„Deník N: Obracím se na Vás kvůli filmu Pryč z EU, který je šířen po internetu řetězovými e-maily. Ty mimo jiné tvrdí, že Brusel zakázal film v kinech i televizích. Chtěl bych se proto zeptat, zdali víte o těchto řetězových e-mailech? Víte, kdo je rozesílá? Podílíte se na nich?“ zní první ze zpráv od Deníku N určených Matějkovi.
František Matějka
Načež Matějka Deníku N odvětil: „Mám informace o tom, že lidé v České republice si mezi sebou rozesílají zprávy, které poukazují na existenci filmu. Mně samotnému jich několik přišlo. Kdo je rozesílá, nevím a zcela určitě se na jejich šíření já ani zapsaný spolek Centrum nezávislosti České republiky nepodílíme. Přesto mohu otevřeně říct, že jsem spontánní aktivitou lidí mile překvapen.“
„Můžete vyvrátit tu informaci, která je šířena? Tedy že EU film zakázala v kinech a televizi? Případně mohl byste popsat, proč film není v kinech a televizi?“ byla další z otázek na Matějku.
Matějka se na to rozepsal o zákazu promítání filmu a mimo jiné píše o tom, jak je s filmem „vyhodili“ z kina: „Těžko mohu vyvracet informaci, jejímž původcem je někdo jiný. Mohu ale potvrdit, že jsme měli předjednaný komerční pronájem například kina Ponrepo, kde nás po zjištění obsahu s filmem nakonec vyhodili. Prý se jim nehodil do dramaturgického plánu. Smutné na tom je, že je to kino provozované příspěvkovou organizací státu, že si ho platíme ze svých daní, že v něm vysílají z veřejných peněz dotovaná díla, ovšem když ho chceme využít ve volném čase my a zaplatit za to, nevejdeme se s filmem Pryč z EU do záměrů kina. Má to pro nás jistou vypovídající hodnotu o tom, co a proč se za veřejné peníze vysílat může a co ne. To je jen jeden příklad z několika. O ostatních zatím informovat nebudeme, neboť stále existuje šance na vysílání jak v kinech, tak v televizi.“
Fotogalerie: - Vlajka EU v plamenech
A Deník N se poté zajímal, zdali zná Matějka Janu Vrbovou, která má být podepsána pod rozesílanými e-maily. Matějka odepsal, že ji nezná: „Neznám ani Janu Vrbovou, ale ani desítky jiných lidí, kteří šíří informaci o existenci našeho filmu. Oficiální reklama filmu Centrem nezávislosti České republiky má standardní komerční podobu a zahrnuje například inzeráty v tištěných médiích nebo sponzorování odkazů na sociálních sítích. Ke dnešnímu dni zhlédlo film na všech sociálních sítích podle veřejně dohledatelných hodnot celkem přes 300 tisíc autentických diváků. Více než deset tisíc lidí si film stáhlo, někteří z nich ho postupně nahrávají o své vůli na další místa, aby ho vidělo co nejvíce lidí.“
„Jak a proč film vznikl? Kolik stál peněz, jak byl zaplacen?“ zněla další ze série otázek Deníku N na Františka Matějku, který na dané informace tvrdí: „Film Pryč z EU vznikl jako vyvážení dosavadních jednostranných informací o Evropské unii. Poskytuje oprávněný pohled několika lidí na historii a současné dění. Pohled, kterému doposud nikdo jiný zatím nedal prostor. Tak jsme to udělali my. Na rozdíl od propagačních děl Evropské unie, která k tomu používá veřejné peníze všech, tedy i odpůrců, byl náš film financován výhradně ze zdaněných soukromoprávních peněz českých občanů a firem. Ani koruna z veřejných peněz nebo ze zahraničí. Celkové náklady byly ve výši několika set tisíc korun, ale přesnou částku na celé dílo včetně jeho propagace budeme znát až za nějaký čas.“
Fotogalerie: - Je Evropská unie reformovatelná?
A obsahem poslední z otázek od Deníku N je dotaz, je-li film součástí kampaně do letošních eurovoleb, což Matějka vyvrací a dodává: „Ne, není to součást kampaně do eurovoleb. Film jsme připravovali přibližně rok a jeho finální natočení a výroba byly dokončeny počátkem března tohoto roku. Svým obsahem je nadčasový. Přestože v něm autor eurovolby zmiňuje, platí ta sdělení k EU jako princip před každými volbami.“
Film „Pryč z EU“ má za cíl poukázat na negativní stránky Evropské unie a jeho tvůrci na webových stránkách píší: „Když jsme do ní v roce 2004 vstupovali, vítali nás do rodiny. Slibovali nám volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Říkali, že za pár let bude naše životní úroveň jako na Západě. Jenže místo toho přišly Lisabonská smlouva a stále nesmyslnější směrnice, normy, zákazy a nařízení, proti nimž se nemůžeme bránit. Po patnácti letech nadějí a zklamání nás mocní odsoudili do role občanů druhé kategorie. Taková je současná Evropská unie. A právě takovou, pravdivou, bez příkras, růžových brýlí a falešných pozlátek ji ukazuje nový strhující dokument Stanislava Brunclíka.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
