„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“ Autorem této věty je někdejší český prezident Václav Havel, který ji pronesl v době xametové revoluce proti komunistickému režimu v Československu.

Jan Sokol na straně komentářů zmiňuje, že se do odkazu Václava Havla trefují mnozí, kteří ho nenáviděli, ale také o tom lhali a nic mu neřekli do očí. O aktuálnosti Havlova výroku píše pod titulkem „Pravdoláskaři a lžinenávistníci“.

Sokolův komentář vychází téměř přesně tři roky po Havlově úmrtí. Zde filozof zmiňuje, jak se první prezident poté, co opustil funkci hlavy státu, stáhl do soukromí a zesnul v kruhu blízkých přátel, v ústraní na své chalupě na Hrádečku.

Havlova hluboká stopa podle Sokola nejde vymazat, přestože se objevili různí autoři a také politici, kteří jej začali očerňovat. „Někteří si po něm jen tak uplivli nějakou sprostotu, jiní ho začali kritizovat za různé skutečné či domnělé poklesky jeho téměř patnáctileté kariéry,“ uvádí disident Sokol. Píše také o ztrátě soukromí a naprostém odhalení Havlova soukromého života. Ale Havel čítankovým hrdinou být nechtěl, tvrdí Sokol.