Na konci 60. let minulého století vyrazili pražští vysokoškolští studenti ze strahovských kolejí naštvaně k Hradu. Už poněkolikáté na kolejích nefungoval proud a studenti nemohli během podzimních večerů studovat jinak než se svíčkou. Jednoho dne jim došla trpělivost a chtěli si postěžovat, jenže je brutální silou zastavila policie a studenti se zklamaně vrátili na koleje. A po padesáti letech se sešli, aby na tyto události zavzpomínali.
„Takže jsme se po padesáti letech sešli, vzpomínali, hodnotili a srovnávali. Pak jeden z kolegů připomněl nastávající výročí roku 1968 a ironicky poznamenal, že se těší, až mu mladí historici a publicisté vysvětlí, jak to tenkrát bylo, a co vlastně tehdy zažil. Jistý si byl pouze jedním – že o věcech, o nichž si my jako pamětníci povídáme, tam nebude ani slovo. Neodpovídá to základní tezi o tom, že rok 1968 byl bojem dvou frakcí uvnitř komunistické strany. Uvědomil jsem si, že má pravdu. A začal jsem přemýšlet o možných hlubších souvislostech. Příští rok slavíme také sto let od vzniku nezávislého Československa. Náš stát měl na okrouhlá výročí vysloveně historickou smůlu,“ konstatoval Bašta.
Když bylo našemu státu 20 let, tak ho v roce 1938 zradili západní spojenci. V roce 1948, když bylo našemu státu 30 let, jsme si definitivně vybrali spojence nové a nejpozději v roce 1968 jsme zjistili, že jsme si opravdu nevybrali dobře. Přesvědčili nás o tom sovětští tankisté, kteří v srpnu 1968 okupovali naši zemi. Odjeli z naší země až na počátku 90. let. Československo se rozpadlo a my jsme hledali své místo na mapě světa skrze členství v EU a v NATO. Bohužel jsme do těchto organizací vstoupili v době, kdy se začaly měnit. EU se prý změnila tolik, že pamětníkům už připomíná Sovětský svaz. Tak to alespoň vidí Bašta.
„Pamětníkům začíná stále více připomínat zaniklý Sovětský svaz, protože postupuje v duchu zásady ‚Více Evropy – méně demokracie!‘ Vládne jí entita, kterou nikdo nevolí – Evropská komise (v případě potřeby sama jmenující své komisaře bez ohledu na názor jejich členských zemí), což byl princip fungování Politbyra v Moskvě. Podle totožného principu funguje i Evropský parlament bez zákonodárné iniciativy. Od roku 2015 se původně velmi exkluzivní klub (vzpomeňme na kritéria Schengenu) změnil v otevřený krmelec pro zájemce z Afriky a Asie. Více než padesátileté zkušenosti s neintegrací některých skupin přistěhovalců mne vedou k závěru, že budoucí podoba EU nebude ani Evropa národů, ani Evropa regionů, ale Evropa znepřátelených ghett,“ napsal.
Jinak to podle Bašty dopadnout nemůže, ať už si stoupenci multikulturalismu myslí cokoli, ať už je miliardář George Soros přesvědčuje o čemkoliv.
Bašta tu ale vidí ještě jedno riziko. Když bylo naší republice 50 let, našla se skupina komunistických politiků, kteří požádali Moskvu o pomoc. A přijely již zmíněné tanky. Bývalý vlastenec v Rusku a na Ukrajině má obavy, aby se při stých narozeninách tohoto státu nezopakovalo něco podobného, jen by teď ty tanky přijely ze Západu.
Pokud jde o nadcházející sté výročí naší státnosti, má trochu obavu, aby se nezopakovala historie roku 1968. Tenkrát se také na samém počátku oblevy nazvané obrodný proces vytvořila menšinová skupina politiků, kteří sami sebe nazvali „zdravým jádrem“. Ti pak požádali Moskvu o internacionální pomoc. Dnes by asi nepřijely tanky, ale barevná revoluce by se hodila, kdyby špatně dopadly volby prezidenta. Zdravé jádro už tu máme, je stejně početné jako v roce 1968 (celých 48 poslanců) a jmenuje se Demokratický blok. S červenými kartami, trenýrkami, tibetskými a ukrajinskými vlajkami se ohánět umějí. To přece váží více než hlasy starých nevzdělaných venkovanů volících někoho jiného.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
