Na úvod Zdeněk Kudrna řekl, že ekonomové zpravidla předpokládají, že pokud je něco logické a odůvodnitelné, nastane to. Jestliže je tedy eurozónu třeba reformovat, stačí se dohodnout na postupu a realizovat jej. Realita ale obvykle bývá složitější, protože do ní spadá spousta politických vlivů a konfliktních zájmů mezi členskými zeměmi. A na to se pak zaměřil v následné prezentaci. Současný stav eurozóny podle Zdeňka Kudrny dá charakterizovat tak, že má nekomplexní architekturu, euro je ale na rozdíl od situace před třemi čtyřmi lety stabilní a debatuje se tedy o tom, jak architekturu reformovat.

„Všichni si uvědomují, že euro je fragilní, dokud se nezkompletuje balík dalších unií, ať už je to unie ekonomická, bankovní, fiskální nebo politická. Otázkou je, co vlastně v Evropské unii nyní probíhá a jak se dají vydedukovat možné scénáře. Hra o budoucnost eura je hrou mezi dlužníky a věřiteli, tedy členskými státy, které především dluží, a těmi, které jsou v rámci evropského nebo globálního systému především věřiteli,“ popsal situaci ekonom Kudrna. K věřitelským státům patří samozřejmě Německo, Nizozemsko, Finsko nebo Rakousko, mezi dlužníky jsou na prvních místech Řecko, Španělsko a Itálie. Podle Zdeňka Kudrny hra mezi těmito zeměmi přitom probíhá v prostředí vysoké nejistoty, kdy i malé překvapení může mít dalekosáhlé následky.

Eurozónu asi čeká pomalá reforma „salámovou metodou“

Pro vývoj situace v uvedených podmínkách pak Zdeněk Kudrna narýsoval několik možných scénářů. „Prvním je to, co známe už osmý rok od počátků krize; říká se tomu mudding through, což by se dalo přeložit jako přežvykování nebo salámová metoda. Znamená to, že se eurozóna reformuje stylem dva kroky vpřed, krok zpátky, tedy jde o minimalistické realizování reforem. Kumulativní efekt těchto reforem může vést ke stabilizaci, i když to bude trvat asi dlouho. Je to celkem osvědčená metoda jak řešit situace, kde je velká míra nejistoty,“ vysvětlil Zdeněk Kudrna.