Jste pro zrušení covid pasů, tedy pro to, aby neočkovaní mohli volně chodit kamkoliv?Anketa
„Zavedení eura bylo dokončení hlavního cíle Evropské unie – vytvoření jednotného trhu. Jednotný trh předpokládal zavedení jednotné měny,“ říká dnes pro ParamentníListy.cz profesorka Danuše Nerudová, emeritní rektorka Mendelovy Unverzity Brno.
„Jak ve vládě, tak mezi lidmi bylo přijímáno pozitivně. Jedním z hesel sametové revoluce byl návrat do Evropy. Naprostá většina Čechů a Moravanů chtěla do Evropské unie. Znamenalo to i přijmout euro. Euro bylo výrazem evropanství a sounáležitosti s Evropou,“ vzpomíná na rok 2002 Libor Rouček. Tehdy byl mluvčím české vlády, později se stane europoslancem za ČSSD.
Rouček také vzpomíná, jak žil v exilu v Rakousku a při svých cestách po Evropě musel stále měnit šilinky za marky, franky či liry. „Vždy jsem byl přesvědčen a budu přesvědčen, že je euro správné. Usnadňuje život jednotlivcům i firmám,“ říká.
Ústavní právník Zdeněk Koudelka, v té době poslanec za ČSSD, také v té době se společnou měnou sympatizoval. Odmítá ale Roučkova slova, že přijetí eura bylo vnímáno jako samozřejmá součást návratu do Evropy.
A s odstupem Koudelka svůj pohled revidoval. „Dnes jsem moudřejší o praktické poznání fungování Evropské unie jako její poddaný. Jsem zastáncem zachování koruny, kterou u nás zavedl roku 1892 český král, moravský markrabí a slezský vévoda František Josef I. Za korunu proti euru! Ve vztahu k euru měl před 20 lety i dnes pravdu Václav Klaus,“ říká pro ParlamentníListy.cz.
Sociolog Petr Hampl si myslí, že zásadním faktorem, který změnil historii eurozóny, je rapidně upadající kvalita politické reprezentace.
„Myslím, že lidé typu Helmuta Kohla by dokázali vyřešit problémy, které se později objevily. Nebo ty problémy aspoň zmírnit. Jenže si nedokázali představit, jak slaboduchá bude další generace evropských elit,“ hodnotí dnes zpětně sociolog.
Připomíná, že na přelomu tisíciletí projekt v podání tehdejších politiků, jako byli Helmut Kohl nebo Jacques Chirac, působil vlastně docela rozumně a zapadal do tehdejší strategie budoucnosti Unie.
Profesorka Danuše Nerudová si naopak myslí, že euro po překonání porodních bolestí teprve nyní začíná ukazovat svůj smysl. A mohli jsme jej vidět třeba v pandemii, kde společná měna sehrála pozitivní úlohu.
Psali jsme:
Co euro přineslo?
Společná evropská měna byla především experimentem. Doposud nikdo na světě se nepokusil spojit tolik zemí s tak rozdílnou ekonomickou strukturou do jedné měnové zóny.
„Ekonomika posílila. Odpadly všechny transakční náklady i rozdíly mezi silnými a slabými měnami. Evropa jako celek přes společnou měnu posílila celosvětově. Euro je dnes po americkém dolaru druhou nejpoužívanější měnou na světě. Všude chtějí euro,“ myslí si Libor Rouček.
Ekonomka Danuše Nerudová také zdůrazňuje, že „z mého pohledu právě v covidu eur prokázalo svoji odolnost na globální úrovni“.
Na druhou stranu dvacet let s eurem v Evropě přineslo nepopiratelný přesun bohatství. Jižní země eurozóny se vlastně doposud zcela nevzpamatovaly z finanční krize roku 2008 a nemožnost využití fiskálních nástrojů vlastní měny se ukázala jako velký problém.
V Německu se sice společné měně v prvních letech přezdívalo „teuro“ (od „teuer“, což znamená drahý), ale v druhém desetiletí začalo na projektu jednoznačně vydělávat. Dokonce tak moc, že se v Řecku, které naopak na unijní měnovou politiku velmi tvrdě doplácí, objevily karikatury kancléřky Merkelové s hitlerovským knírkem.
Psali jsme:
Podle sociologa Petra Hampla za to ale nemůže euro jako měnový nástroj. „Německo a Nizozemí vykořisťují chudší státy Unie, a společná měna tomu mohutně napomáhá. Připomínám ovšem, že to nezpůsobuje samotná existence společné měny, ale to, že její parametry jsou stanovovány podle německých potřeb. Německá vláda má dostatečnou moc, aby prosadila svou vůli proti vůli jakéhokoliv jiného státu. Tak je tomu ve všech evropských institucích včetně Evropské centrální banky,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz.
Libor Rouček ale připomíná ještě jiný aspekt: „Žijeme v globální ekonomice s globálními finančními trhy. Na nich se obchoduje a bohužel i spekuluje. Vidíme, co se děje s tureckou lirou, která ztratila polovinu hodnoty. Když se obchodníci a spekulanti s obrovskými prostředky, které mají, na měnu vrhnou, sama neobstojí. S Evropou by si pak spekulanti hráli. Takto máme stabilitu. Stabilita eurozóny přeneseně vytváří stabilitu i pro nás, protože obchodujeme většinou v Evropě.“
Psali jsme:
Společné peníze – společná Evropa?
Euro bylo od počátku vnímáno také jako projekt, který má stmelit Unii a posílit identifikaci obyvatel s Evropou. Úvaha přivést Evropu až do peněženek byla na přelomu tisíciletí politiky často připomínána. Jak se tedy podařilo posílit evropanské cítění?
„Z mého pohledu v zemích, kde bylo zavedeno, se identitu Evropanů podařilo posílit,“ oceňuje Danuše Nerudová.
Petr Hampl to vidí přesně naopak. „Euro vlastně přispělo k tomu, že se ‚evropský sen‘ rozpadl. Dnes už žádný evropský sen neexistuje. Existuje jen snaha přežít,“ říká natvrdo. Evropským snem podle něj byl klidný život, lišící se od amerického snu dobrým státním školstvím, zdravotnictvím a sociálním systémem. Přesně tím, co rozhodnutí evropských elit v posledních letech likvidují. A euro k tomu, zejména v jižních státech, přispělo zásadním způsobem.
Psali jsme:
Podle Zdeňka Koudelky bylo od počátku iluzí věřit, že se podaří lidi spojit přes společné peníze. „Za příklad funkčního soustátí považuji Rakousko-Uhersko, ale i ono se nakonec rozpadlo. Mělo společnou měnu, zahraniční politiku a armádu, ale hlavně mělo společného panovníka z Boží milosti. To byl transcendentální prvek, který vytvářel ideu státu. Prostě stát nemůžete budovat jen na výčtu společných pravomocí, musí mít nějaký étos. Když jej nemá, zanikne,“ říká pro ParlamentníListy.cz státoprávník.
Kromě toho má Zdeněk Koudelka pocit, že společná měna byla zneužita k politickým cílům. „Euro se stalo nástrojem, jak posunout Evropskou unii k federaci, aniž by o tom členské státy výslovně rozhodly změnou základních mezinárodních smluv o Evropské unii. Je to nástroj na pokoutné tunelování suverenity členských států. Fakticky se samostatné politiky zbaví jen malé státy, Německo a Francie v tandemu posílí, byť svou dominanci skryjí za evropské nálepky,“ upozorňuje.
Psali jsme:
Petr Hampl k tomu poznamenává: „Ekonomické a měnové otázky jsou vždy podřízeny nějakému politickému cíli. Neexistuje nic jako ‚ekonomická racionalita‘. To jen ti, kteří na nějakém kroku vydělávají, se jej snaží ospravedlnit jako údajnou racionální nutnost.“
„Euro je symbol společné evropské cesty a jedním z nástrojů prosazování evropských hodnot,“ říká Danuše Nerudová. A považuje to za nejdůležitější věc, která by v souvislosti se společnou evropskou měnou měla zaznít.
Co nám euro přineslo a co nás naučilo?
„Měna euro je dvacet let úspěšná. Když se podíváte po Evropě, je s ní v naprosté většině spokojenost,“ říká k výročí euroměny Libor Rouček.
Lidé v ČR podle něj často nadávají: nechceme euro, chceme korunu. „Ale euro vytváří stabilizační kotvu i u nás. Nemluví se o tom a odpůrci to nechtějí slyšet, ale děsně proděláváme! Podle propočtů ročně asi 200 miliard korun. Když to nechceme vidět, máme korunu. Ale proděláváme na tom,“ domnívá se politolog.
„Z mého pohledu si v ČR nalháváme, že máme korunu. Náš byznys je dávno postaven na euru a závisí na něm. České společnosti si už běžně i mezi sebou (nejen se zahraničními subjekty) fakturují v eurech,“ přidává k významu společné měny pro naši ekonomiku profesorka Nerudová.
Zdeněk Koudelka namítá, že euro jako měna úspěšné není a je to velmi zásadní faktor pro rozhodování, protože tyto neúspěchy zásadně změnily jeho podobu. „V době vstupu našeho státu do Evropské unie bylo euro projektem společné měny. V souvislosti s řeckým dluhem se však eurozóna změnila v unii dluhovou, kde se členské státy podílejí na řešení dluhů ostatních. To je podstatná změna poměrů,“ připomíná.
Podle Petra Hampla je euro jen součástí velkého selhání, které dnes předvádějí evropské elity. „Pokud je možné dovážet radikální džihádisty a pokud je možné zároveň zavírat elektrárny a masově zavádět elektromobily, pak už je možné naprosto cokoliv,“ obává se.
Evropští politici jsou podle něj ztělesněním břídilství a zbabělosti, a to se projevuje na všem, co dělají. A společná měna je toho velmi dobře viditelným důkazem. „Vidím poučení, že úzká vrstva držitelů moci a velkých peněz dokáže způsobit neuvěřitelné škody. Vytvářejí jeden problém za druhým a nejsou schopni ani přispět ke zmírnění těch problémů, natož aby něco vyřešili,“ shrnul dvacet let projektu Petr Hampl.
Podobně to vidí i Zdeněk Koudelka, podle kterého je ale osvícený politik v čele státu spíše šťastnou shodou okolností, takže se s ní nedá kalkulovat.
„Kouzlo demokracie je i v tom, že si lidé mohou zvolit, koho chtějí. Za jeho chyby ale zaplatí,“ uzavírá ústavní právník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
