„Macrona už volit nebudu. Jako prezident mě zklamal. Zlatý hošík ve zlatém fraku, co myslí jen na sebe. Například se žlutými vestami nechal situaci vyhrotit, pak ustoupil, aby následně v podstatě nechal jejich požadavky v celonárodní diskusi vyhnít. A potřebné reformy se zase odkládají. To není dobrý lídr, to je tanečník mezi problémy,“ říká rozhořčeně úřednice z pošty Anaise. Proto se rozhodla volit Touhu po Evropě a hlavně levicového kandidáta Raphaëla Glucksmanna.
Ostatně právě nyní sedmačtyřicet milionů registrovaných voličů z více než sedmašedesáti milionů obyvatel Francie chodí vhazovat své lístky do uren.
Kluci a holky z plakátů
Před každou volební místností ve Francii by měla stát plakátovací plocha, na niž mohou jednotlivá politická uskupení vylepit své předvolební plakáty. Tohoto práva však využila, jak vidno přímo na místě, tak polovina subjektů ucházejících se o hlasy voličů. Mimo vymezené plakátovací plochy by se žádné poutače pod hrozbou pokut a soudů neměly objevit, ale realita je jiná. Často na Francouze shlížejí tváře kandidátů z většiny volných ploch. ParlamentníListy.cz prošly centrem, ale i okrajovými chudými čtvrtěmi Paříže. Všude si voliči s portréty politiků kreativně pohráli.
„Fašista!“ stojí psáno u kandidáta Národního sdružení, teprve třiadvacetiletého Jordana Bardella, jenž se z plakátu usmívá po boku své šéfky Marine Le Penové. Mladíček má do tváře, alespoň nedaleko nedávno vyhořelé katedrály Notre-Dame, přimalovanou hitlerovskou patku. Ostatně hodně podobnou výzdobu má valná většina plakátů nacionalistických či po frexitu toužících formací, nejsou-li úplně potrhané. Kupodivu jediný plakát jedné ze tří zúčastněných stran vzniklých z hnutí žlutých vest, na němž jsou zkrvavené tváře neúnavných demonstrantů, našly ParlamentníListy.cz poblíž obchodního centra Forum des Halles, které vyrostlo na místě bývalé hlavní městské tržnice známé ze Zolova románu Břicho Paříže.
Fotogalerie: - Volební plakáty v Paříži
Ale lidová tvořivost nehledí napravo ani nalevo. V multikulturní a sociálními byty obestavěné čtvrti Belleville jsou nejrozšířenější plakáty levicové Nepoddajné Francie Jeana-Luca Mélenchona a jeho kudrnaté volební jedničky Manon Aubry. Přičemž k jednomu z plakátů anonym připsal: „Svobodní zednáři, kteří po léta zrazují Francii. Je třeba frexit.“
Například republikáni mají v Belleville u jedné ze škol fixou přiděleno označení „pytel sraček“. Posměšky se však nevyhnuly ani v podstatě „apolitickým“ stranám. U štěněte strany bránící práva zvířat nějaký vtipálek přidělal komiksovou bublinu „zoofilie“.
Kohouti na bojišti
Ve Francii by mělo jít v největší míře o souboj Národního sdružení Marine Le Penové a formace prezidenta Emmanuela Macrona Renesance, v níž hraje prim jeho hnutí Na pochod! Podle posledních předvolebních průzkumů je blíže vítězství Le Penová, která se pohybuje někde na hranici pětadvaceti procent, zato Macron má kolem 22 až 23 procent. Přičemž její elektorát se obecně nachází na malých městech a vesnicích, kdežto Macronův ve velkoměstech. Ostatně právě v Paříži jsme zaslechli často názory typu „budeme volit Renesanci – jen aby nevyhrála ta bába Le Penová“.
„Šéfka Národního sdružení nesmí vyhrát. Le Penová je v podstatě fašistka. Její otec zpochybňoval holokaust a ona se od těch jeho zločinných řečí nikdy natvrdo nedistancovala. A jestli tomu jejímu populismu tahle země podlehne, tak se máme na co těšit. Proto budu volit Renesanci a Macrona a poslední týdny jsem k tomu přemlouvala své přátele, kteří chtějí volit menší strany. Po Evropě se rozmáhá populistický nacionalismus a je třeba se mu bránit. Doufám, že to tady dopadne dobře,“ vysvětlila výtvarnice Marie, která by za normálních okolností prý také volila Glucksmanna. Vždyť po Paříži už se tichou poštou nese, že tento někdejší poradce bývalého gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho a syn významného a ceněného francouzského filozofa a politologa André Glucksmanna dostane hodně svých hlasů od dam hlavně kvůli své líbezné tvářičce.
Mezi dalšími uskupeními se o voličské hlasy uchází třeba i Demokratická unie a Muslimové Francie, ale ty prý mají jen mizivé šance na úspěch. „Francie je můj domov, i když pocházím z Alžíru. Nemusím zdůrazňovat, že jsem muslim tím, že budu volit stranu, která má mou víru přímo v názvu. Jsem levicově zaměřený člověk, jako většina bývalých imigrantů, takže to bude někdo na levici. Ale kdo, s tím se vám svěřovat nebudu,“ poznamenal kavárník Mehdi nedaleko jedné z pařížských mešit. A vlastně tím podal důkaz o jednom z nepsaných francouzských pravidel: „Výše platu a to, koho budu volit, se nikomu neříká!“
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
