Bronislav Wildstein hodnotí, že v Polsku probíhá politická změna, a to nejen v politice, ale i v myšlení samotných Poláků. „Prezidentské i parlamentní volby v roce 2015 vyhrála v současnosti vládnoucí strana Právo a spravedlnost a ukázaly se politické změny, které odrážejí i změnu myšlení Poláků,“ říká Wildstein. Dodává pak, že současná politická moc, a tedy i Poláci sami chtějí, aby Polsko a Poláci byli subjekty vnitřní, ale i zahraniční politiky.
Wildstein si myslí, že ještě dlouho po pádu komunistického státu byl stát samotný nepřítelem pro obyvatele. Soudí z toho, že až do roku 2015 se vládnoucí elity snažily o decentralizaci a maximální oslabení státu. Díky tomuto oslabení pak mohla být moc předána nepolitickým entitám. „To se projevilo především v ekonomice,“ dodává Wildstein.
Dále říká: „Postkomunistická moc ve střední a východní Evropě se chtěla připodobnit jiným Evropanům, kde už podobné excesy proběhly. Jenže neexistuje jeden Evropan. Finové jsou jiní než Portugalci, Němci se liší od Francouzů a Poláci od Čechů.“ Wildstein dodává, že hlavní heslo předchozích vlád bylo ve znění „Co nejrychleji vplynout do hlavního proudu evropské politiky.“ Poláci ani Češi však nebyli ti, kdo určovali hlavní proud unijní politiky a jediný výsledek byla rezignace na politiku a podřízení silnějšími.
Od roku 2015 však proběhl odklon od této rezignace na vlastní politiku. „Po volbách v roce 2015, kdy bylo jasné, že přicházejí změny, to, co zaskočilo bývalý establishment, jenž reagoval velmi ostře. Proto takzvaný polský Výbor na obranu demokracie vznikl hned druhý den po těch volbách, přitom nová vláda se ještě nechopila moci. To jen dokazuje má slova.“ Na otázku, kdo založil tento Výbor, pak Wildstein odpovídá, že to byly noviny Gazeta Wyborcza a další skupiny kolem bývalé moci. Samozřejmě oficiálně je nezávislý, ale jak je vidět, tak nezávislý rozhodně není.
Na protiotázku, že v Česku existuje podobný subjekt, spolek Milion chvilek, který reaguje na Andreje Babiše, pak odpovídá, že protesty vůči oligarchovi Babišovi s pochybnou minulostí chápe. Dodává však: „Jenže polská vládnoucí strana Práva a spravedlnost je politickou organizací par excellence, nemá nic společného s komunismem.“ Současná polská politická situace pak ukazuje to, že lidé se vzepřeli vůči snaze o odhození polské identity a národní hrdosti. „Mocní chtěli v Polácích vytvořit pocit, že vládnoucí elity po pádu komunismu jsou svaté, že ty elity jsou evropské, že elity nás doprovodí zpátky do Evropy a že nakonec budeme jako ta Evropa, kterou jsme si vysnili. Vzkaz občanům zněl a dosud zní: Nechte nás vládnout a my se o to postaráme. A to je problém celého Západu.“
Podle Wildsteina je vláda na Západě podřízena dogmatu liberální demokracie, který je systémem, jenž demokracii omezuje. Jedná se prý o nový aristokratický styl, který umožnil kontrolu justice. Hlavním garantem liberální demokracie je pak Evropská unie. Nebylo tomu však vždy. „Na počátku chtěly evropské státy spolupracovat, ale nechtěly tvořit jeden celek. Jenže pak někteří lidé prosadili jiný projekt, konstruktivistický projekt tvořený seshora, který vyústil až v přijetí smlouvy v Maastrichtu (ta významně posílila integraci a možnou federalizaci EU) a poté v Lisabonskou smlouvu (ta zase omezuje suverenitu jednotlivých národních států).“
Tyto nejdůležitější smlouvy, podle kterých EU funguje, působí spíš negativně. Wildstein dodává ještě: „K tomu se přidala kulturní revoluce, která se odehrává na Západě. Moc elit, jež z toho vznikají, se opírá o vládu, která má přinést nový styl, jenž připomíná kolonialismus. A tento styl se snaží přenést i k nám do střední Evropy. Evropský projekt je přitom utopistický, staví se proti některým hrozbám a zároveň jiné hrozby podporuje.“ Na otázku, jaké jsou ty hrozby Wildstein odpovídá: „Společná evropská měna, euro, měla být původně podle Francouzů protiváhou k německé marce. Co se ovšem stalo? Euro se stalo faktorem německé dominance v Evropě a přináší prospěch především Němcům.“ Dále dodává, že Lisabonská smlouva, podepsaná v roce 2007, měla zablokovat silné evropské hráče, ale dle Wildsteina je ve skutečnosti pouze posílila.
Na otázku, proč Poláci podporují Evropskou unii více než Češi, pak Wildstein odpovídá: „Protože jsou hodně zmanipulovaní současnou dominující propagandou. Jak jsem popisoval, máme komplex malosti vůči Západu a ten komplex pramení nejenom z časů komunismu, ale pochází i z dřívější doby.“ (Polsko bylo okupováno Ruskem.) Wildstein však odmítá to, že by byl euroskeptik a na otázku, zda si tedy přeje obdobu polského brexitu, odpovídá: „Absolutně ne! Nikdo ho nechce, to je jen pár procent Poláků. Podívejte se však, jak se k nám některé státy EU chovají.“ Odkazuje pak na justiční reformu, za kterou bylo Polsko posláno před Soudní dvůr EU. Wildstein však tvrdí, že obdobná reforma proběhla i ve Španělsku, v Německu či ve Francii.
Nakonec hodnotí Bronislav Wildstein úspěchy Solidarity v době totality. Částečně to spojuje s papežem Janem Pavlem II., který byl polského původu: „Protože všichni jsme ve skutečnosti věděli, že komunistický režim je špatný. Ale takové vzepření režimu bylo i pro opozici překvapení. Navíc se u toho projevila i silná pozice a vliv katolické církve v Polsku... když pak přijel papež Jan Pavel II. do Polska, milióny lidí byly najednou v ulicích.“
Rozhovor Wildstein zakončuje přemýšlením o spojení člověka a kultury. „Každý se stane člověkem díky kultuře, ale kultura existuje v různých variantách. Pokud se ovšem člověk dostane mimo kulturní vzorce, vede to k destrukci.“ Nakonec na otázku, z čeho má v životě radost, odpovídá: „Raduji se ze samotného života. Z toho, jak se nakonec dokážeme postavit tomu zlu, o němž jsem hovořil. I z toho, jak dokážeme vyřešit některé problémy. To dává našemu životu smysl.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
