Na úvod Zdeněk Kudrna řekl, že ekonomové zpravidla předpokládají, že pokud je něco logické a odůvodnitelné, nastane to. Jestliže je tedy eurozónu třeba reformovat, stačí se dohodnout na postupu a realizovat jej. Realita ale obvykle bývá složitější, protože do ní spadá spousta politických vlivů a konfliktních zájmů mezi členskými zeměmi. A na to se pak zaměřil v následné prezentaci. Současný stav eurozóny podle Zdeňka Kudrny dá charakterizovat tak, že má nekomplexní architekturu, euro je ale na rozdíl od situace před třemi čtyřmi lety stabilní a debatuje se tedy o tom, jak architekturu reformovat.
„Všichni si uvědomují, že euro je fragilní, dokud se nezkompletuje balík dalších unií, ať už je to unie ekonomická, bankovní, fiskální nebo politická. Otázkou je, co vlastně v Evropské unii nyní probíhá a jak se dají vydedukovat možné scénáře. Hra o budoucnost eura je hrou mezi dlužníky a věřiteli, tedy členskými státy, které především dluží, a těmi, které jsou v rámci evropského nebo globálního systému především věřiteli,“ popsal situaci ekonom Kudrna. K věřitelským státům patří samozřejmě Německo, Nizozemsko, Finsko nebo Rakousko, mezi dlužníky jsou na prvních místech Řecko, Španělsko a Itálie. Podle Zdeňka Kudrny hra mezi těmito zeměmi přitom probíhá v prostředí vysoké nejistoty, kdy i malé překvapení může mít dalekosáhlé následky.
Eurozónu asi čeká pomalá reforma „salámovou metodou“
Pro vývoj situace v uvedených podmínkách pak Zdeněk Kudrna narýsoval několik možných scénářů. „Prvním je to, co známe už osmý rok od počátků krize; říká se tomu mudding through, což by se dalo přeložit jako přežvykování nebo salámová metoda. Znamená to, že se eurozóna reformuje stylem dva kroky vpřed, krok zpátky, tedy jde o minimalistické realizování reforem. Kumulativní efekt těchto reforem může vést ke stabilizaci, i když to bude trvat asi dlouho. Je to celkem osvědčená metoda jak řešit situace, kde je velká míra nejistoty,“ vysvětlil Zdeněk Kudrna.
Druhý scénář nastane v situaci, kdy jižní státy odmítnou participovat na těchto pomalých metodách reforem, v jejichž rámci se vlastně nakupuje čas tím, že jejich vlády musí strpět reformy spočívající v rozpočtových škrtech a severní státy jim pomáhají za poměrně tvrdých podmínek. „Je zde spousta rizik, která nikdo neumí uchopit a jsou politická, ale i právní. Druhý scénář říká, že postupné zlepšování eurozóny může být velmi rychle nahrazeno přesunem do extrému, kdy bude hrozit rozpad, pokud voliči jižních států odmítnou pokračování rozpočtových škrtů,“ uvedl Zdeněk Kudrna.
Zavrhnout „salámovou metodu“ reforem ale mohou i voliči na severu eurozóny, pokud odmítnou jihu další pomoc. Zároveň ale v optimističtější variantě věřitelské země mohou pomoci nastartovat za určitých podmínek ekonomický růst na jihu. To vyžaduje makroekonomickou expanzi spočívající ve snížení daní, ale mohlo by to být i rozhodnutí, kdy voliči na severu budou akceptovat dlouhodobější reformy. Mohlo by například dojít k dohodě o fiskálních zárukách za bankovní unii, k dohodě o společném pojištění vkladů v bankovní unii. Tento scénář je ale blokován politickou neochotou severu podílet se na makroekonomické expanzi a sdílení rizik ve fiskální unii.
Vše mohou změnit „černé labutě“
Tato logická debata je podle ekonoma Kudrny v zajetí náhod a neznámých, jsou faktory, které do toho mohou zasáhnout a změnit logiku „salámové metody“ reforem eurozóny, a to buď jako tzv. černé labutě a přispět k rozpadu eurozóny, ale i naopak podpořit ochotu zemí eurozóny k dohodě. „Černé labutě jsou události s nízkou pravděpodobností, ale se zásadními dopady. Může jít o drobnost, například o to, že se nepodaří zkomunikovat jednu z krizových otázek Řecka při jednání o jeho dluhu. Finanční trhy pak zpanikaří a už pak nemusí být možné rozpad eurozóny zastavit. Není to příliš pravděpodobné, ale nelze to vyloučit,“ řekl Zdeněk Kudrna.
Ekonomové, kteří se snaží popsat tyto černé scénáře, mluví i o tom, že možná nastává období dlouhodobé stagnace a Evropa skončí podobně jako Japonsko, kde už pětadvacet let probíhá recese nebo stagnace, a pak bude hlavním, problémem zaplatit minulé dluhy. „Na seznam černých labutí lze připsat i brexit, i když si myslíme, že tam by nemělo dojít k překvapení a je zde rámec pro vyjednávání mezi EU a Británií. I tady ale může zapůsobit prvek nejistoty a může dojít k něčemu nečekanému,“ popsal Zdeněk Kudrna, podle nějž další prvky nejistoty EU spočívají v tom, že je zde několik, států, které se mohou rozpadnout – např. Španělsko, Nizozemsko nebo Británie, a to může přinést jiskru, která nasměruje křehkou situaci eurozóny k rozpadu.
Možná přijde řada i na „bílé labutě“
Na druhou stranu podle Zděňka Kudrny existují i „bílé labutě“, tedy události s velmi nízkou pravděpodobností, které ale mohou mít pozitivní transformační účinky. Může to být globální ekonomický růst nebo nastartování růstu v USA. „Dá se uvažovat i o tom, že řada probíhajících krizí a to, že Evropská unie a eurozóna jsou pod tlakem, může být zárodkem pozitivního vývoje. Mohou se například objevit nadějné prvky, které podpoří solidaritu v rámci Evropské unie. EU v minulosti často pomáhal tlak studené války a státy v západní Evropě se pod ním snáze dohodly. V současnosti krize mohou působit podobně. Příkladem může být to, že sever odpustí Řecku dluhy, pokud Řekové pomohou s řešením migrační krize,“ uvedl Zdeněk Kudrna. V závěru své prezentace konstatoval, že debaty o reformách jsou v zajetí politických vlivů, které se předpovídají ještě hůře makroekonomické predikce.
Do debaty se zapojil i Petr Bližkovský z generálního sekretariátu Rady Evropské unie, který se přiklonil k pravděpodobnosti úspěchu „salámové metody“ a žádné z uvedených velkých rizik podle něj není tak blízké, aby bylo pravděpodobné. Management krize eura navíc splnil svůj úkol – eurozóna přežila a nikdo nechce vystoupit, a není asi čas ani na nějakou velkou reformu. S tím souhlasil i Zdeněk Čech, hlavní ekonom Zastoupení Delegace Evropské komise v České republice, který konstatoval, že pod tlakem se rozhoduje rychleji a snáze, problém ale vidí ve stagnaci, protože Evropa má velkou dluhovou zátěž okolo 90 % HDP. Podle Petra Bližkovského je z rizik nejvážnější brexit, a kdyby měl nějaký z černých scénářů přijít, řešením bude improvizace, protože instituce nepřipravují negativní scénáře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
