„Mnozí asi víte, že jsme nějakou dobu v Istanbulu s rodinou žili. Pracoval jsem tam tehdy pro operátora, jehož jméno už dneska nemůžu vyslovit a vlastně jsem ho úplně zapomněl – bylo to snad nějak od V. Proti nám stál velký konkurent, domácí operátor Turkcell, a ten si s námi úplně vytíral zadek,“ začal s vyprávěním Jaroš.

Turkcell je podle jeho slov drtil v celé zemi, s jedinou výjimkou – na jihovýchodě. „Tam jsme měli leckde 80procentní, v některých městech dokonce prakticky 100procentní tržní podíl,“ řekl a vysvětlil, že jde o kurdskou část Turecka.  

„Kurdové naši firmu milují. Raději by si totiž uřízli pazouru, než aby měli na telefonu napsáno TURKcell. Proto všichni houfně naskákali k nám,“ poznamenal se slovy, že turecká společnost je hluboce nemocná. 

„Země jako celek má naprosto patologický vztah ke Kurdům a Arménům. Třeba moji mladí a progresivní kolegové by slovo Kurd nikdy ani nahlas neřekli – říct větu s tímto slovem znamenalo, že můžete být obviněn z podpory terorismu. Místo ‚žijou u nás Kurdové‘ se říkalo ‚máme jihovýchodní problém‘,“ poznamenal dále Jaroš. Turecko má podle něj také těžkou schízu vzhledem k Evropě.