Jaromír Nohavica v pořadu mluvil o tom, že je spokojený s životem v Ostravě v Mariánských horách. Ostrava je prý „svá a neopakovatelná“. Prý se mu nic v Ostravě ani kritizovat nechce. „Možná, jestli to v té naší české kotlině, jestli se to nestalo národním sportem, teď nemluvím jenom o Ostravě, ale vůbec, že prostě brbláme, otázka, jestli jsme nebrblali, co svět světem stojí, uprostřed té Evropy, uprostřed té kotliny prostě radši brblat než vyskakovat, protože vždycky, když jsme vyskočili a narovnali jsme se a začali řvát, jak jsme dobří, tak přišlo něco zleva, zprava, shora, zdola, bum, bum, bum a byl klid. Takže proto my jsme takový brblající, takový nespokojení,“ shrnuje Nohavica, Ostraváci dle něj „brblají“ méně než Češi.

Nohavica zmínil i rozdíl mezi Ostravou a Prahou. „Ostrava nemá všechno odjakživa. Jak mám rád Prahu a miluji Prahu a mám v Praze spoustu kamarádů, přijedeš do Prahy, tak Praha je odjakživa, Praha byla, je a bude. Kdežto tady, v tomto kraji chceš-li něco mít, tak to musíš z té země vydobýt. Pokaždé a znovu,“ popisuje. Nesamozřejmost bytí prý na Ostravsku pokračovala i po roce 89.

A právě roku 1989 a revolučních událostí se týkala i další část rozhovoru. Nohavica, který byl v Praze vůbec prvním, kdo zpíval na Václavském náměstí v Praze, své vzpomínky popisuje takto: „To bylo zajímavé, protože v pátek nastoupily ty události, v sobotu, v neděli se k nám donesly ty zprávy, že se tam něco v Praze děje, a protože ty události byly součástí toho všeho, co jsem dělal do té doby, čeho jsem se účastnil, a v tom 89 petice, někdy v únoru, za propuštění Havla, potom podepsání Několika vět a také další koncerty, které jsme dělávali, a písně, které jsme hráli, takže úplně přirozeně mi připadalo, že když se v Praze něco děje, tak že tam patřím,“ říká Nohavica.

Celý rozhovor s Jaromírem Nohavicou můžete zhlédnout zde.