Před pěti lety vedl sociolog Jan Keller kandidátku ČSSD do Evropského parlamentu. A jak se na EU dívá dnes? Prý se nachází ve schizofrenní pozici, neboť je mu zřejmé, že národní státy samy o sobě moc nezmůžou v globalizovaném světě, kde prim hrají velmoci a vedle nich i nadnárodní firmy. Z tohoto pohledu EU potřebujeme. Keller má však obavy, že EU může táhnout s nadnárodními firmami za jeden provaz, takže my na tom můžeme být bití. Zvlášť pokud se prohloubí spolupráce Francie a Německa, bude jasné, kdo bude o směřování EU rozhodovat.
Za oněch pět let v Evropském parlamentu prý hlasoval podle svého svědomí. Činil tak i v případech, kdy mu bylo naznačováno, že by měl podpořit ten či onen návrh. Avšak kdyby dostal možnost, v jedné věci by dnes hlasoval jinak. Hlasoval by pro přísnější regulaci držení zbraní. Držel by prý linii Marie Terezie, která jako císařovna brala svým poddaným zbraně z rukou.
„Myslím, že spokojený můžu být s tím, že jsem v klíčových případech hlasoval podle svého svědomí, i když jsem byl informován, že to není právě optimální strategie pro budování politické kariéry. Co bych udělal jinak? Hlasoval bych jinak v případě zákona o držení zbraní. Pokud se nechceme v tom nejhorším přiblížit USA, měli bychom držet linii nastoupenou Marií Terezií, která měšťanům i sedlákům zbraně odnímala. A to i přesto, že si stěžovali, že bez pušek se zejména v zimě nedá ubránit ani v nejbližším okolí Vídně početným smečkám vlků,“ pravil končící europoslanec.
Pár slov pronesl i k Brexitu. Keller je toho názoru, že nikdo dnes přesně neví, co se stane do konce března, kdy by Velká Británie měla evropské společenství opustit. Europoslanci se však shodují v tom, že by pro EU rozhodně nebylo dobré, kdyby došlo k tvrdému Brexitu čili k odchodu Velké Británie z EU bez dohody.
Nakonec se věnoval kondici levicových stran. Ty si v současnosti nestojí právě nejlépe, voliči dávají raději hlas někomu jinému. Proč? Snad proto, že součástí levicového proudu je také individualismus, který však zároveň levici oslabuje. Keller však nenabízí cestu, jak to změnit. Nevidí ji.
„Kdybych to věděl, poradil bych jí. Ale já to nevím. Proti levici obecně hraje několik trendů, a to zdaleka nejen u nás. Uvedu jen některé z nich. Levice se hlásí k progresivismu, tedy k ideji pokroku celé společnosti. Protože dnes je už trochu staromódní hovořit o pokroku, mluví se raději o modernizaci. Součástí progresivismu je ovšem mimo jiné také rostoucí individualismus. Sám o sobě není individualismus nic špatného. Pokud však překročí určitou míru, vede k neochotě angažovat se pro věci veřejné a nechat se pohltit svým sebezájmem. Píše o tom už Alexis de Tocqueville, když pojednává o demokracii v Americe. Pro levici tím vzniká past, protože individualismus je mnohem více slučitelný s pravicovými než s levicovými ideologiemi. Problém je i v samotném progresivismu. Ten je vlastní právě tak liberální pravici jako levici. Dokonce ho původně hájila právě liberální pravice ve své kritice starého režimu a jeho konzervativních opor. Navíc levici paralyzuje krajní liberalismus v anarchistickém podání. Ten ztotožňuje jakoukoliv organizovanost s latentním totalitarismem, což je v praxi perfektní recept na zcela spolehlivou politickou impotenci. K pikantnostem dnešní postmoderní doby patří to, že pravice dokáže být ve věcech svého zájmu mnohem méně individualistická a ‚třídně uvědomělejší‘ než současná levice,“ řekl Keller.
Stranou jeho pozornosti nezůstalo ani hnutí žlutých vest ve Francii. Ti, kteří doufali, že hnutí přinese nějakou revoluci, budou prý zklamaní, protože hnutí slábne. Kvůli části demonstrantů, kteří při protestech ničí soukromý majetek, se od žlutých vest odvrací i veřejnost. Francouzský prezident Emmanuel Macron toho podle Kellera jednoho dne využije a na hnutí tvrdě udeří.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
