Klíčovým Erdoganovým problémem je vztah Turecka s Ruskem. Ty přitom ještě nedávno byly výtečné. Jenže sestřelení ruského bojového letounu nad Sýrií, které Vladimir Putin nazval „bodnutím do zad“, dobré vztahy zničil a Turecko za to nyní bude muset platit. V dynamice událostí byly přehlédnuty ruské ekonomické sankce vůči Turecku, které jen v lednu srazily celkový turecký export o 15 procent. Absence ruských turistů by pak během letošního roku podle všech odhadů měla dostat na lopatky turecký turistický průmysl. A navíc musejí v Ankaře řešit případnou alternativu za ruský zemní plyn, jehož přívod může být kdykoliv zastaven. Prakticky jedinou alternativou je přitom Ázerbájdžán, který si ale musí Moskvu také předcházet.

Když odhlédneme od ekonomiky, padají na prezidenta Erdogana další rány. Rusko se sbližuje s kurdskými separatisty, které přitom Turecko označuje za teroristy. Potřeba pomoci v Sýrii navíc nutí k podpoře Kurdů, Tureckem nenáviděných, i spojence z USA. S každou úspěšnou operací proti Islámskému státu také Kurdové posilují šance na vlastní stát přímo na tureckých hranicích (s vyhlídkou početné „páté kolony“ přímo v Turecku), což je pro tureckého prezidenta noční můra.

Turecko podle Spencerové v Sýrii spekulovalo, že se mu podaří pod hlavičkou boje proti terorismu Kurdy naopak oslabit, ovšem tato strategie padá.

Aktuálně Turecku zbyl ze světových státníků jediný přítel – Angela Merkelová, která potřebuje Turecko jako nárazníkové pásmo migrační vlny. A tak německá kancléřka volá po vyhlášení bezletové zóny nad Sýrií. Moskva to však odmítá a mimoto již učinila opatření, aby Turecko nemohlo ze svých plánů v Sýrii prosazovat nic, co by se Putinovi nelíbilo. Včetně toho, že poslalo své nejmodernější stíhačky na arménskou základnu nacházející se pouhých dvacet kilometrů od turecké hranice.