„Do záporožské márnice bylo přivezeno devět mrtvých ukrajinských vojáků, jejichž těla nesla známky krutého mučení. Rádiu Svobodná Evropa to potvrdil místní zdroj, který si přál zůstat v anonymitě. Zdroj uvedl, že nejméně tři z mužů byli oběšeni a téměř všichni měli vyloupnuté oči z důlků. Jejich horní i dolní končetiny byly prostříleny kulkami ráže 9 mm, které vyšly patrně z pistole Makarov. Těla rovněž nesla stopy po hlubokých řezných ranách," popisuje Coynashová.
„Vojenská náborová kancelář potvrdila, že do záporožské márnice bylo na začátku tohoto měsíce dopraveno 87 ostatků vojáků, kteří zemřeli v boji. Zaměstnanci márnice však odmítli oficiálně potvrdit informace o tom, jestli nesla mrtvá těla známky po mučení.
Krutostí se dle Amnesty international dopouštějí i kyjevské síly, čtěte ZDE a ZDE, či dokonce osobně ukrajinský nacionalistický poslanec Oleh Ljaško. O zločinech na Ukrajině informoval i dokument ruského ministerstva zahraničí.
Vedoucí občanského sdružení Doněcký památník Alexander Bukalov však dochází po prohlédnutí fotek obětí, jež má Svobodná Evropa k dispozici, jednoznačně k závěru, že zemřelí vojáci byli před smrtí mučeni. Ukrajinští vojáci byli nepochybně tímto způsobem připraveni o lidskou důstojnost. Separatisté se nejspíš snaží tímto způsobem vězně zlomit," konstatuje Bukalov.
„Znepokojivé informace o krutých praktikách separatistů potvrzuje ve svém článku i americký deník New York Times. Cituje v této souvislosti Alexandera z Doněcku, jenž byl protiprávně zadržen separatisty, kteří jej bili a mučili. `I když se jen málo lidí odváží o těchto zkušenostech veřejně promluvit, únosy a nelegální věznění jsou v Donbasu běžnou součástí reality,` konstatuje Alexander. Současnost v Doněcku se blíží nejhoršímu ze stalinistické éry. Manželky a matky zadržených se denně shromažďují u centrály zdejší novodobé KGB, aby se dozvěděly bližší informace o svých zadržených synech a manželech. Jednou denně zdejší bezpečnostní služba uveřejňuje seznam zadržených," píše Coynashová.
„Dalším z důkazů krutosti separatistů je tzv. pochod hanby, který se v Doněcku konal 24. srpna. Této nedobrovolné akce, jež je v přímém rozporu s Ženevskou konvencí, se účastnili zajatci z řad ukrajinské armády i civilistů sympatizujících s kyjevskou vládou. Např. Irina Dovchanová byla přinucena stát na doněcké křižovatce omotaná do ukrajinské vlajky s nápisem, že je špionka a chtěla zabít `naše děti`. Na veřejnost se dostala fotografie, kde okolo takto ponížené Iriny stojí další ženy, které ji bijí a kopou. Tomu všemu zcela bez zájmu přihlíží ozbrojený muž z řad separatistů," připomíná Coynashová.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
„Irina byla zatčena 24. srpna a po propuštění se svěřila, že veřejné ponížení bylo ještě slabým odvarem v porovnání s hrůzným dnem, kdy se dostala do rukou proruských separatistů. Tehdy se podle svých slov modlila, aby si ji vzala smrt. Irina byla označena za zrádkyni, protože se od počátku konfliktu aktivně podílela na zajišťování potravin, přikrývek, léků a peněz pro ukrajinské vojáky bráníci Donbas," popisuje Coynashová příběh doněcké rodačky Iriny.
„Novinářka Viktoria Herasimčuková zase zpovídala jednoho z účastníků onoho pochodu hanby, který se uskutečnil 24. srpna. Aleš, který si nepřál zveřejnit své příjmení ze strachu, že se budou separatisté mstít jeho rodině, byl propouštěn po třech týdnech strávených v zajetí 8. září. Separatisté jej drželi po celou tu dobu v jámě o velikosti čtyř čtverečných metrů. Aleš byl postřelen do nohy a má částečně amputované ucho. Tato zranění však nejsou úplně to nejhorší, co Aleše potkalo. Jako voják byl zadržen na kontrolním stanovišti a zrazen ženou, u které coby učeň pracoval v kuchyni. Aleš přitom tvrdí, že udržovali přátelské styky," líčí Coynashová další otřesný příběh.
„Na začátku byl převezen do Makajevky a předhozen davu, kde byly přítomny i ženy. Poté jej vzali zpět do budovy a posadili na dřevěnou židli. O několik vteřin později na něj nastoupil statný muž čečenské národnosti a oznámil mu, že je odstřelovačem. Vytáhl nůž a vyhrožoval mu, že jej rozřeže na malé kousky, jestli se nepřizná. Čečenský mučitel Alešovi dále sdělil, že slíbil svému otci přivézt ucho nějakého Ukrajince. Poté vzal zahradní nůžky a kus ucha mu opravdu ustřihl. Následně Aleše bili gumovými obušky a mučili jej prostřednictvím elektrických šoků. Přitom mu neustále hrozili, že jej zabijí," pokračuje Coynashová.
„Během dalších mučení mu jeden vousatý Čečenec prostřelil nohu, aby prý nemohl utéci, a dodal, že ho střelí do kolena a udělá z něj invalidu. Poté byl vhozen do jámy plné moči a stolice, z čehož Aleš usoudil, že není prvním, kdo tam skončil. První dva dny mu trýznitelé nedali žádné jídlo ani pití, takže byl nucen pít svoji vlastní moč. Pak mu sice doktor obvázal zranění, ale Aleš byl opět vhozen zpátky do páchnoucí jámy. Následně zjistil, že poblíž něj bylo stejným způsobem vězněno dalších asi osm až deset lidí, kteří byli odsouzeni ke 25 dnům kopání zákopů pro udržení pozic separatistů," informuje Coynashová o nehumánních praktikách proruských separatistů.
„Hororový příběh Aleše je jedním z mnoha. O dalších z nich se však již nikdy nedozvíme. Náměstek Volodimir Rybak, student Jurij Popravko a pětadvacetiletý Jurij Djakovskij byli coby první tři oběti mučení nalezeni mrtví v řece poblíž města Slavjansk již v dubnu. Jejich těla nesla známky otřesného mučení způsobeného separatisty. Od té doby byla pohřbena ve společných masových hrobech další spousta těl nevinných obětí," uzavírá svůj článek Coynashová.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: pro
