Britská vláda se ocitla na pokraji hluboké politické krize. Premiér Keir Starmer v posledních dnech čelí sílícím výzvám k rezignaci poté, co jeho Labouristická strana utrpěla těžké ztráty v komunálních volbách a uvnitř strany se začala otevřeně šířit nespokojenost s jeho vedením. Podle britských médií veřejně vyzvalo Starmera k odstoupení nebo alespoň k oznámení harmonogramu svého odchodu 81 labouristických poslanců. Situaci dále zhoršila série rezignací členů vlády a ostrá kritika zevnitř kabinetu.

Přesto Starmer odmítá ustoupit. Na pondělním jednání kabinetu svým ministrům vzkázal, že bude „pokračovat ve vládnutí“ a připomněl, že proti jeho vedení dosud nebyla spuštěna žádná formální stranická procedura. „Labouristická strana má proces pro zpochybnění vůdce a ten nebyl spuštěn,“ uvedl premiér podle Downing Street. „Země od nás očekává, že budeme pokračovat ve vládnutí. To je to, co dělám a co musíme dělat jako kabinet,“ řekl podle informací CNN.  

Starmer zároveň přiznal odpovědnost za špatné volební výsledky, ale zdůraznil, že odpovědnost nese také za splnění slibů, s nimiž Labouristická strana vyhrála parlamentní volby v roce 2024. Krizi spustily především katastrofální výsledky nedávných komunálních voleb. Labouristé přišli o více než 1 400 mandátů v anglických zastupitelstvech a utrpěli výrazné ztráty také ve Skotsku a Walesu.

Největším vítězem voleb se stala Reform UK Nigela Farage, která dál posiluje svou pozici hlavní protestní síly britské politiky. Strana těží z nespokojenosti veřejnosti s ekonomickou situací, migrací i rostoucí nedůvěrou vůči tradičním stranám. Právě vzestup Reform UK dnes představuje pro Starmera možná ještě větší problém než samotnou opozici konzervativců. Farageova strana podle aktuálních průzkumů výrazně posiluje zejména mezi dělnickými voliči a v regionech, které byly historicky oporou labouristů.

Starmer se v posledních měsících snažil část těchto voličů získat zpět tvrdší rétorikou vůči migraci a důrazem na rozpočtovou disciplínu. Tato strategie se ale podle kritiků obrátila proti němu. Konzervativnější voliče od přechodu k Reform UK nezastavila a zároveň odcizila progresivnější část labouristické základny.