Nebo tato záležitost u nás zůstane jako hobby pro skupinu nadšenců? Jsou minimálně 2 důvody, aby nezůstalo pouze u „hobby“.

Důvod první: jsme součástí vyspělé globální ekonomiky. Pokud chceme ekonomicky a sociálně fungovat v globálním prostoru, je nutné držet krok s vysoce konkurenčním prostředím u našich sousedů. V oblasti nových technologií to platí především. Jsme malá země, historicky je naše ekonomika postavená právě na inteligentních řešeních a kvalitě s vysokou přidanou hodnotou. Zejména v automobilovém průmyslu, dopravě a energetice. Logicky se tedy nabízí, že moderní elektrická doprava v kombinaci se „smart grid“ (inteligentní řešení pro energetiku) by nám měla být hodně blízká. Firmy v oblasti „automotive“ jsou si této pozice ČR dobře vědomy a investicím se rozhodně nevyhýbají.

Důvod druhý: extrémně rychlý rozvoj technologií v oblasti akumulace energie a e-automotive jdoucí ruku v ruce s poklesem cen těchto produktů, z čehož vyplývá postupně rostoucí poptávka, tedy klíčový ukazatel každé ekonomiky.

Těch důvodů je samozřejmě mnohem více. Například neznám nikoho, kdo si jednou pořídil vůz Tesla S, že by uvažoval o návratu ke spalovacímu motoru. Vyjmenovat všechny důvody by ovšem zabralo celý článek, který bych chtěl věnovat základní koncepci nabíjecí infrastruktury, která je platná pro osobní elektromobily i elektrické autobusy. Nebudu zabíhat do technických detailů, zaměřím se na celkovou koncepci a podstatu věci.

Páteřní nabíjecí infrastruktura je základní kámen, bez kterého se neobejdeme. Klíčové je, aby byl tento kámen položen správně a poskytnul pevný základ, na kterém bude možno příští roky a desetiletí stavět, tedy postupně vylepšovat „pokrytí“ dobíjecími místy. Jedná se o veřejnou infrastrukturu, tedy veřejnou službu. Základní rámec elektromobility, ve kterém se budeme pohybovat, by měl tedy definovat stát ve formě doporučení resp. koncepce. Ta by měla být logicky v souladu s koncepcí EU, neboť se pohybujeme v globálním světě. Tento koncept by následovali všichni budoucí operátoři nabíjecích sítí a jejich subdodavatelé. Zmínil jsem se o „pokrytí“, protože téměř identickou koncepci najdeme u operátorů mobilních sítí, které jsou modelu sítí nabíjecích stanic v mnoha ohledech podobné. Elektromobil má svůj bezpečný autonomní dosah (dojezd v km), který si můžeme představit jako kružnici kolem něj. Princip funkční nabíjecí infrastruktury je, že nejbližší nabíjecí stanice se musí nacházet v každém okamžiku uvnitř této kružnice. Analogie s mobilními sítěmi je evidentní „elektromobil = mobilní telefon“ a „nabíjecí stanice = vysílač operátora“. Pokud se náš telefon dostane z dosahu vysílače, nedovoláme se. Pokud se náš elektromobil dostane z dosahu nabíjecího místa, nedobijeme si. Princip dobíjecí infrastruktury je jednoduchý, tedy zajistit dostatečné pokrytí stejně jako u mobilních sítí. I když princip je jednoduchý, realizace již tak jednoduchá není a stejně jako u mobilních sítí vyžaduje značné počáteční investice.