Na přelomu roku byl v médiích propírán Zdeněk Ondráček za své působení v Pohotovostním pluku Sboru národní bezpečnosti a zásahům proti demonstrantům. Jak se teď ukazuje, po jeho prvním nezvolení do poslanecké komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů jeho apetit po funkci zesílil. Oznámil, že se chystá kandidovat na předsedu KSČM. Dalšími aspiranty na víkendovém sjezdu v Nymburku pak jsou opravář aut, a jak o sobě sám říká, politický pracovník Oldřich Duchoň či poslanec komunistů Stanislav Grospič. Nebo pražský zastupitel Ivan Hrůza a severomoravský zastupitel Martin Juroška. Dalšími v řadě pak jsou známější europoslankyně Kateřina Konečná, poslanci KSČM Leo Luzar či Daniel Pawlas. Kandidaturu pak ohlásili i dosavadní předseda Vojtěch Filip, který původně naznačoval, že post šéfa strany po volebním debaklu z loňského podzimu obhajovat už nebude. A místopředseda a představitel tvrdého jádra komunistů Josef Skála.

Posledně jmenovaní mají vyjma svých manažerských aktivit v jedné z mála stran ze států někdejšího komunistického bloku, která ze svého jména komunismus nevytěsnila, společné ještě jedno. Před rokem 1989 je ve svých evidencích vedla jako spolupracovníky komunistická rozvědka. Josef Skála i Vojtěch Filip byli evidování Státní bezpečností jako ideoví spolupracovníci rozvědky.

Josif vítá sovětská vojska

Josefu Skálovi rozvědka přidělila krycí jméno Josif (většinou je uváděno v této podobě, v přiloženém dokumentu StB je ale uvedeno krycí jméno "Josef" –  pozn. PL). Tajná služba podle dostupných dokumentů s angažovaným studentem žurnalistiky, zapáleným pro marxismus-leninismus, dokonce počítala jako se svým budoucím důstojníkem. „V roce 1968 jednoznačně odmítal nástup pravicových a antisocialistických sil. Nezúčastnil se žádné pravicové akce a nepodepsal žádnou rezoluci. Často zcela osamocen a proti většině žáků a učitelů bojoval proti hanobení socialismu v naší zemi,“ lze se dočíst v takzvaném Memorandu, v němž Státní bezpečnost popisovala získání spolupracovníků. „Internacionální pomoc SSSR a ostatních socialistických zemí v srpnu 1968 přivítal s nadšením a ulehčením. Sovětská vojska vítal 21. srpna za úsvitu na ruzyňském letišti,“ lze se dále dočíst v archivních dokumentech. Řídící důstojník Josifa František Vaniš pak počítal s tím, že Josif mohl být legalizován jako budoucí důstojník rozvědky v Československém rozhlasu nebo televizi. Termín legalizace obnáší vytvoření krytí pro práci pro tajnou službu, tedy například vytvoření pracovního místa s legendou, která by možnost jeho provalení před spolupracovníky co nejvíce eliminovala.