Vedle představitelů církve a prezidenta Pavla se mše ve Staré Boleslavi účastnili také exprezident Václav Klaus či předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil (ODS).
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
Lidé se mohou odpoledne do 17:00 poklonit relikvii svatého Václava vystavené v kryptě baziliky sv. Václava. Letos je jí takzvaná herma, speciální renesančně-barokní relikviář ve tvaru hlavy s ostatkem světce. Do Boleslavi dorazila ve středu večer v doprovodu Hradní stráže. „V noci ji strážila skupina mladých farníků z farnosti Stodůlky,“ řekl ČTK probošt kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi Libor Bulín.
„Ó matko lidí a národů, pomoz nám zvítězit nad hrozbou zla, které je tak lehce zakořeněné v srdcích dnešních lidí a které svými ohromnými účinky již doléhá na současný život. A zdá se, že uzavírá cesty k budoucnosti,“ zaznělo mimo jiné také při bohoslužbě.
Kázání pronesl litoměřický biskup Jan Baxant. „Aniž bych, milí přátelé, chtěl pominout první křesťanské nemalé úsilí iroskotské misie, v našem zeměpisném prostoru v 7. století, ostatně žádná evangelizační misie nemá být zapomenuta, protože přináší smysl pro oběť a ušlechtilost, dovoluji si tvrdit, že zásadní a zřetelné, tedy charakteristické křesťanské rysy hrající důležitou roli pro budoucnost naší země, nacházíme při rozbřesku kulturní civilizace v tomto prostoru, na našem území uprostřed Evropy, již začátkem 9. století. Nositelů tohoto obnoveného křesťanského úsvitu nebylo mnoho. Nikdy jich mnoho nebývá. Svatí Cyril a Metoděj se svými několika průvodci byli jakýmsi nádherným předvojem později už domorodých osobností, majících svou náboženskou opravdovostí vysloveně na česko-moravské půdě rozhodující vliv. Svatá Ludmila se svatým Václavem jsou nepochybně těmi nejvýraznějšími a nám snad i nejbližšími,“ poznamenal úvodem svého kázání Baxant.
Fotogalerie: - Před zasedáním vlády
„Byli dva. Pouhé dvě ryzí lidské bytosti. Konečně, vždycky tomu tak bývá. Příkladných jednotlivců, zastánců objektivní pravdy, tedy nejvyšší hodnoty, pravdy Páně, kteří tuto pravdu nesou, nikoliv prosazují mocensky násilím, ale své přesvědčené podpírají osobním svědectvím života, nebývalo a nikdy nebývá mnoho. Pravda je víc než moc. Protože je trvalá. Abych to řekl slovy už zde na začátku panem kardinálem zmíněného našeho českého Karla Čapka: Nepřátel, zde nepřátel křesťanství, bývalo a je žel vždy dost. Nevyhneme se jednoduchému, avšak významnému konstatování, že tehdy na začátku, ale i kdykoliv jindy, v jakékoliv historické době, se při postupném osvojování si křesťanského životního stylu jednalo a jedná o malý hlouček, ale hlouček věrných Kristových následovnic a následovníků,“ zmínil Baxant.
„Sám Ježíš se neobává k tomuto malému hloučku přiřadit, jej povzbudit a poukázat na to, že není jediného důvodu propadat malomyslnosti při myšlence, že skupina skromných a věrných nic nezmůže proti masivní většině těch, kteří dosud moudré a promyšlené Kristovy zásady nevyznávají a nepřijímají. Je samozřejmé, že onen malý hlouček, prost jakéhokoliv elitářství a navíc nekoketující s mocnými tohoto světa jakékoliv politické garnitury, avšak schopný kooperace, nikomu se nepodbízející, protože udržující si svou důstojnost, není dispenzován od naplňování Ježíšovy výzvy jít do celého světa hlásat evangelium a získávat Kristu učedníky. Všichni jsme přeci povoláni spustit sítě a zajet na hlubinu, jak to vyznává ve svém biskupském křesle můj předchůdce na litoměřickém biskupském stolci, otec biskup Pavel Bosák. A jak nedávno zaznělo z úst papeže Františka při světovém setkání mládeže v Lisabonu. Malý hlouček nikdy nesmí ztratit vnitřní dynamiku a ochotu růst,“ dodal.
Fotogalerie: - Schvalování pořadu
„Jsme ve Staré Boleslavi. Nedaleko místa zrození svatého Václava pro nebe. Tak se neoprávněně nazývá půda, na níž padají mučednice a mučedníci pro Krista. Je prosáklá jejich krví. Proto i úrodná pro jejich pokračovatele. Ježíšova kalvárie je přesně tím místem, které se bez přehánění a už vůbec ne náboženského fanatismu stalo centrem celé naší planety. Protože právě tam, do země kalvárské hory, padaly krůpěje Ježíšovy krve zúrodňující naši planetu celou. Pokud možno co nejpečlivější, tedy téměř mystický pohled na staroboleslavské Václavovo mučedniště nás ujišťuje o tom, že se nelze dívat na svatého Václava jen jako na politickou, eventuálně vladařskou osobnost, aniž bychom měli záměr tuto jeho životní kariéru jakkoliv zlehčit. Byl to ale především křesťan, svědek křesťanské víry, průkopník životního stylu, v jeho době sice stále ještě nového a vlastně vždy ztěžka přijímaného. Svatováclavská krev nám poskytuje důvod ke klidnému přijetí skutečnosti, že Kristus odsud nikoho z mučednic a mučedníků nepovažuje za tragédii a stejně tak, že existence malého hloučku několika věrných a statečných jeho následovnic a následovníků je spíše výhodou. Oni totiž jdou za Kristem, protože chtějí jít, jak jsme slyšeli v evangeliu; ne, že by museli jít,“ podotkl biskup.
„Tento malý hlouček je odolný vůči manipulaci, nedá se ovládat jako dav. Duchovně kvalitní semeno, zdravé zrno skutečných svědků víry vložené do terénu naší země, má optimistickou perspektivu jistou. Snad můžeme i vytušit, že v Ludmilině výchově svatého Václava byl ponechán nemalý prostor pro přesvědčení, že malá skupinka nadšenců sledující dobro druhých, nikoliv své, stojící na začátku každého dobrého díla, je zárukou, že dílo nezanikne,“ dodal Baxant.
„Pro ilustraci si téměř namátkou dovoluji vypůjčit konkrétní událost. Na jedné straně pravidelně se opakující scenérii škodolibých úsměvů, a na straně druhé i nepokojných reakcí, jež by chtěly obranným způsobem argumentovat a vysvětlovat výsledky pravidelně se opakující ne vždy šťastné akce, stručně nazývané sčítání lidu. Tyto výsledky relativní hodnoty by obvykle chtěl komentovat kdekdo. Kolik nás je, vymíráme, nebo co do počtu obyvatel rosteme, třeba i díky uprchlíkům? A kolik je v naší zemi a v současné době křesťanů a katolíků. Zbytečně bychom se trápili a sami sebe oslabovali, když bychom jako nedospělé a rozmazlené malé děti plakali nad tím, že je nás málo, že nás špatně sečetli, že otázky v dotaznících nebyly vždy solidně postaveny. Jistě, pokládané otázky by si důkladnou revizi ve prospěch solidnosti určitě zasluhovaly. Je nás však opravdu málo? Ano. Není nás mnoho. Ale máme se za to stydět? Máme se stydět za to, že jsme malým hloučkem? Oprávněný smutek a snad i pláč by namístě byl, pokud bychom se sice chtěli smířit se sebou jako s malým, ale hloučkem duchovně nekvalitním, vnitřně zkaženým a proto de facto odsouzeným k zapomenutí,“ řekl Baxant.
„Zůstává nám jedna otevřená otázka. Dotýkající se každého z nás. Ať se ocitáme kdekoliv. Jsme ve fázi setí, nebo sklizně? Je možné odpovědět poměrně rychle. Do půdy země, kterou máme k dispozici, je nám přece jako vlast svěřena, vkládejme po příkladu svaté Ludmily a svatého Václava perly zdravého zrna naší snad tiché, ale důsledné opravdovosti. Malý hlouček bývá téměř pravidelně touto opravdovostí, upřímností a statečností obdařen, zaručuje ji svou přítomností v něm sám Kristus. Až pak můžeme růst. Rozrůstat se do šířky i délky a postupně se stávat společenstvím, evangelním kvasem a solí. Následně se s údivem můžeme radovat z bohaté sklizně, protože nepominutelné okolnosti k tomu zajišťuje sám Pán setby i žní. On rád poskytuje rosu a vláhu ducha, vlídný účinek duchovního jasu slunce. Příhodné klima svého požehnání,“ zakončil kázání biskup Baxant.
V průběhu mše také hovořil kardinál Dominik Duka, kdy vzpomněl mimo jiné i na Karla Čapka.
„Napsal tato slova: Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, je věrný i teď; kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, žádnou víru nemá. Člověka nepředěláš, jen se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to století. Jenom davy můžeš vést dnes tak, a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky. Kde by se v něm tak najednou vzala. Kdo sloužil, bude sloužit dál. Kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila. Nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o naší době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba,“ zmínil Duka.
Stará Boleslav je nejstarším českým poutním místem spojeným se svatováclavskou tradicí i s mariánským kultem. Národní svatováclavskou pouť obnovila římskokatolická církev v roce 2003.
Svatý Václav byl zavražděn 28. září roku 935 svými odpůrci, mezi něž patřil také jeho bratr Boleslav I. Za věčného vládce české země byl prohlášen už ve 12. století, svatováclavský kult rozšířil po Evropě Karel IV. Za druhé světové války byl zneužit nacisty. Komunistický režim vydával Václava za slabocha. Státním svátkem je 28. září od roku 2000 a v kalendáři je označen jako Den české státnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vanda Efnerová
Ber La
