Krystlík uvádí, že Sovětský svaz se v roce 1962 rozhodl pro útočnou strategii Varšavského paktu vůči Západu. Tím výrazně vzrostla strategická úloha Československa, které sousedilo s Rakouskem a SRN. „Jenže československý prezident Antonín Novotný požadavek rozmístit na území Československa jaderné zbraně a sovětské vojenské jednotky Rusům třikrát odmítl. A to navzdory tajné smlouvě o umístění nukleárních zbraní na území ČSR uzavřené ministry zahraničí SSSR a Československa v roce 1965,“ tvrdí Krystlík.
Poté, co byl v ČSSR Brežněv se svým požadavkem na rozmístění sovětských vojáků a jaderných zbraní odmítnut, odjel z Prahy do Bratislavy za Alexanderem Dubčekem. Toho Krystlík označuje za „s nejvyšší pravděpodobností vyškoleného a 'spícího' sovětského agenta".
Neústupný Novotný Moskvě překážel. K jeho odstranění využila Dubčeka
S Dubčekovým přispěním pak prý SSSR zařídil Novotného vystřídání v čele KSČ. „Účelem uvolnění cenzury po lednu 1968 bylo vyvolat vůči Novotnému tzv. hněv pracujícího lidu a dát mu volný průchod ve sdělovacích prostředcích, aby se usnadnilo jeho odvolání z funkce prezidenta, což KSČ formálně učinit nemohla,“ uvádí Krystlík s tím, že jednou odvolanou cenzuru už pak nešlo bez použití represí znova nastolit.
Jenže Dubček místo toho, aby poslouchal pokyny Brežněva, otálel se svým svolením k umístění sovětských vojsk. Po spojovacím cvičení vojsk Varšavské smlouvy sovětská vojska stále prodlužovala svůj pobyt v Československu. Podle Krystlíka čekala, až si to Dubček rozmyslí. „Ten k tomu nenašel odvahu, a tak sovětská armáda musela na pár týdnů zemi opustit,“ uvádí Krystlík.
Dubček jako sovětský agent selhal
Jenže Dubček nebyl schopen kontrolovat média a Moskva s ním začala jednat jako s agentem, který selhal a svůj úkol nesplnil. Již v dubnu 1968 se údajně československá rozvědka dověděla prostřednictvím svého agenta ve francouzské zpravodajské službě o sovětském plánu umístit své jednotky v Československu i bez československého souhlasu.
Dubček o tom byl záhy informován, v květnu v Moskvě Sověti Dubčekovi svůj požadavek upřesnili na 10 000 až 12 0000 vojáků Varšavského paktu na československém území.
Krystlík dochází k závěru, že pražské jaro 1968 bylo v podstatě jen kouřovou clonou ke snaze umístit sovětská vojska v Československu.
Celý text Tomáše Krystlíka najdete zde.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
