Vystoupili Amichai Magen z Izraele – vedoucí magisterského programu diplomacie a konfliktní studie na Lauderově škole vládnutí, diplomacie a strategie, který vede také program pro výzkum vládnutí a politického násilí v Institutu pro boj proti terorismu v Herzliyi a rovněž je hostujícím profesorem na Stanfordské univerzitě.
Dalším řečníkem byl Joshua Muravchik, neokonzervativní spisovatel a autor jedenácti knih, více než 400 článků v novinách, časopisech a vědeckých časopisech. Do češtiny bylo přeloženo jeho nejznámější dílo Nebe na zemi: Vzestup a pád socialismu.
Promluvil zde i Dan Schueftan, ředitel Centra národních bezpečnostních studií na Haifské univerzitě, který je konzultantem izraelských rozhodovacích orgánů včetně izraelského předsedy vlády, ministerstva zahraničí, ministerstva obrany, Izraelských obranných sil a Rady pro národní bezpečnost.
Akci zahájil Alexandr Vondra, který řekl, že demokracie v Izraeli je ohrožována a je pod tlakem z mnoha stran. Vondra řekl, že Izrael považuje za přátele a není to záležitost vzájemně výhodného obchodu. Muravchika označil za „klasického neokona“ a „bojovníka za svobodu“.
Diskusi moderoval Tomáš Pojar, prorektor pro zahraniční vztahy vysoké školy CEVRO Institut, který též působil jako velvyslanec v Izraeli. Během debaty po úvodních příspěvcích došlo i k poměrně vyostřeným situacím a přestřelce mezi některými kritiky Izraele z publika a panelisty, zda je Izrael stát, který praktikuje apartheid a porušuje lidská práva.
Evropské elity mají sebevražedné tendence. Mezinárodní komunita je vtip, OSN ovládána barbary
Dan Schueftan hovořil o tom, že zatímco Izrael má s evropskými zeměmi poměrně dobré bilaterální vztahy (s výjimkou nepřátelského Švédska a Irska), umělecké, novinářské i akademické elity v Evropě i USA jsou protiizraelské. Podle něho ten, kdo není hluchý a slepý, ví, že Izrael i Evropa mají společného nepřítele, který chce podminovat naše společnosti.
Západní elity kritizují Izrael, i když koná správně, chovají se podle něho vůči židovskému státu diskriminačně. Elity žijí v nereálném světě a ve své fantazii.
Kultura podle něj vysvětluje lidské chování a je nejdůležitějším fenoménem. Kdo to tvrdí, je podle Schueftana označován za rasistu. Západní elity se drží přístupu, že není přípustné použít sílu, je nutné vést dialog v rámci „mezinárodní komunity“. „Dialog“ i „mezinárodní komunitu“ označil za vtip a za něco, co nemůže fungovat. „Zkuste mít dialog s Asadem, Husajnem, Arafatem…,“ dodal.
Organizace spojených národů je podle něj převážně ovládána barbarskými a nedemokratickými režimy, kdy Saúdská Arábie a Severní Korea hovoří o lidských právech.
Izrael podle něj musí používat sílu jako odstrašující prostředek, jinak nebude existovat. Evropa si myslí, že síla nefunguje, a zastává kapitulantský postoj. Antisemitismus podle něho hraje při kritice Izraele okrajovou roli.
Dnes podpořit Izrael je podle Schueftana v zájmu Evropy. Evropské elity mají sebevražedné tendence a mýlí se vždy – od appeasementu po usmiřování Sovětského svazu a komunismu. Západním elitám by podle něj vyhovovalo, kdyby se z Izraelců stali oběti a uprchlíci, a pak by je rádi přijaly v Evropě. Podle Schueftana ale Izraelci nechtějí být oběťmi a chtějí se bránit. Mít na Blízkém východě mír není možné, už podle toho, jak se Arabové chovají k sobě – válka všech proti všem.
Izrael jako bělošský západní imperialista
Joshua Muravchik mluvil o tom, jak velmi se změnil postoj Evropanů k Izraeli od doby šestidenní války v roce 1967. Tehdy drtivá většina stála za Izraelem, dnes je to spíše naopak. Změna postoje podle něho nastala v sedmdesátých letech. Uvedl příklad z mnichovské olympiády, kdy arabští teroristé zavraždili izraelské sportovce, ale Němci tyto teroristy brzy propustili. Jednání evropských států označil za appeasement.
Důležitá byla i ropná otázka. Západní lídři museli být vstřícní k Arabům. Západní politici pak ale pro své nízké cíle začali hledat vznešené ospravedlnění. V teorii marxismu se třídní boj přenesl v utlačování barevných ras bílou rasou. V tomto směru se v pohledu marxistů z Izraele stal „bílý západní utlačovatel“ „barevných“ Palestinců. „Nikdo netrpěl rukou bílých Evropanů více než Židé,“ poznamenal Muravchik.
Pokud jde o heslo „volnost, rovnost, bratrství“, tato kritéria podle něj splňuje – je to svobodná země s velkou svobodou, sociální rovností (je podle něj vzorem sociální spravedlnosti na Blízkém východě), rovností mužů a žen či práv sexuálních menšin. Připomněl, že Izraelci léčí zraněné z války v Sýrii. 100 tisíc Palestinců ročně jezdí z území ovládaných palestinskou samosprávou léčit se do izraelských nemocnic. Podobné „bratrství“ recipročně není ze strany Palestinců Izraelcům nabízeno.
Podle Muravchika se liší v postoji k Izraeli USA a Evropa. Americká veřejnost je více náboženská a má pozitivní vztah k židovskému náboženství, současně má i pozitivní vztah ke zbraním a podpoře obrany. Republikáni jsou proizraelští, demokraté jsou v otázce Izraele rozděleni – levice demokratů není proizraelská. Tomáš Pojar dodal, že 70 procent amerických Židů volí demokraty.
Psali jsme:
Mít děti a investovat do obrany a bezpečnosti
Amichai Magen se zabýval otázkou, jak mohou demokratické režimy bojovat s tyraniemi. Izrael podle něj řeší mírně 99 procent konfliktů. Izrael limituje fakt, že má nepřátelské sousedy. Označil Izrael za „osamocenou bojující demokracii“ a hovořil o existenciální osamocenosti. To podle něho ale začíná mizet, protože lidé ze Západu konfrontováni s teroristickými útoky začínají Izrael chápat a začínají zažívat to samé, co Izrael zažívá po desítky let.
„Izrael zachraňuje životy Evropanů každý den,“ řekl Magen. Tím myslel, že izraelské tajné služby poskytují informace a zkušenosti těm evropským.
Doporučil principy pro přežití státu. 1. Mít a dělat děti – dává to smysl životu a radost ze života. 2. Investovat do bezpečnosti a obrany – pomůže to i inovacím a high-tech (Izrael je v tomto oboru špičkou). Řekl, že doufá, že se žádný teroristický útok nestane v Praze.
Poté přišly dotazy z publika, kdy se ozvaly kritiky Izraele s tím, že izraelská politika na okupovaných územích je opresivní, a dokonce i mezi izraelskými vojáky vzniklo hnutí „Breking the silence“, které má prolomit mlčení k chování izraelských vojáků k Palestincům. A že není divu, že se Palestinci brání, když jsou „okupováni Izraelem“.
Též padl dotaz, proč, když si je Izrael tolik jist, že se chová humánně, odmítá vydat své představitele Mezinárodnímu trestnímu soudu (International Criminal Court). Zpráva Hospodářské a sociální komise OSN pro západní Asii (ESCWA) tvrdí, že Izrael uplatňuje vůči Palestincům apartheid. Z apartheidu obviňuje Izrael i držitel Nobelovy ceny míry Desmond Tutu pocházející z JAR.
Používání slova apartheid ve vztahu ke genocidě Židů
Magen řekl, že použití slova apertheid uráží oběti tohoto režimu v Jihoafrické republice. V Izraeli není podle něj nutné „prolomit ticho“, protože je pluralitní společnost a každý tam může říci svůj názor.
Podle Magena má tazatel ohledně apartheidu humanistické pohnutky, ale špatné informace a „vymytý mozek“. Řekl mu, ať se jde podívat do izraelských škol či nemocnic. Apartheid je definován v mezinárodním právu jako zločin proti humanitě. Když nelze porazit Izrael vojensky, ekonomicky a teroristicky, tak se používá podle něj propaganda. Používání slova „apartheid“ implikuje, že Izrael páchá zločiny proti lidskosti, tudíž nemá právo na existenci a tudíž nakonec tento postoj vede ke genocidě Židů a státu Izrael.
Dohodu o ICC nepodepsaly ani USA a z ICC odcházejí i další státy. ICC je podle něj „beznadějně zpolitizovaný“ – neřeší porušování lidských práv v Rusku, Severní Koreji nebo Číně a je ovládán arabskými a islámskými zeměmi.
Schueftan podotkl, že Izraelci jsou jen lidé, čili i vojáci dělají chyby i zločiny, ale chovají se nejlépe k civilistům ze všech vojáků v historii na celém světě. Palestinci glorifikují teroristy. Breaking the silence je podle něj proizraelská a nepřiznává, že Palestinci páchají teror. Přestože tato organizace podle něj podkopává bezpečnost Izraele, může svobodně působit.
Tomáš Pojar řekl, že za mnoho let, co se pohyboval v Izraeli, nikdy žádnou „apertheidní“ cestu oddělenou pro Židy a pro Araby neviděl.
Psali jsme:
Němci byli též okupováni
Muravchik se vyjádřil k otázce okupace palestinských území. Přirovnal to k okupaci Německa ze strany USA po druhé světové válce, což bylo v sebeobraně, legální a spravedlivé. Dodal, že Palestinci považují za okupovaná území nejen ta, která byla obsazena izraelskou armádou po roce 1967, ale existenci Izraele považují za okupaci.
Existence izraelského a palestinského státu, které by vedle sebe žily v míru, by byla ideálním řešením, ale není to uskutečnitelné, protože to Palestinci nechtějí, neboť neuznávají existenci Izraele a existenci státu Izrael považují za „sionistickou invazi“. Palestinci chtějí zničit stát Izrael. Odmítli již několik návrhů včetně návrhu Obamy.
Schueftan na dotaz, jak se cítí Palestinci na okupovaných územích, odpověděl, že asi jako Němci po druhé světové válce poté, co vyvolali barbarskou necivilizovanou válku. Cílem Palestinců a Arabů bylo ve všech válkách zničit a zabít Židy a zničit Izrael.
Byl by pro dva státy, ale Palestinci to nechtějí. Chtějí podle něj být parazity a oběťmi. Palestinci a zkorumpovaná palestinská vláda (která dostává peníze z EU) se nikdy nevzdali cíle zničit Izrael. Podle něj se nedá Palestincům věřit, protože zabíjet Židy je součástí palestinské kultury a kdo zabíjí Židy a páchá terorismus, je mezi Palestinci oslavován jako hrdina.
Je možné, aby Izrael opustil okupovaná území, aby se „nekontaminoval“ a Palestinci ho demograficky neovládli. Někteří Arabové se již vzdalují od Palestinců a nechtějí být do jejich „šílené obsese“ zatahováni – například s Egyptem a Jordánskem má Izrael výborné vztahy.
Tomáš Pojar na závěr řekl, že takováto otevřená debata by nebyla možná na většině západních univerzit, v ČR máme ještě svobodu, zatímco v západní Evropě občanské svobody mizí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
