Dvě zásadní akce minulých dnů nemohou chybět v pravidelném přehledu mediálních zajímavostí. „Začnu tou taškařicí v dolní komoře Parlamentu, což je pravidelný folklór české politické scény, kdy se najde jakýkoli zástupný důvod a opozice, nebo její část se pokusí vyvolat odvolání vlády. Tentokrát je to o to komičtější, že se na tom neshodla ani celá opozice. SPD se od těchto aktivit držela stranou, ačkoli je to také opoziční strana. Komunisté sice nejsou považováni za opoziční stranu, ale nejsou ani součástí koaliční vlády, a ti se zdrželi. O největší legraci na tomhle balábile se postarali sociální demokraté, kteří nejprve podmiňovali své setrvání v koalici odvoláním ministra kultury Staňka a jmenováním nového ministra, ale když zjistili, že prezident Miloš Zeman nic z toho nemíní udělat a necítí se být ústavně nucen to udělat, tak se poslušně vrátili ke svým korytům a vládu podpořili,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To, že druhý den po podpoře kabinetu začala ČSSD hrozit odchodem z vlády, už ani není překvapením. „Pikantní je, že lidé, kteří zaujímají v sociální demokracii nejkritičtější postoj k účasti ČSSD ve vládě jako paní exministryně Valachová, si vzali dovolenou. Celé to je všechno, s prominutím, jedna velká maškaráda, která neslouží ničemu jinému než tomu, aby se někteří političtí exponenti z části opozice, mám na mysli TOP 09, ODS, Piráty a STAN, ukázali dlouhými projevy před Poslaneckou sněmovnou. Schůze, o které bylo dlouho dopředu jasné, jak dopadne, trvala sedmnáct hodin. Během nich poslanci zabíjeli čas svůj, ale také náš i naše peníze, protože za těch sedmnáct hodin si jistě nechají zaplatit, ačkoli za tu dobu neudělali jediný úkon nebo čin podle náplně, která jim náleží, to jest tvorby legislativního prostředí v České republice. Nic takového sedmnáct hodin nedělali,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Nedůvěra vládě
Poslanci dali schůzí najevo, že je služba občanům nezajímá
Vadí vám, že prezident Zeman zatím nepřijal demisi ministra kultury Staňka?Anketa
To rozhodně není dobrou vizitkou pro standardní politickou scénu u nás, k níž už je třeba počítat i Pirátskou stranu. „Ti se původně profilovali jako nestandardní, zajímavá, nová, kreativně uvažující a fungující strana, zato dnes jsou úplně zaměnitelní s kteroukoli jinou stranou v Poslanecké sněmovně. Snad s výjimkou komunistů, protože mezi sebou žádné bývalé členy komunistické strany nemají na rozdíl od všech ostatních stran. Pravda s výjimkou lidovců, ale mnozí jejich členové byli ve straně, která byla součástí Národní fronty, podřízené komunistické myšlence, v čele se svým bývalým předsedou Miroslavem Kalouskem. Ten obraz, který si člověk udělal z pozorování průběhu této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny, je opravdu truchlivý a vůbec nevypovídá nic o tom, že by naše politická scéna měla našlápnuto do lepších časů,“ obává se mediální odborník.
Úspěch demonstrace je v tom, že ukázala aktivitu účastníků
Pro hodnocení nedělní demonstrace na Letné si vzal na pomoc vynikající článek vysokoškolského pedagoga Radima Valenčíka, který ho vydal na svém blogu. „Shrnul v něm několik velmi podstatných věcí, kterých si žádný jiný komentátor nevšiml. Když to vezmu po jednotlivých bodech. Valenčík považuje demonstraci za poměrný úspěch, protože přece jenom ukázala, že lidé jsou nespokojeni s vývojem politické situace, že to je svým způsobem důkaz aktivity lidí a jakéhosi politického fištrónu a vnímání toho, že se kolem nás něco děje. Vždyť úlohou občana není jenom jednou za čtyři roky strčit někam nějaký lístek, ale také se dění zúčastňovat, pokud možno aktivně, a říkat, co si myslím. Ať už je to tak, či onak, je to názor do diskuse. To je velmi podstatný Valenčíkův postřeh, který nikdo takhle neakcentoval. A už vůbec ne v té alternativní mediální scéně,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Druhá věc se týká toho, co už zmínil v souvislosti se Sněmovnou a předem rozhodnutou schůzí. „Celou tu aktivitu někdo musel platit. Teď se nebudu zabývat konspiračními teoriemi, kým je placen pan Minář, kdo platil ty vlaky a autobusy, kdo tam naháněl a agitoval ty demonstrující, ale budu se držet naivní myšlenky, i když nejsem naivní, že ti lidé tam byli dobrovolně a za vlastní peníze. Někdo však musel platit ty reprodukční aparatury, projekční aparatury, ty služby okolo. Byl tam krizový štáb, zdravotníci, policisté. To stojí hodně peněz, a to někdo platit musel, to určitě nedostali zadarmo od Ministerstva vnitra nebo Ministerstva zdravotnictví, to bych se moc divil. Pokud ano, tak je to téma na investigativní reportáž. Ale ne od paní Slonkové a pana Kubíka, protože jejich reportážím se nedá vždy věřit. Chtělo by to opravdovou zjišťovací reportáž, nejen nějakou politicky objednanou,“ poznamenává mediální analytik na okraj tohoto tématu.
Fotogalerie: - Monstrakce proti Babišovi
Pro akci na Letné bylo příznačné absolutní obsahové prázdno
Nepochybuje o tom, že celá ta akce musela být docela drahá záležitost, kolik milionů to bylo, neví. „Ale ani mě to nezajímá. Mě by zajímalo, kdo to platil. Nevěřím tomu, že to je po stokoruně, jak napsal pan Zapletal v článku, o němž jsme předminule hovořili. To si jenom pan Minář může myslet, že jsme stádo tupých ovcí. To je, jako když se skandovalo 25. listopadu 1989, když tehdy padla první Adamcova vláda a postavili jakousi polokomunistickou vládu, s níž lidé pochopitelně nebyli spokojeni, takové heslo: ‚Staronová vládo, nejsme tupé stádo‘. Tak já bych to teď parafrázoval ve smyslu: ‚Milý pane Mináři, přesvědčit mě se vám nedaří‘. Nejsem veršotepec, ale je to stejný princip. To nejpodstatnější, co na té demonstraci bylo, vyjádřil pan Valenčík úplně přesně. A to bylo to absolutní obsahové prázdno. Byla to přehlídka frází, které nic neznamenaly,“ poukazuje Petr Žantovský.
Podle něj ta vystoupení byla zhruba tak na úrovni běžné parlamentní diskuse ve Sněmovně nebo v Senátu, tedy přehlídka politických stanovisek, frází, které nepřinášely vůbec žádný obsah a nic nového nikomu nedaly. „Toto je podle pana Valenčíka negativum, podle mého názoru je to důkaz neúspěchu té akce. Protože ta mohla být úspěšná pouze za podmínky, kterou definuje i Valenčík, že by ta organizátorská struktura přišla skutečně s nějakým receptem, co dělat. Ale oni pouze říkají, že nechtějí Babiše, nechtějí Zemana, nechtějí Benešovou. Dobrá. Na jiných demonstracích říkali, že nechtějí Semína, že nechtějí Žantovského, že se ho bojí, co já vím. Ale všechno je to jenom takový konstrukt negace, žádný pozitivní protinávrh nezazněl. Valenčík doslova říká, že je zvláštní, že na rozdíl od těch listopadových Letných a Václaváků vůbec nezazněla nějaká výzva k opravdové aktivitě,“ podotýká mediální odborník.
Cílem je naštvat lidi, aby příště volili lepšolidi poslušné Bruselu
Proto mu to víc než protestní shromáždění připomínalo happening či mejdan. „To není Majdan, to je mejdan pod širým nebem, hraje nějaká kapela, pan Svěrák tam kráká mravoličné písně. Je to bezvadné, všichni se výborně bavíme, ale v tom listopadu tam zněly konkrétní výzvy ke konkrétním aktivitám. Například ke generální stávce. Nebo k předčasným volbám. Nic takového tentokrát nezaznělo. Ani nemohlo, protože nic takového nepožadují. Nemají program. Jen vědí, co nechtějí. To mě utvrzuje v tom, že ta akce nemá sloužit k tomu, aby odstranila Babiše, Zemana nebo Benešovou, ale k tomu, aby vnesla do společnosti neklid, nevoli, a to aby se zúročilo v příštích volbách v regulérním termínu. A začíná to už dva roky před nimi, aby se lidé dostatečně naštvali a byli potom dobře manipulovatelní a přesměrovatelní na nějaké lepšostrany, lepšolidi nebo lepšokandidáty, kteří budou poslušnější vůči svým demiurgům ze Západu,“ tuší Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Takovým příkladem poslušnosti je slovenská prezidentka Zuzana Čaputová. „Ta teď velmi úlisně a stachanovsky slíbila vyplnění toho dvouprocentního zbrojního závazku členských zemí NATO, když byla na návštěvě v sídle Evropské unie a NATO. A věřím, že o to bude i usilovat. Takže tu jde zase jenom o to, aby se zvýšilo procento poslušných zemí, nebo těch, které již rezignovaly. Slovensko začíná rezignovat. To není dobře. Může to nahrávat do budoucna stranám, jako je Lidová strana pana Kotleby, což není příliš lákavá vyhlídka pro demokracii v Evropě. Myslím, že demokracie v Evropě teď vypadá jako happening na Letné. Nikdo nic neví, netuší, co se má dělat, nikdo nevelí, protože všichni čekají na velení odjinud. Na Letné byla vidět i ta zoufalá personální chudoba. Za české herectvo vystoupil Filip Rajmont, při vší úctě herec, který ani v kontextu vlastního divadla není hvězdou,“ podivuje se mediální analytik.
Chyběly elity, kromě pamětníka Svěráka to byla už jen chudoba
Jde o herce, kterého by patrně moc lidí na ulici nepoznalo. „Nebýt toho, že jeho tatínek Ivan, nedávno zesnulý, byl jeden z nejlepších českých režisérů, tak by možná Filip Rajmont prodával v Lidlu mouku, nebo dělal něco jiného. A to je člověk, který mluví za české herectvo na shromáždění, které chtějí srovnávat s listopadovým z roku 1989. Tam byla celá elita českého kulturního, ale i vědeckého prostředí. Nyní se žádné elity nepředvedly. Předvedl se jeden pamětník Svěrák a zbytek byla opravdová chudoba. Proto si myslím, že to může být všechno trochu jinak. Abych si zakonspiroval. Když jsme se paralelně 400 kilometrů od sebe, tak jsou vzdálené Praha a Český Těšín, dívali na přenosy a záznamy s panem Nohavicou, tak mi Jarek napsal sms tohoto znění: ‚Všiml sis, jak málo uměleckých elit a té kulturní fronty tam je? Proč myslíš, že to je?‘ Odepsal jsem mu: ‚Asi mají lepší informace‘. Nic tím nenaznačuji, každý čtenář nechť si to přebere podle svého, ale myslím si, že takhle nějak to bude,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Poslední poznámka se týká zprávy, kterou ve středu přinesly Novinky, že generální ředitel České televize Petr Dvořák dostal přiklepnuto 2,42 milionu korun mimořádné odměny, což je desetinásobek jeho měsíčního platu, který činí 242 tisíc korun. „Je to maximální výše, s níž nesouhlasil jediný radní, a to pan Hauser. Pan Dvořák dostal tuhle bezmála dvouapůlmilionovou odměnu za splnění kritérií: dodržení vyrovnaného rozpočtu, kvalitu vysílání a plnění manažerských povinností. Vzal bych to od konce. Plnění manažerských povinností je snad ze sta procent součástí jeho pracovní náplně, za to nemá co dostávat mimořádné odměny. Za to, že plnil své manažerské povinnosti, má snad dostávat plat, a ten nepochybně dostává. Ve chvíli, kdy by je přestal plnit, tak by byl pak otazník nad jeho platem, ale ne nad jeho odměnou,“ nechápe mediální odborník, jak může být plnění povinností kritériem pro vyplacení mimořádné odměny.
Generálnímu to sypalo za kvalitu, jiný šel televizi raději odhlásit
Dovedené do absurdna to může znamenat, že kdyby manažerské povinnosti plnil jenom zčásti, tak by stejně dostal odměnu, třebaže nižší. „To z jiných profesí moc neznám, aspoň ne z těch, kterým platíme ze svého. Druhý důvod udělení této odměny je kvalita vysílání. Nuže slovo kvalita, jak víme, je jedno z nejgumovějších slov na světě. Někdo si o tom vysílání může myslet, že je kvalitní, jiný, že je nekvalitní, další si rovnou odhlásí televizní koncesionářský poplatek, protože už se na to nemůže dívat. Někdo se na vysílání České televize dívá s bolestí jako já, protože ho to živí, protože o tom musí občas mluvit do médií nebo před studenty a podobně. Věřte mi, je to docela utrpení. Pro mě to kvalitní vysílání není a říkám to tady skoro týden co týden. A to první kritérium dodržení vyrovnaného rozpočtu mě rozesmálo, protože, jak víme, vyrovnaný rozpočet dodržuje Česká televize už od roku 2012,“ připomíná Petr Žantovský.
Tehdy vedení ČT zavedlo takzvané fondové hospodaření, podle něhož koncesionářské poplatky nejdou do kolonky příjmy jako v jiné firmě, třeba v Českém rozhlase, ale do kolonky Fondu televizních poplatků. „V té se shromažďují a z ní se pak platí náklady. Na konci roku se to porovná. Když jsou náklady vyšší, tak se z toho fondu prostě dorovnají. Zajímavé je vědět, že po panu Janečkovi, který skončil v čele ČT k 31. srpnu 2011, zbylo nějakých šest miliard rezerv v tom Fondu televizních poplatků. Nedávno jsem četl, že teď tam jsou už jen dvě až tři, tedy dobrá polovina z toho za tu dobu zmizela. Zmizela s největší pravděpodobností na to, aby se udržela ta vyrovnaná křivka. Když se podíváme na křivku hospodářských výsledků, tak to jsem u žádné jiné firmy nikdy neviděl, že od roku 2012 až do roku 2018 je přímka a je na nule,“ všímá si mediální analytik ekonomického kouzlení na Kavčích horách.
Zachází výlučně s cizími penězi, za rok mu to vynese 22× čtvrtmilion
Tyhle českotelevizní vychytávky považuje za Potěmkinovu ekonomiku. „Ta má pouze skrýt, že se tam nějaké negativní ekonomické výstupy dokrývají z jakýchsi rezerv, které tam vznikly podle mého soudu velmi nestandardním a netransparentním způsobem. Český rozhlas, pokud vím, funguje úplně standardní ekonomickou metodou. Má nějaké příjmy, to jsou poplatky, plus další služby, reklama, a má nějaké výdaje. Na konci ty dva součty porovná, a když je výsledek kladný, tedy přebytek, tak se mu zdaní a odvede to státu jako každá jiná firma. Česká televize nikoli. Česká televize nezdaňuje nic, protože má vyrovnaný rozpočet, tedy jede už sedmý rok s nulou. No, co k tomu dodat? A za to dostal pan Dvořák 2,42 milionu korun. Aby byl čtenář v obraze, tak generální ředitel této firmy má měsíčně 242 tisíc korun, předsedové parlamentních komor a premiér mají 221 tisíc, tedy o celých 21 tisíc korun méně než šéf České televize,“ porovnává Petr Žantovský.
Mgr. Marie Benešová
To poslanci a senátoři, pokud nejsou předsedy výborů, jsou svým základem na třetině toho, co měsíc co měsíc pobírá šéf veřejnoprávního média. „Jediný, kdo má víc než pan Dvořák, je prezident, jehož plat od loňského zvyšování platů ústavních činitelů činí 274 a půl tisíce korun, předtím měl o něco méně. Nechci srovnávat plat pana Dvořáka s platy generálních ředitelů ČEZ, České pošty, Českých drah a jiných státních nebo polostátních firem, mně stačí porovnat plat pana Dvořáka jako člověka, který zachází výlučně s cizími penězi, s penězi z veřejných zdrojů od lidí jako jejich sekundární daně. Tak on bere téměř čtvrt milionu korun měsíčně a k tomu dostane ještě desetiměsíční plat. Takže pro něj trvá rok 22 měsíců. No to je úžasné. To bych s ním tedy měnil. A myslím, že bych nebyl sám,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
