EXKLUZIVNĚ Zaorálku a Sobotko, tohle je rána do vazu. Žena, která pro ČSSD pracuje 20 let, nám řekla úplně vše. Ty podvody, lži, arogance, černé peníze. Všecko

Pokud bychom měli shrnout předešlou zkušenost se zaměstnanci sociální demokracie, byli bychom struční. Jde vesměs o zoufalé lidi, kteří už nevědí, na koho se obrátit. Mají strach, nízké mzdy, jsou vystaveni setrvalému stresu a napětí, což se často odráží v jejich zdravotním stavu. A co víc – nikdo z vedení s nimi tuto situaci neřeší.

Poté, co jsme na stav věcí upozornili, nezůstal kámen na kameni. Napsala nám řada dalších lidí, kteří jsou spojení s ČSSD, a dodali nová a nová svědectví. O absolutní ignoraci ze strany čelných představitelů partaje, tedy pánů Zaorálka, Sobotky, ale i ministryně Marksové, stejně jako o nezájmu z patřičných míst v zaměstnanecké hierarchii. Tím myslíme především ekonomického ředitele socdem Starce a zjevně jím dosazeného ústředního tajemníka Michala Kuciána.

Celá věc ovšem nabrala zcela nový směr poté, co se ze stínu a bezpečí anonymity odhodlala vystoupit tajemnice okresního výkonného výboru ČSSD Semily Kateřina Ludvíková. Její očité a zároveň prožité svědectví dnes přinášíme.

„Přečetla jsem si oba dva články, které jsem od Vás obdržela. Musím se ztotožnit s pisateli, že nejlepším předsedou strany byl opravdu Jiří Paroubek. Jsem jako tajemnice OVV ČSSD ve funkci teď v červenci 20 let a za tu dobu jsem vystřídala 4 okresní předsedy OVV Semily, 7 krajských tajemníků, 8 krajských předsedů a 5 předsedů strany. Za těch 20 let jsem něco zažila a hlavně prožila,“ konstatuje v úvodu Kateřina Ludvíková. Ta následně přibližuje dění, jemuž byla v oněch uplynulých dvou dekádách přítomna.

„Taktiky a praktiky zvolení do různých funkcí neznají bratra, a tak se nemůžeme divit, co se posledních deset let děje, a to hlavně ve vlastních řadách ČSSD. Sama působím v Libereckém kraji a řekla bych, že v kraji, kde za posledních minimálně devět let není místo pro čistou politiku jako takovou, ale je to pro lidi, kteří politiku dělají jen ve svůj prospěch, do politiky se dostávají za podpory svých rodin, blízkých kamarádů a zmanipulované a často de iure neexistující členské základny, kterou tvoří takzvané ‚hlasovací komando‘ pro zvolení nikoli nejlepších a nejschopnějších, ale známých a kamarádů, kteří ničím nevynikají a bývají zvoleni v místních organizacích, posléze na okresní konferenci, kde je vše předem domluveno, a posléze jsou ti ‚poslušní‘ vybráni za okresy na krajskou konferenci. Bohužel, ne každý okres má stejný počet delegátů a vše se přepočítává klíčem podle toho, kolik má který okres členů,“ hodnotí tajemnice socdem praktiky, díky nimž se z nenápadných postav stávají významní a mocní.

Sociální demokracie

SOCDEM
Svoboda, solidarita, spravedlnost.

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„Zde musím zaznamenat fakt, že v některých okresech jsou členové nabíráni uměle a účelově, a tím pádem se pak stane, že ty početně menší okresy s výraznými osobnostmi nemají šanci nic a nikoho někam prohlasovat a dostat do funkcí. A často jsou ty nejvýraznější, a tím pádem i nejméně chtěné osobnosti mediálně špiněné vymyšlenými historkami a na základě objednávek u ‚spřátelených novinářů‘, kteří jsou schopni a ochotni na zakázku napsat o komkoli cokoli bez ohledu na fakta,“ píše taktéž. Koho má na mysli? Kateřina Ludvíková ve svém nebývale rozsáhlém hodnocení upozorňuje především na bývalého poslance Michala Krause, kdysi velmi populární osobnost ČSSD. Do pozornosti veřejnosti se dostal v souvislosti s tzv. kakaovou aférou, která vyšla najevo v roce 2006. Podle zjištění Mladé Fronty DNES se Kraus v roce 2001 podílel na sjednávání obchodů podnikatele Františka Riga, bývalého agenta BIS, který byl v roce 2006 odsouzen za podvod v Kreditní bance Plzeň. Později se ukázalo, že celá tzv. aféra byla účelově médii vykonstruovaná. Kraus zároveň působil v letech 2004 – 2009 na postu předsedy krajské organizace v Liberci a od roku 2008 až dosud s dvouletou přestávkou v letech 2014 – 2016 jako předseda okresní organizace ČSSD v Semilech a okresní vedení strany ho navrhlo do pozice vyjednavače ČSSD pro případnou krajskou koalici v krajských volbách roku 2012.

Podle slov tajemnice byl Kraus vždy ochoten pomoct, naslouchat a často se snažil osobně řešit problémy. „Jediný, kdo se ho nejen mediálně zastal, obhajoval ho a umožnil mu návrat do vedoucích funkcí v ČSSD, byl v roce 2007 právě Jiří Paroubek. Bohužel, po jeho odchodu z ČSSD v roce 2010 se nejúspěšnější, nejlépe hodnocený veřejností, nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější politik ČSSD v Libereckém kraji už nehodil do krámu těm, kteří si v kraji brousili zuby na díky jeho vysokému pracovnímu nasazení získané politické posty v Poslanecké sněmovně, v Senátu, v krajském zastupitelstvu.“

Pojďme nyní k širšímu pohledu na sociální demokracii. ParlamentníListy.cz totiž popsaly hned několik případů, kde jsme mapovali nepříjemnou, až dusnou atmosféru, která práci pro Lidový dům doprovází. Tato svědectví tajemnice Kateřina Ludvíková nejenže potvrzuje, ale ještě rozvíjí.

Anketa

Co by měla udělat ČSSD v prezidentské volbě?

83%

14%

hlasovalo: 8197 lidí

„Dlouhá léta jsem si říkala, je to moje práce, jako tajemnice se k tomu nevyjadřuj a pouze dělej to, co máš. Jenže ono to nejde do nekonečna, a jak se píše v článku, je to jen jedna stranu pohledu, ale je zde i další rozměr činnosti strany, a to je Lidový dům a jeho vedení. Dění v kraji a úroveň krajské reprezentace ČSSD je nezajímá a musím souhlasit i s tím, že to, co se nyní už řadu měsíců děje v Lidovém domě, je katastrofální, a to zejména pro zaměstnance strany. Předseda strany Sobotka je opravdu člověk, který na této funkci nemá co dělat, je nezajímavý, nemá na rozdíl od Jiřího Paroubka charisma, když mluví, nikoho to nezaujme. Sama jsem byla přítomna dvakrát tomu, když jsme jako okres chtěli pomoci, aby se pan Kraus, poté co se ukázalo, že celá kakaová aféra byla jen mediální kachna, mohl vrátit do politiky, vždy nasliboval nemožné, a neudělal pro tu věc vůbec nic i přesto, že věděl, že Kraus se nikdy ničeho nedopustil a byl a je ostouzen neprávem a svou odborností, znalostmi a zkušenostmi je pro ČSSD, a to nejen v Libereckém kraji, v podstatě nenahraditelný. Předseda Sobotka nemá svůj názor, lehce se nechá ovlivnit a troufla bych si říct, že jak rychle se dostal tam, kde je, tak rychle zapomněl, kdo ho do těchto funkcí dostal a kdo ho politickému řemeslu učil.“

A další zkušenost s přístupem k zaměstnancům ze strany „sociálně“ orientované partaje? Tentokrát ve chvíli, kdy se kvůli dluhům začaly krátit platy. U těch, kteří to pocítí zjevně nejvíc.

„Poté přišel pan Kucián (ústřední tajemník, pozn. red.) a vyslechl si mne, jelikož jsem sama, mám bydlení na hypotéku, platím inkaso a jít s platem z 20 tisíc na 13 tisíc bylo pro mne nemyslitelné a ohrožující mou holou existenci. Bylo mi odpovězeno, že v jiných krajích to funguje tak, že funkcionáři doplácejí svým tajemníkům do plného platu peníze na ruku a že se pokusí dojet do Liberce, aby i tam se s tím něco vymyslelo. Neudělal však vůbec nic, a když jsem se zmínila před krajskými funkcionáři, co by s tím šlo dělat, nikdo se k tomu nevyjádřil a už vůbec nepomohl.“

V tomto místě přímé svědectví o fungování socdem ukončíme. Je to totiž už druhý příklad, který uvádí, že v socdem fungují takzvané peníze na ruku, evidentně mimo oficiální účetnictví.

Co dalšího zažívají zaměstnanci pod Lidovým domem? Jak probíhaly podpisy jejich smluv? Jak vypadá tlak a šikana ze strany nejvyššího vedení a „managementu“ sociální demokracie? O tom zase příště.

Autora můžete kontaktovat na mailu t.novy@parlamentnilisty.cz