Wagnerová ve svém blogu upozorňuje, že základy současného penzijního systému byly položeny již v roce 1896. Za první republiky se rozvíjel systém veřejnoprávního pojištění a po druhé světové válce mohl státní zaměstnanec odejít do penze s důchodem ve výši osmdesát procent posledního platu. Soukromí zaměstnanci již v roce 1939 brali zhruba 60 procent průměrné mzdy.

„Je zřejmé, že původně bylo cílem důchodového pojištění odstranit chudobu a nouzi zaměstnanců ve stáří a u skupiny zaměstnanců státu bylo cílem zajistit životní standard, který by neznamenal naprostý propad ve srovnání s obdobím aktivního života,“ píše Wagnerová. Idea zajištění určitého životního standardu na základě veřejnoprávně koncipovaného pojistného systému se šířila i ve svobodných státech, například v Německu ji prosadil kancléř Konrad Adenauer.