„Na své nedávné návštěvě Bejrútu jsem potkal čtrnáctiletou dívku a chlapce, kteří do Libanonu uprchli z válkou zničené Sýrie. Oba touží po vzdělání, ale nemají možnost za stávající situace navštěvovat školu. Jejich příběhy ukazují, co je v sázce v příštích několika měsících. Libanon se nyní snaží získat finanční prostředky, aby mohl uprchlíkům poskytnout vzdělání,“ píše Brown a dodává, že by letošní rok měl být rokem dítěte. „Loňský rok by se dal totiž bohužel definovat jako rok strachu. Pro stovky tisíc dětí a mladých lidí z tohoto regionu,“ konstatuje Brown.
Brown uvádí i další případ dítěte se Sýrie, které nemá přístup ke vzdělání a musí místo toho celý den pracovat. „Dilan utekla ze Sýrie se svou matkou, když jí bylo deset let. Obě dvě si našly práci v továrně na zpracování česneku. Za posledních osmnáct měsíců Dilan nebyla ve škole. Dostala se pouze do denního studijního centra, kde se zdokonalovala v arabštině. Nyní svůj jazyk ovládá plynule, ale chodit do školy stále nemůže, protože nemá peníze. Říkala mi, že si přeje být učitelkou, aby mohla odstraňovat smutek z dětských duší,“ píše Brown.
„Podobně je na tom i Ahmad, který se chce jednou stát lékařem. Zatím však má ke svému snu daleko. Popadá ho hluboká úzkost, když mi vypráví, jak ozbrojení muži vnikli ještě v Sýrii do jeho třídy a on i jeho spolužáci museli uprchnout pryč. Když jsem s ním v Bejrútu mluvil, svěřoval se mi se svými obavami z budoucnosti. Obává se, že mnozí budou v důsledku války a nemožnosti absolvovat školní docházku negramotní a země se tak v oblasti vzdělání vrátí o desítky let zpátky. Je přesvědčen, že pouze vzdělání může z jeho generace udělat lepší lidi,“ uvádí Brown.
Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE
„Jedno moudré přísloví říká, že můžete přežít 40 dní bez jídla, osm dní bez vody a osm minut bez vzduchu, ale ani vteřinu bez naděje. To se samozřejmě týká i mladých syrských uprchlíků Dilan a Ahmada. Ti pomalu ztrácejí naději, že budou moci v brzké době opět chodit do školy. Zajištění vzdělání pro jednoho uprchlíka stojí za rok 500 dolarů, což je méně než 10 dolarů týdně. To není vůbec mnoho. Zatím však mezinárodní společenství v této oblasti selhalo,“ kritizuje Brown a uvádí, že Libanon je na tom politicky i ekonomicky špatně, a přesto musí poskytnout prostor pro více než milion syrských uprchlíků.
Brown píše o programu libanonského ministerstva školství ve výši 263 milionů dolarů, které počítá s dopolední výukou libanonských a s odpolední výukou syrských dětí. „Tři měsíce před začátkem roku však i přes výzvy směrem ke světovému společenství není v rozpočtu ani polovina této částky. Pokud by každá z větších mezinárodních humanitárních organizací přispěla částkou deseti milionů dolarů, mohlo by od září zase chodit 500 000 tisíc syrských dětí do školy. Osud vzdělávacího projektu libanonské vlády je nejistý, protože na vzdělání jdou z humanitární pomoci pouze 2 %. Proto je nutné vytvořit fond speciálně určený na vzdělávací projekty. Proč by měly děti uprchlíků čekat dlouhé měsíce, když všichni okolo mají peníze ihned? Dilan a Ahmad reprezentují jasnou volbu. Buď budeme vychovávat budoucí lékaře a učitele, nebo budeme čelit ztracené generaci, která bude náchylná k radikalizaci,“ uzavírá Brown.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: pro
