Prezident Macron v projevu, který před televizními kamerami pronesl v pondělí večer, připustil, že v zemi se nakupilo mnoho problémů. „Váš hněv je oprávněný,“ řekl lidem, z nichž desetitisíce vyrazily o víkendu protestovat do ulic.
A pak začal slibovat: „Požádám vládu a parlament, aby udělala, co je nezbytné, aby lidé mohli ze své práce od počátku příštího roku lépe žít.“ Ze všeho nejdříve má dojít ke zvýšení minimální mzdy o sto eur měsíčně. Důchodcům, kteří vydělávají méně než dva tisíce eur (52 000 korun) se nemají zvyšovat sociální odvody. Třetím opatřením, které by mělo platit už od ledna, je vynětí odměn za přesčasy ze zdanění.
Prezident prý „požádá“ vládu a parlament, aby ohlášená opatření okamžitě provedly a mohla začít platit už od počátku příštího roku.
Pak Macron apeloval na firmy, aby i ony přispěly ke snížení sociálního napětí tím, že svým zaměstnancům na konci roku v rámci svých možností vyplatí zvláštní prémie. Stát je podpoří tím, že tyto prémie nebude zdaňovat.
Odmítl ale znovu zavést takzvanou „solidární daň z bohatství“, jejímž zrušením podpořil nejbohatší vrstvy na začátku tohoto roku.
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Provedení těchto opatření má podle Macrona nejvyšší prioritu. Prezident ji pojmenoval jako „hospodářský a sociální výjimečný stav“.
„Aby se nám dařilo, musíme se semknout a řešit všechny zásadní otázky národa,“ vyzval na závěr prezident. Svůj vlastní díl odpovědnosti za situaci v zemi připustil v tom, že prý pronášel poznámky, které některé protestující zraňovaly.
Po Macronově cukru přišel s bičem ministr vnitra, který na Twitteru vzkázal národu, že prezident zjevně „porozuměl hněvu“. „Jeho odpověď je jasná a silná. Nyní musí násilí přestat a musí se vrátit klid,“ pohrozil občanům.
Francouzské ministerstvo pro rozpočet už během noci ohlásilo, že kroky avizované prezidentem Macronem přijdou stát na osm až deset miliard euro.
Byla to dramatická scénka, manželka-učitelka musela mít radost
V úterním ranním vysílání České televize Macronovo vystoupení i celou tamní napjatou situaci rozebral politolog Jan Eichler, který se na Francii a její vývoj zaměřuje.
Podle něj byly v Macronově projevu dvě nejvýraznější linky. V té první, formální, byl podle Eichlera „jasně viditelný rukopis jeho současné manželky a kdysi profesorky francouzštiny a vedoucí dramatického kroužku“. Byla to podle Eichlera vyloženě divadelní role. „Snad už tam jen chybělo, aby na závěr řekl: A svůj širák teď odhazuji v dál,“ dodal politolog.
Není si prý jist, jak budou žluté vesty reagovat na to, že na ně prezident zareagoval divadelní etudou. Problematické bylo podle něj také to, že prezident začal projev odsouzením násilí, a teprve potom uznal, že se také staly nějaké chyby.
První ohlasy ze strany „žlutých vest“, které přinesla francouzská média, jsou podle Eichlera „velmi kritické, velmi příkré“. Slibují prý, že se rozhodně nenechají uspat, a pro prezidenta začala šířit zkomoleninu „Micron I.“, což má poukazovat na určitou „monarchizaci“ prezidentství, kterou hlava státu předvádí.
Eichler připomněl teorii norského matematika Johanna Galtunga, který hovořil o „strukturálním násilí“ v podobě vytváření systému, kvůli kterému mnoho lidí žije v chudobě, a to nejen ti nejchudší, ale i střední vrstvy. A tento dlouhodobý systém „strukturálního násilí“ nyní podle Eichlera vyústil v násilí skutečné. Prezident Macron je do jisté míry „dědicem“ této struktury, za kterou tak úplně nemůže. Bez viny ale rozhodně není.
„On to zdědil, ale umocnil to svým pojetím politiky, a také tím, že zapomínal na každodenní politiku a každodenní starosti Francouzů. Soustředil se na celosvětovou diplomacii, rozehrával velké hry s Putinem, s prezidentem Trumpem, s německou spolkovou kancléřkou, s Theresou Mayovou, a zapomněl na Francouze.“ Prezident to, jak Eichler upozornil, sám v projevu připustil, a bylo to prý jedno z klíčových sdělení.
Demonstranti požadovali Macronovu demisi, ale podle Eichlera je zjevné, že prezident o něčem takovém vůbec neuvažuje. Co by ale možné být mohlo, to jsou předčasné parlamentní volby, které začíná podporovat čím dál větší část politického spektra. Úvahy jsou vedené tím, že Macronovo hnutí, které volby konané v roce 2017 jen pár týdnů po těch prezidentských vyhrálo, by nyní určitě ztratilo. Tlak na předčasné volby podle něj bude v následujících měsících ještě sílit a zdá se docela pravděpodobné, že si je skutečně vynutí.
Pokud jde o sliby, které Macron ve svém projevu přednesl, tak Eichler připomněl, že ekonomičtí analytici hodnotí jako důležité zejména zvýšení minimální mzdy o sto euro, které nebudou muset platit podniky, ale zaplatí je stát. Důležité je prý také navýšení minimálních důchodů, neboť penzisté na tom doposud ve Francii byli dost špatně.
Eichler upozornil, že protesty propukly po celé Francii, ve všech velkých městech. Do nich se však sjíždějí lidé z venkova, takže se skutečně dá hovořit o celostátních protestech. Právě lidé z malých měst a městysů jsou podle analytika současnou situací postiženi nejvíce.
„Lidé ve velkých městech stále ještě žijí docela slušně, zatímco obyvatelé venkova mají často problém vystačit se mzdou. A to byly často vyslovované požadavky a důvody těch ‚žlutých vest‘,“ vysvětloval Eichler. Přidání 100 euro k minimální mzdě by v tomto případě prý mohlo být řešením.
Přesto se však z hnutí protestujících ozývá, že revolta rozhodně nekončí.
Regulérní občanská válka
Je otázkou, jak prezidentova slova hnutí žlutých vest uspokojí. Internetem se začal šířit seznam jejich požadavků, který v ČR sdílel například exposlanec Stanislav Huml nebo uznávaný levicový komentátor Štěpán Kotrba.
Mezi požadavky se vyjímá například vyšší progrese daně, větší zdanění velkých nadnárodních korporací, jako je Google nebo Amazon, regulované nájemné, nebo zastavení splácení dluhů s lichvářskými úroky. Stát by měl opustit restriktivní fiskální politiku a peníze místo toho získávat tak, že bude vymáhat daňové úniky firem.
Mezi sociální požadavky patří vytvoření celostátního zabezpečovacího plánu bydlení nebo odchod do důchodu v šedesáti letech, pro manuálně pracující by měl být umožněn už od 55 let.
Politickým požadavkům dominuje zavedení lidového referenda (se zavedením místa, které by navrhovatelům pomohlo vytvořit právní návrh na odpovídající úrovni). Dalším požadavkem je oddělení volebního období prezidenta a parlamentu (dnes to chodí tak, že několik týdnů po prezidentských volbách proběhnou volby parlamentní, a protože oba orgány mají volební období pět let, nemají následujících pět let voliči šanci cokoliv změnit).
Štěpán Kotrba požadavky komentoval slovy: „Tak tohle je politický program ne na předvánoční pouliční bordel, ale na regulérní občanskou válku.“
Co se tedy bude po pondělním projevu prezidenta Macrona dít dále? Někdejší komunální politik Václav Musílek si myslí, že „Macron se prostě podělal“. „Hněv občanů je prý oprávněný. Asi si nevšiml, že se naštvali hlavně na něj, protože jinak by musel odstoupit. Snaží se zachránit si krk osvědčeným receptem, díky kterému vyhrál prezidentské volby. Tedy slíbit všem, co si zrovna přejí.“
Doplnil, že v této „nabubřelé prázdné nádobě“ viděli politickou osobnost a lídra jen „eurošílenci“ kalibru Jiřího Peheho.
„Jediným politikem, který chápe francouzskou mentalitu a je schopný je zachránit před totální rozpadem země, je Marine Le Penová. Ale jejich elita raději rozmlátí Francii na cucky, než by ji pustila k moci,“ obává se Musílek.
Jiní Macrona naopak chválí, například Jakub Horák, marketingový specialista a stvořitel loňské kampaně České pirátské strany „Pusťte nás na ně“. Projev zhodnotil slovy: „Tomu říkám úroveň komunikace. To my si tady vynadáme jeden druhýmu do čůráků a přitom by stačilo uznat jeden druhému právo na to bejt naštvanej,“ myslí si Horák. Právě to prý lidem v ČR chybí a Macron to má.
Z opačného pohledu se na stejnou věc podíval Petr Viktorýn. Podle něj Macron lidem v podstatě slíbil, že se úplně vykašle na rozpočtová pravidla, vyžadovaná Bruselem. Naštve si tím Brusel a je otázkou, zda tím „žluté vesty“ aspoň trochu uchlácholí.
„Jediný, kdo může mít z vystoupení prezidenta radost, je jeho někdejší učitelka francouzštiny a dramatické výchovy – jeho manželka,“ uzavřel Viktorýn.
Někteří lidé ale vnímají celou kauzu otřásající Francií úplně jinak. Žluté vesty prý ve skutečnosti nejsou rozhořčení občané, ale agenti Moskvy. Principál Divadla na Jezerce Jan Hrušínský dokonce hovoří o tom, že se jedná o „zežloutlé zelené mužíky“ z Krymu.
„Žluté vesty vyvolávají válku v ulicích Paříže? Ničí město i majetek, štvou Francouze proti vládě a EU. Pamatujete, jak Rusové přepadli východ Ukrajiny a předstírali, že neví, kdo jsou ti zelení mužíci s ruskými zbraněmi na dovolené v Doněcku a na Krymu? Koukám, že pěkně zežloutli, hajzlové,“ vyjádřil se principál.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
