatisty na východě Ukrajiny, a to v souvislosti s vyšetřováním tragédie letadla MH17. Putin řekl do slova: „Vyzývají nás ovlivnit ozbrojence jihovýchodu. Opakuji, budeme dělat všechno, co je v našich silách, ale to nestačí.“ Putin tu tedy odpověděl na západní výzvy, které se objevovaly od čtvrtka, a to v zásadě pozitivně. Není jasné jestli včerejší odklad jednání o sankcích na kterém se dohodly ministři zahraničních věcí EU s Putinovými slovy přímo souvisí nebo nikoliv.
Výrok samozřejmě není třeba zveličovat, skutky budou mluvit samy za sebe v nejbližších dnech a týdnech. Nejde ani o přiznání nějaké konkrétní ruské podpory, ale jen o přiznání možnosti ovlivnit separatisty v této věci. Je také třeba si především všimnout toho, že je nejednoznačný, protože také připouští možnost nemožnosti něco ovlivnit. Není tak jasné co je a co není v „silách Ruska“. Může to mimo jiné potvrzovat podezření o tom, že vliv Moskvy na separatisty není absolutní a že východoukrajinský scénář se vůbec nemusí vyvíjet podle plánů a přání Kremlu vzhledem v situaci v terénu a odlišným zájmům. Zároveň hned poukazuje na to, že úspěch závisí také na Kyjevě a jeho jednání. To Putin neopomenul zkritizovat i v souvislosti s vyšetřováním tragédie boeingu.
Putin hned na začátku v projevu řekl, že Rusko v daný moment nečelí žádnému vojenskému nebezpečí a že situace je vojensko-strategicky ve světovém měřítku vyrovnaná. Tím v podstatě přiznal, že zasedání nebylo svoláno kvůli nějakému akutnímu nebezpečí, jak se nabízelo. Byl to vlastně jeho první vzkaz na Radě bezpečnosti. Putin tak nesignalizoval ani nic o tom, že by situace při hranicích s Ukrajinou měla mít v nejbližší době vojenské důsledky pro Rusko v podobě přímého vojenského zásahu. Naopak prezident RF řekl poměrně otevřeně, že Rusko nečelí žádné akutní hrozbě. Kromě toho se poměrně dost bodů jeho projevu týkalo ruských domácích problémů a jejich možných řešení.
Co je ale zajímavé je fakt, že česká média především zajímal Putinův výrok na adresu NATO a jeho plánované posílení obrany Ruska západní směrem, který hromadně prodávala v titulcích jako zásadní a hlavní informaci. Výroky ohledně ruského příslibu ovlivnit ozbrojence si všímala okrajově, jakoby mimochodem. Titulky hlásají to, co se zřejmě nejlépe hodí do schematu vojensky nebezpečného Ruska a co nepřímo pomůže ospravedlnit NATO (Lidovky.cz „Putin: NATO zbrojí ve východní Evropě. Posílím vojenskou moc Ruska“, Idnes.cz: Rusko posílí vojenskou moc, ohlásil Putin. Reaguje na aktivity NATO“, Novinky.cz: Posílíme vojenskou moc, vzkázal Západu Putin). Nevadí ani příliš to, že Putin nemluvil o „vojenské moci“, ale o „posílení obranyschopnosti země“. Konotace slovního spojení „vojenská moc“ a „obranyschopnost země“ jsou přitom značně odlišné.
Prezident Ruska ale v projevu také upozornil na to, že země nepřipustí politické vměšování do vlastních záležitostí, tedy žádnou formu "barevných revolucí" a opakoval současnou ruskou "patriotistickou a morální mantru", jejíž vyznění ale bylo zmírněno akcentem na občanskou společnost a deklarací toho, že nedojde k tzv. utahování šroubů. Nedá se samozřejmě nyní odhadnout to, jak moc vážně se tato slova dají brát a co občanskou společností vlastně Putin míní. V nedávné minulosti režim spoléhal na svazování spontánních aktivit občanské společnosti a toto snažení posílil po roce 2012 v důsledku protiputinských demonstrací spolu s akcentem na konzervativní hodnoty a agendu (i za cenu faktické polarizace společnosti). Nyní Putin vyzval ke spolupráci na řešení současných problému Ruska právě občanskou společnost: „A samozřejmě je zvláště důležité, aby občanská společnost zaujímala aktivní pozici, reagovala na skutečnosti narušení práv a svobod člověka, přinášela svůj vklad do profylaktiky radikalismu a extrémismu.“, které Putin evidentně považuje za bezpečnostní problém s tím, že se ruské úřady chtějí o občanskou společnost „opírat“.
Projev dále zmínil dvě další věci, které nejsou bez zajímavosti. Podtrhl dodržování ústavy především ve vztahu k federálním celkům ale i k zákonnosti a ochrany práva občanů. Dále potom zdůraznil nutnost rozvoje strategických regionů - nepřekvapivě hlavně na nerostné zdroje bohatého Dálného východu a vůbec otázku sociálního a ekonomického rozvoje země. Otázku posílení bezpečnosti Ruska směrem k NATO a jeho posíleným „demonstrativním“ aktivitám ve východní Evropě, včetně protiraketového štítu USA, který definoval jako „část útočného obraného systému USA umístěná na periferii“, Putin zmínil jako poslední a zvlášť při něm akcentoval obranu Krymu.
Tak jako obvykle se Putin snažil projev „vycentrovat“, tzn. dát všem vlivným frakcím kolem něj „něco“ - silovikům reakci na NATO ve východní Evropě a odmítnutí „barevných revolucí“ a civilikům naopak ujištění (zatím) o tom, že režim neplánuje další utahování šroubů a bude posilovat konstituční stát - a konečně Západu, požadovaný příslib, že Rusko ovlivní separatisty na východě Ukrajině zatím alespoň ve věci vyšetřování leteckého neštěstí. Zda se ale Putinovi podaří a je vůbec v jeho silách rozetnout současný gordický uzel politické stagnace je velká otevřená otázka. V posledních dnech ale začaly prosakovat některé informace, že zdaleka ne všichni jsou v Rusku bez obav z pokračování sankcí a obavy přitom pocházely především od ruských miliardářů. Vedle toho se na veřejnost dostaly právě včera hacknuté služební dopisy ruského vicepremiéra A. Dvorkoviče, které ukazují na to, že finanční situace Ruska se nejeví v daný moment až tak pozitivní a vytyčené cíle mohou narazit na ekonomickou realitu. Pokud to odpovídá skutečnosti, potom Putin musí začít být opatrný ohledně dalšího jednání a pomalu hledat účinnou strategii východu (exit strategy). Pravděpodobné sestřelení MH17 nyní oslabilo Rusko a jeho vyjednávací pozici směrem k Západu a posílilo nervozitu z sankčního tlaku. To by zatím nemusel být takový problém, protože EU se sama dopadů tvrdých sankcí obává, jako stále zřejmější signály o tom, že situace na východě Ukrajiny se začala ubírat nekontrolovatelným směrem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: adr
