EXKLUZIVNĚ Vrah ze křtu Paroubkovy knihy mohl komunikovat mobilem z vězení. Máme SMS i velmi intimní fotografie

ParlamentníListy.cz ovšem získaly závažné informace o tom, že s Ďuričkovým vzorným chováním za zdmi věznice to nemusí být nejspíš až tak žhavé, jak byl pravděpodobně informován soud. Dokazují to záznamy mobilní komunikace mezi Ďuričkem a jeho přítelkyní Janou. Jak známo, mobilní telefony za zdi věznice nepatří a Vězeňská služba s pašováním mobilů za mříže dlouhodobě bojuje. Na jejich doručení adresátovi se přitom často podílejí sami její příslušníci.

Bohumír Ďuričko se 9. října v roce 2008 účastnil křtu knihy „Evropa a svět očima sociálního demokrata“ šéfa ČSSD Jiřího Paroubka v pražské restauraci Monarch. Po křtu se ale dostal do konfliktu se synem provozovatele pražské Matějské pouti Václavem Kočkou mladším, kdy se oba muži měli trumfovat. Incident vyvrcholil tvrdým osobním střetem, údajným napadením a smrtí Kočky. Ďuričko jej zastřelil ze své legálně držené pistole. Dvanáctého října 2008 pak byl obviněn z vraždy a vzat do vazby.

Desátého dubna 2009 byl Bohumír Ďuričko odsouzen k 12,5 letům vězení ve věznici se zvýšenou ostrahou, propadnutí pistole Sig Sauer, náhradě škody rodině Kočkových. Ďuričko se na místě odvolal, ale pražský Vrchní soud později potvrdil rozsudek v plném rozsahu. Od 10. dubna 2009 si Ďuričko odpykával svůj trest ve věznici Valdice, v roce 2010 byl přemístěn díky údajně vzornému chování do mírnější věznice v Karviné.

Ke komunikaci z vězení mělo podle datace odesílaných a přijímaných zpráv, jejichž výčet ParlamentníListy.cz získaly, docházet v jedné z nejpřísněji střežených věznic ve Valdicích. V telefonu, k jehož screeningu došlo, byly kontakty například na šéfa energetické společnosti ČEZ Daniela Beneše, někdejšího starostu Prahy 5 Milana Jančíka nebo už zmiňovaného Jiřího Paroubka.

Podstatnou částí komunikace od srpna 2009 do konce roku byly SMS zprávy erotického charakteru. Mobilní telefon se dá za zdmi vězení pořídit zhruba za 5 tisíc korun. Vězni nejčastěji telefonují z toalety, a proto často protestují, když jsou přestěhováni na oddělení, kde je WC neodděleno zástěnou od cely. To byl i případ Ďurička, který komunikoval převážně z toalety.

Esemesky vyjadřují například milostné vzkazy, tužbu partnerů či dokonanou autoerotiku. Komunikaci doprovázejí i MMS zprávy obou nahých partnerů, ale fotografie Ďurička, mimo jiné i se spoluvězni, jasně prokazují, kde se v době odesílaných zpráv nacházel.

„Lásko, ty jsi samý sval. Vzrušuješ mně a moc.“ „Uděláme to ještě znovu! Představuji si, jak do mě pronikáš. Jsem úplně horká a nadržená.“ Takové zprávy psala Ďuričkova přítelkyně Jana svému partnerovi po mobilu do vězení, oslovujíc ho něžně Beny nebo Benýsku. Ďuričko pak reagoval: „Strikam vsude kolem sebe, priste ho nebudu vytahovat.“ „Milacku nemam novy mobil, az zitra. Foto nefunguje.“

Oba partneři řešili také fakt, jak dostat za mříže pochutiny, aby byl pobyt v káznici snesitelnější. Objednávalo se například kuřivo: tabák Paramount (desítky balení), cigaretové papírky, cigarety Sparta, West, Red and White nebo Moods, cigára Colt, doutníky Cohiba, káva Davidoff a Illy, uherák, čokoláda Lindt, žvýkačky. Vyjma toho partneři řešili i některé obchodní záležitosti a ladili noty k odvolání k pražskému Vrchnímu soudu. Ďuričko v esemeskách také popisuje chod života za zdmi věznice: „Myslel jsem na nas dva. Mel jsem anglictinu, kostel a malovani.“ „Lasko, pujcil jsem mobil kamaradum, nemaji nic, jsem na prijmu.“ „Tady je nas na jedno wc 10 lidi, rano mame každý den budicek v 04,30 hod. To je realita.“ „Prochazka po klasternim dvore zacina v 8,30, trochu maluji.“ Přidává i zprávu, že se za mřížemi spřátelil s romskými kápy.

Několikrát se v komunikaci objevuje také jméno vlivného mediálního podnikatele Jaromíra Soukupa. Ďuričko od něj nejspíše čekal mediální pomoc. „Jeto ten klub toho soukupa. medea boxing team.praha.nevim kolik casu .dnu mame- zitra dame mega rozhovor,“ stojí v textu. Jinde je pro změnu avízo na skutečnost, jak dostat do věznice balík na jiné jméno: „Rezii tohoto pribehu prebiram do svych rukou. Ten balik na jaroslava horvatha posly bez balicenky. Mela to dostat ivana. Je to tady Zarizeny. Jsou to ty tabaky.“

Ani minulost není nudná...

Podle neoficiálních informací, které ParlamentníListy.cz v souvislosti s Ďuričkovou komunikací získaly, Vězeňská služba údajně na jeho mobilní telefon ve vězení přišla a případ měl doputovat i na policii. Jenže z neznámých důvodů nebyl případ podle všeho náležitě vyšetřen a Ďuričko za závažný prohřešek nebyl potrestán.

„Policie ČR nemá s výkonem trestu jakékoli osoby nic společného. K zodpovězení vašich dotazů je kompetentní vězeňská služba, potažmo ministerstvo spravedlnosti,“ vysvětlila ParlamentnímListům.cz Andrea Zoulová z Krajského ředitelství policie. „S ohledem na zákon o ochraně osobních údajů nemůžeme sdělovat informace ke konkrétním odsouzeným,“ dodala naší redakci tisková mluvčí Vězeňské služby ČR Petra Kučerová. „Vězeňská služba není oprávněna, s ohledem na ochranu osobnosti, poskytovat údaje ke konkrétním odsouzeným osobám. Z tohoto důvodu Vám nemohu dotazy zodpovědět," vyjádřila se rovněž asistentka ředitele a tisková mluvčí Věznice Karviná Eva Loučková.

Stanovisko Věznice Valdice se ParlamentnímListům.cz získat nepodařilo.

Ďuričkův pokus o návrat na svobodu po dvou třetinách trestu zcela netěší rodinu zastřeleného Václava Kočky juniora. Jak před časem napsal server Lidovky.cz, ve Václavu Kočkovi starším tragická událost dodnes doznívá. „Nechci se o tom zmiňovat, mně tyhle věci lezou na nervy a duševně tím trpím,“ řekl Kočka starší Lidovkám.cz. Jestli Ďuričko uspěje, prý nehodlá sledovat. „V žádném případě, nemám na to nervy,“ dodal.

Život Bohumíra Ďurička ale nebyl tak – v uvozovkách – nudný ani před nástupem do vězení za prokázanou vraždu Václava Kočky mladšího. Před rokem 1989 se stal spolupracovníkem Státní bezpečnosti. Spolupráci s tehdejší federální československou kontrarozvědkou podepsal 6. června 1989 a jako agent získal krycí jméno Lipan. Takzvaný vázací akt podepsal s příslušníky StB Romanem Michaelem a Petrem Košťálem. Sám Ďuričko v minulosti tvrdil, že jako agent StB nikomu neublížil. Z jeho spisu ale vyplývá, že podal osm hlášení na různé osoby a organizace, že si jej řídicí důstojníci chválili za informace i analýzu některých zpravodajských jevů a podle nich byl Lipan kvalitním agentem StB.

Po roce 1990 začal Bohumír Ďuričko podnikat, založil si firmu na správu nemovitostí a udržoval dobré kontakty i s pražskými politiky. Zejména z ODS, například s bývalým primátorem Janem Koukalem nebo s Janem Bürgermeisterem. Sám se také chlubil, že ODS sponzoroval „nepravidelně zhruba sto tisíci korunami ročně“. V roce 1995 získal fotbalový klub Dukla a o dva roky později ho prodal. V roce 1997 se pak stal většinovým vlastníkem firmy Hotel AXA.

Vztahy s politiky udržoval dlouhá léta. Ďuričko je letitým známým někdejšího šéfa sociální demokracie Jiřího Paroubka. V roce 2005 spolu oba muži plánovali dovolenou na lodi na Jadranu, ale Paroubek svou účast odvolal poté, co se dozvěděl o Ďuričkově minulosti v StB. Přátelství Ďurička s Paroubkem se také věnoval Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. V roce 2006 byla zveřejněna pasáž z takzvané Kubiceho (tehdejší šéf útvaru Jan Kubice) zprávy, v níž se o Ďuričkovi psalo: „Dle zdroje novinářů zde (na své jachtě) měl držet a souložit se svojí nezletilou dcerou, kterou měl mít při jeho návštěvách k dispozici Paroubek.“ Tito novináři ovšem nebyli nikdy specifikováni a také žádný jiný zdroj tato tvrzení nikdy nepotvrdil. Bohumír Ďuričko v tomto případě podal trestní oznámení a komentoval ho: „Mám dvě nezletilé dcery, jedné je šestnáct let, druhé jsou dva roky. Zveřejněná lež mne hluboce zasáhla a ovlivnila negativně život především mé starší dcery. Ve vězení napsal knihu s titulem Kočkoviny. Kniha ale oficiálně nevyšla, v plném znění byla zveřejněna na serveru Vaševěc.cz, blízkém Jiřím Paroubkovi. Z této stránky byla posléze stažena.