„Tito českoslovenští vojáci se sice narodili svým matkám a otcům daleko odtud, ale svou krev prolili a své životy ztratili zde, na půdě naší sladké Francie. Tím se stali i syny Francie,“ sdělil se slzami v očích Jean Maetthé, jeden z francouzských válečných veteránů.

Slavnost, které se zúčastnil i slovenský ambasador a česká velvyslankyně ve Francii Marie Chatardová, odstartovala slavnostní přehlídka čestné jednotky francouzského námořnictva, kterou provedl velitel francouzské námořní báze Dunkerque, námořní kapitán Jean Gerbier. Slavnostní projev, plný pro Francouze typického patetismu, po něm pronesl podprefekt Dunkerque Henri Jean.

• Další reportáže ZDE

Po něm oba velvyslanci států, vzniklých na troskách Československa, pod jehož vlajkou Češi a Slováci před 70 lety umírali a vítězili, odhalili pamětní desku, věnovanou městem Dunkerque mužům 1. československé obrněné samostatné brigády.

Němci se Čechům nechtěli vzdát

Po skončení ceremoniálu před místní katedrálou, která dodnes nese četné stopy po zásazích granátů a střepin, se celý průvod, včetně francouzské a české vojenské hudby přesunul před místní radnici. Zatímco na věži katedrály zavlál vítězný československý a francouzský prapor už 9. května, francouzská správa si radnici a město převzala až o den později, kdy také tehdejší starosta Roger Verlomme pronesl památný projev. Jeho text byl také nyní při slavnosti znovu přečten. „Německá armáda sice podle protokolu kapitulovala už 8. května, ale velitel německé pevnosti Dunkerque admirál Frisius, zuřivý nacista údajně prohlásil, že se na to musí nejdříve vyspat. Proto se na velitelství československé brigády obléhající město dostavil až druhý den ráno, vlastně už v míru. Spíše se mu ale nechtělo vzdát se do rukou podle něj podřadných Čechů,“ řekl redakci ParlamentníchListů.cz historik Zdeno Maršálek.