Co naše země nejvíc potřebuje? Anketa
Beseda se uskutečnila na faře naproti největšímu libereckému kostelu u svatého Antonína. Levicová ekonomka přednášela v sále vyzdobeném obrázky papežů, kardinálů, arcibiskupů a biskupů...
Na úvod si Švihlíková položila otázku, proč zrovna teď se snaží USA domluvit s Evropou na transatlantické smlouvě TTIP. „Jedna z úvah říká, že Spojené státy tím hledají cesty na oživení své ekonomiky. USA se nedaří zrovna ideálně a jsou dlouhodobě pod svým potenciálem,“ upozornila. Klasickým argumentem pro výhodnost této smlouvy je podpoření obchodu a investic. „Což může být dokonce i pravda,“ uznala. „Pak ale následují další slogany, že zvýší hrubý domácí produkt a podpoří nová pracovní místa. Což už je velký problém,“ domnívala se. „Volný obchod má mnoho různých dopadů. Záleží, kdy se to dělá, za jakých podmínek, jak jsou situované ty ekonomiky. Volný obchod ale není sociální nástroj. Nevede ke vzniku nových pracovních míst. Většinou je tomu právě naopak. Firmy se často v jeho důsledku slučují, a to vede k propouštění,“ konstatovala.
„Empiricky ani analyticky nelze říci, že uvolněním volného obchodu se nám všem povede blaze. V různých situacích najdeme různé výsledky,“ sdělila. V připravované smlouvě jde podle ní hlavně o míru regulace. „To, co ten stát považuje za dobré chránit. Evropská unie má ještě pořád nějaké zbytky norem v rámci ekologie a sociální ochrany. A ty jsou nesrovnatelné s tím, co je v USA,“ uvedla. A položila si otázku. „USA jsou iniciátorem toho jednání. Dělají to snad proto, že chtějí mít sociální ochranu jako v Evropě? Nebo touží mít ekologické normy jako v Evropě? Asi těžko,“ řekla ekonomka.
Investorská doložka ISDS je symbolem korporátního fašismu
Dalším z kritických bodů smlouvy je dle Švihlíkové to, co se skrývá pod nevinnou zkratkou ISDS. Což je investorská doložka zabývající se řešením sporů mezi soukromým investorem a státem. „Tahle doložka se intenzivně projevila v naftě. Ukazuje nám, co se stane, když si korporace začnou vytvářet pravidla na míru a dotlačovat stát do kouta. S tím, že nemůže měnit regulace – třeba sociální – protože by to mohlo ohrozit jejich budoucí zisk. Je pro mě symbolem korporátního fašismu,“ zdůraznila. „Znamená to, že soukromý investor může žalovat suverénní stát, pokud se mu zdá, že nějakým svým opatřením ohrozil jeho budoucí zisky. Třeba tím, že zavede zdravotní pojištění. Nebo řekne, tady se nebude těžit břidličný plyn. Či sdělí, že bude podporovat sociální zákonodárství a odbory,“ zmínila Švihlíková.
„Tohle všechno bude mít bezesporu vliv na budoucí zisky. A v tu chvíli může investor rozpoutat arbitráž a tři lidé rozhodnou, jakým způsobem se tento spor vyřeší. Určitě si dokážete představit, jakým způsobem toto může v praxi fungovat,“ zamyslela se. Když pak stát prohraje, platí obrovské částky. „Těch příkladů najdeme desítky a počet těch žalob neustále stoupá,“ vypozorovala.
Ilona Švihlíková
Nastává přesun moci k soukromým aktérům. Které nikdo nevolí, nehlídá a mohou kdykoliv utéct
Který politik naši zemi po roce 1989 NEJVÍC POŠKODIL?Anketa
Korporace mají dnes podle ní takovou moc, že si dokáží vynutit pravidla na míru. „Nastává obrovský přesun moci. Od národních států k soukromým aktérům. Které nikdo nevolí, nikdo je nehlídá. A především – a v tom je jejich největší síla – mohou kdykoliv utéct. Národní stát nikdo neodstěhuje a ten pak nese následky,“ ozřejmila Švihlíková.
„Vnímám TTIP a TTP jako několik kombinovaných snah, které možná ani tak nejsou vedeny intenzivně americkou politickou sférou, jako spíš byznysem a geopolitickými úvahami. Vidím tam tendence nastavit pravidla, která budou mimo kontrolu zvolené reprezentace,“ upozornila. „Pokud bude schválena doložka ISDS v tom širokém pojetí pro celou Evropskou unii, tak jsou nějaké volby zbytečné. Pokud zvolíte politiku, která je v rozporu s tím, co chce korporace, prohrajete arbitráž,“ domnívala se.
Proto je podle ní nutné o smlouvě, o jejichž podrobnostech se mnoho neví, informovat co nejvíce veřejnost. „Je třeba vyvíjet tlak a ptát se. Protože tady se rozebírají zbytečnosti. Co řekl prezident v rozhlase. A mlčí se o tom, co tato dohoda může obsahovat. Kdyby se uzavřela, byla by to největší obchodní a investiční dohoda této planety. Což je sakra závažná věc,“ vysvětlila ekonomka.
Země, kde každé desáté dítě si nemůže dovolit obědy
Pak se rozpoutala téměř hodinová diskuze. V jejím závěru se Švihlíková věnovala zahraniční politice. Podle ní jsme nárazníková země a neměli bychom se přiklánět k žádnému hegemonovi. „Naše politika má být přátelská. Co nám pomůže, že si vytvoříme nepřátele. To neznamená být k někomu servilní. Ale snažit se udržovat dobré diplomatické vztahy,“ nastínila svoji představu. „Jsme v situaci, kdy hegemon odchází. To je v mezinárodních vztazích vždycky riskantní. USA už na to nemají ekonomicky. Nyní ale v USA převládly síly, které se snaží zbrzdit rivala ekonomického – Čínu, i geopolitického – Rusko. Plus vytvořit dva opěrné bloky na obou stranách pódia – Atlantik a Pacifik,“ uvedla.
„To, co chápu jako jeden z největších problémů České republiky, je, že jsme si nevytvořili žádnou národní identitu. Proč vůbec existuje náš stát? Co je náš smysl? Když není idea, není národní zájem. Naše zahraniční politika se plácá sem tam. Přijde mi divné, že se stavíme do role arbitra v mezinárodních lidských právech. Země, kde před 15 lety nezaplatíte popelnici a exekutor vás smete. Kde každé desáté dítě si nemůže dovolit obědy. Tak tahle země bude mluvit o lidských právech,“ uzavřela Ilona Švihlíková a sklidila potlesk asi padesátky přítomných, kteří se poté odebrali domů.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
