Dagmar Havlová se svěřila, že smutek z odchodu svého muže se všechna ta léta snažila zahnat prací. „Tou vytížeností jsem se snažila zahnat smutek a vzpomínky. Měla bych se už asi vzpamatovat a třeba prodat jeho auto. Měla bych začít žít svůj život,“ sdělila s tím, že stále v podstatě neví jak na to, jak to uchopit.

Vzpomínky na manžela jí prý neustále provázejí. „Chybí mi naše debaty a porady s ním, blízkost a důvěra,“ vzpomíná. Největší obdiv k němu podle svých slov chovala pro jeho vzdělanost, rozhled a schopnost poradit v každé situaci.

Původní zdroj ZDE