Před samotným uchopením moci provází nástup totalitních systému i participace většinové společnosti nebo části společnosti, která má zrovna možnost se vyjádřit či podpořit tyto totalitní přístupy.
V případě Německa ukazuje, že příčinami nástupu totality byly jak ekonomické problémy, tak určitý problém Němců přijmout porážku z 1. světové války a jejich upozaďování v politice.
Fotogalerie: - Národní třída s respirátory
U nás ukazuje, že před nástupem komunismu se rozmáhala nedůvěra v předchozí v zásadě demokratické režimy.
Hlavním problémem dneška dle Rybové je, že už jsme prožili báječných 30 let svobody a „dokázali jsme, že všichni, bez ohledu na vzdělání, pohlaví, pocit genderové příslušnosti a podobně, máme stejná práva a možnosti vlivu na společnost“.
Rovnost se totiž prý až příliš rozrostla. „My všichni nemáme stejné schopnosti – neumíme všichni stejně opravit auto, nemáme všichni stejné IQ, nemáme stejnou schopnost učit se stejnou rychlostí. A v důsledku toho, že jsme si řekli, že se všichni máme rovně, volí i ti, kteří odevzdávají, nebo neodevzdávají daně, a podobně. A zase neříkám, co je dobře, nebo špatně, jenom popisuji stav,“ ukázala historička.
V rozhovoru pro pořad Kupředu do minulosti historička dále říká, že má ze směřování Česka i západního světa pocit, že ignorujeme tu nejvíce nadanou a úspěšnou menšinu ve společnosti a prožíváme jakousi krizi elit.
Fotogalerie: - Havel 80
Totalita se projevuje nyní ve dvou přístupech: „Totalitu vidím v přístupu k informacím, kdy většina přijímá informace, a pomíjí vzdělávání. To znamená, že většina z nás je utvářena na základě stejných informačních zdrojů. To je jedno riziko. Druhé riziko, které vidím, je právě snaha nevyčnívat, ač se to možná tak nezdá. Vím, že někteří se snaží prosadit to, že každý jsme individuum, a máme na vše právo – a to už je vlastně totalitní. Už to je totalitní, protože to určuje pravidla, která zatím neumíme úplně definovat. Já vám to tady neumím říct úplně v uspokojivých pojmech, ale určitě je to zase nějaký znak totality, protože vlastně říkáme: ‚To individuum, ta individuálnost a prožívání, či existence, je nadřazena všemu.‘ Už je to možná pravidlo.“
Měli bychom si i více uvědomit, že „kdykoli, když stát něco dá, tak předtím někomu něco sebral“, a stejně tak nebezpečnost „žití na dluh“, které státy uplatňují. „Státu to velmi dlouho prochází, ale má to hranici. Jednoho dne se buď vyčerpá kasa a ochota jiných kupovat naše státní dluhopisy, nebo přijde něco, co bude víc bolet,“ varuje Rybová.
Míní, že státní aparát k vysokému utrácení nutí i samotný přístup většinové společnosti, která požaduje, aby se o ni stát postaral: „Většina lidí spoléhá na to, že v důchodu se o ně stát postará. Mimochodem, zase to byly ty jistoty, za které celá desetiletí bojujeme, nebo se jich snažíme docílit, protože hlavním cílem je přece rovnostářská společnost, která se má dobře.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rak
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
