„Jako malého kluka mě při četbě populárně naučných věděckých časopisů děsily černé díry. Bylo pro mě nepředstavitelné si představit, že náš svět může být nasáván tak dlouho, až z něj nic nezbude. Přestal jsem se bát, až když jsem pochopil, že černé díry jsou naštěstí hodně daleko. Teď se však začínám obávat znovu. Černé díry jsou blízko nás, nasávají domy, silnice, auta, letadla, lidi a celé země. Rusko a Ukrajina jsou tam už také. Tyto díry ve vesmíru jsou duší jednoho velmi osamělého stárnoucího muže. Černé díry představují jeho strach,“ konstatuje melodramaticky Šiškin.

„Ruské televizní kanály se přes noc změnily z nástroje zábavy a dezinformací na zbraň hromadného ničení. Novináři se stali součástí výzbroje a co do důležitosti snad předčili i rakety. Vytvořili pohled na svět, který po nich oficiální státní propaganda žádala, aby mohla lépe ovládat ruský národ. Podle tohoto pohledu ukrajinští fašisté vedou válku, aby mohli na objednávku Západu zničit Rusko. Putin prohlásil s ironickým úsměvem, že na Krymu nejsou žádní ruští vojáci. Lidé na Západě se zděšeně a nechápavě ptali, jak může ruský prezident tváří tvář svému národu tak hanebněl lhát?“ pouští se Šiškin ostře do ruského prezidenta.

„Národ však jeho prohlášení nebral jako žádnou lež. Pro nás klamání nepřítele není smrtelným hříchem, ale naopak ctností. Také proto jsme skutečnost, že ruští vojáci na Krymu byli přítomni, přijali s takovou pýchou a nadšením. Vrátili jsme se zpátky do prolhaných sovětských časů. Víme, že lžeme a budeme lhát i nadále, abychom přežili. Je to taková nepsaná společenská smlouva s vládou. Vláda se bojí svého národa, tak mu lže. Národ se na té lží zase podílí, protože má strach z vlády. Lež se stala opět prostředkem pro přežití společností, která stojí na dvou pilířích – na násilí a strachu.“ upozorňuje ruský esejista na schizofrenní situaci.