Inspirací pro dvě dnešní témata se stal jeden jediný pořad České televize. Od pondělí do pátku se vysílá půlhodinu před Událostmi, komentáři, v neděli má téměř dvojnásobnou stopáž. Řeč je o Horizontu ČT24, pořadu zahraniční redakce o dění ve světě. Veřejnoprávní televize v něm prý klade důraz na původní tvorbu vlastních zpravodajů a bohaté agenturní zpravodajství, využívá nejmodernější postupy, televizní žánry i technologie. Zní to všechno velkolepě a vznešeně, přesto tento pořad zaujal pozornost Petra Žantovského spíše kvůli tomu, že reportáže v něm odvysílané obzvláště rozmnožily galerii nesmyslů vyslovených z veřejnoprávní obrazovky.
„Nedělní Horizont ČT 24 jsem si pracovně nazval ‚o lejnech a pšoucích‘. Proč? Důvod je nasnadě. Nejprve se tam odehrála dramatická reportáž o tom, že kravský produkt metan se stává pro lidstvo ekologickou hrozbou. Byla předložena ohromující čísla, jak metan zamořuje ovzduší. A byly označeny jasné pachatelky: příslušnice druhu zvaného tur domácí. Prostě krávy. Vypouštějí do vzduchu příliš tentoho. Zdůvodňuje se to prý tím, že v Africe a v jiných zemích rozvojového světa víc než kdy jindy roste obliba hovězího masa, což podněcuje nadměrnou produkci a poté vývoz do míst spotřeby,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.
Reportáž předložila více otázek než odpovědí
Nedokáže posoudit, zda například v Senegalu jedí víc hovězího než třeba rybího, když přece moře mají u nosu a ryb v něm nepočítaně. „Také jsou zde nějaké biologicko-genetické dispozice. Člověk vyrostlý na západním pobřeží Afriky má přece jen trochu jinak stavěný trávící a imunitní systém. Takže předpoklad, že zde převládne – navíc poměrně drahé – hovězí, aniž to je doloženo přesnými statistikami, mi zavání manipulací. Pokud se pamatuji, a pamatuji toho už docela dost, tak třeba na českém venkově bývalo před lety mnohem víc krav, v kravínech i volně se pasoucích. A z metanu nikdo problém nedělal. A lze tomu taky rozumět tak, že třeba Irsko, kde je k vidění skoro víc krav než lidí, je na pokraji ekologické katastrofy?“ ptá se mediální odborník.
Je však přesvědčen, že vysvětlení bude někde jinde. „Zkusme si položit otázku, kdo může mít prospěch z likvidace produkce hovězího. Především producenti například drůbežího masa. A teď nemám na mysli jmenovitě Vodňanské kuře, pochybuji, že Česká televize tuto reportáž natočila proto, aby zvýšila aktiva svěřenskému fondu vlastnícímu Agrofert. Tak jako tak tato reportáž předložila více otázek než odpovědí. A to je na pováženou. Potud o pšoucích. A nyní tedy spolu s Horizontem ČT 24 hurá na lejna. Konkrétně holubí. Že se holubi slétají do center velkoměst, je logické, mají tam nejvíc dosažitelné potravy. Vždy to tak bylo,“ poznamenává Petr Žantovský.
Ztráta vysílacího času a vyhozené peníze
Vzpomíná na své londýnské pobyty, konkrétně na scény z Trafalgarského náměstí, kde to chvílemi vypadalo jak v Hitchcockově filmu Ptáci, jen tam jsou holubi. „Tisíce holubů. Je to nepříjemné, obtížné a produkuje to množství bílého tentoho. Nu a ČT nám předvedla, jak kdesi budou holubům čelit vysazením dravců – jestřábů či sokolů nebo nevím jakých – jichž se holubi bojí. To je tedy vynález hodný veřejnoprávního sdělování. Já myslím, že prostě stačí lakonické konstatování, že čím je lidská civilizace tzv. dokonalejší, v překladu: pohodlnější, tím méně dokáže čelit projevům přirozenosti daným přírodou a její nezvratnou logikou. My tak leda umíme poroučet – zase už, nebo ještě pořád – větru a dešti. Suma sumárum obě reportáže toho pořadu byly ztrátou vysílacího času. Vyhozenými penězi. Našimi,“ dodává mediální analytik.
Psali jsme:
To další část téhož Horizontu ČT24 už měla ten správný propagandistický náboj. „Bylo nám dopřáno zhlédnout interview s panem Fredrikem Konnanderem ze švédského ministerstva obrany. Rozhovor se týkal – čeho jiného – vměšování Ruska do voleb v západních zemích. Tentokrát se řešily volby ve Švédsku. Jenže ty budou až za rok, a tak se těžko mohu ubránit dojmu, že editorům v České televizi šlo o volby jiné. O ty, které proběhnou u nás za měsíc, tedy prezidentské. Však už minule jsem upozornil na to, kterak nám jeden z prezidentských kandidátů dlouho před volbami svěřuje své obavy z toho, že volby zmanipuluje Kreml,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Paranoidní propaganda a návodné otázky redaktorky
Vůbec ho ale nepřekvapilo, jakým způsobem byl rozhovor veden. „Tu paranoidní a ničím konkrétním nepodloženou představu o ruském vměšování do voleb na Západě mocně živila i sama redaktorka, která kladla hostu ze Švédska tak návodné otázky, až to bylo k smíchu. V podstatě z něj mámila odpověď na otázku: ovlivní volby – kdykoli a kdekoli – kremelští počítačouni? A pan Konnander jen poslušně přitakával. Pořád se všude kolem nás mluví o tom, jak propadáme konspiračním teoriím. Ale já tvrdím, a týden co týden tady k tomu předkládám věcné důkazy, že největšími konspirátory jsou politici a novináři. Žel také ti z České televize,“ tvrdí mediální odborník.
Tito lidé totiž provozují paranoidní propagandu. „Proč asi? V jakém žoldu, abych byl konkrétní? Zdali nám to někdy někdo vyzradí, jako to učinil v Německu žel již zesnulý Udo Ulfkotte v knize pod titulem Gekaufte Journalisten, česky tedy Koupení žurnalisté, nebo v Anglii Robin Aitken v knize Can We Trust the BBC? neboli Můžeme věřit BBC?. Čím to, že ani jedna z těch knih dosud nevyšla česky? Naštěstí kdysi nakladatelství Ideál vydalo dvojici knih amerického novináře a politického komentátora Bernarda Goldberga pod názvem Jak novináři manipulují a Arogance, takže jakýsi předběžný výsek ze zahraniční zkušenosti toho, jak a v jakém zájmu nás média ohlupují, máme k dispozici,“ upozorňuje Petr Žantovský.
V Bakalově stáji rozkrývají pozadí nové světové války
A třetí dnešní zastavení si vysloužil text, který nabídlo tento týden svým čtenářům Aktuálně.cz. „To je vskutku nejstrašnější příklad třídního boje, vysvětlující mnohou nejasnost ohledně toho, kdo je skutečný konspirátor. Obřími titulky, lákavou grafikou a přehršlí slov do čtenáře chrlí známá trojka autorů materiálů tohoto typu Nikita Poljakov, Lukáš Prchal a Jakub Zelenka výkřiky typu: ‚Rozkrýváme pozadí nové světové války‘ nebo ‚Jak se Češi ocitli v zajetí lží‘ a podobně. Podstatou následného textu je pak potisící opakovaná konspirační, protože nepodložená teorie, že jsme v obklíčení prokremelskými dezinformátory,“ poznamenává mediální analytik.
Vůbec ho neudivuje, že od této zásadní „pravdy“ přistupují stateční žurnalisté hned také ke jmenovité identifikaci oněch šiřitelů lží a propagandy. „Nazývají je ‚architekty dezinformací‘. A samozřejmě se jedná o stále tatáž, donekonečna opakovaná jména Korál, Kapal, Geršl a další, přičemž pokud si dáte aspoň malou práci, zjistíte, že jejich mediální produkty jsou velmi různé, mají různou profesionální úroveň a i celkově mají poměrně málo společného. Snad jen nahlas vyslovovanou nedůvěru k mediálnímu mainstreamu, který vytěsňuje některé nepohodlné informace a nahrazuje je skutečnou konspirací a propagandou,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Štvanice ne nepodobná těm proti zaprodancům Západu
Připomíná mu to štvanici, a tak se ptá, zda jsme už několik takových nezažili dost jen v posledních sedmdesáti letech. „Štvalo se proti imperialistickým zvědům, zaprodancům Západu, pak zase proti přátelům starých pořádků, dnes tedy proti zaprodancům Východu, ale ta odsuzující slova jsou stále stejná. Přitom jsou zde i faktické chyby. Autoři si mohli třeba snadno zjistit, že měsíčník Vědomí, které vydával Ondřej Geršl, už od června 2016 nevychází. Přesto je zde o něm pojednáno jako o stále funkčním médiu. Inu, práce je holt pracná …“ poukazuje mediální odborník na to, jak „pečlivě“ si autoři při přípravě textu počínali.
Vypozoroval, jak pěkně se tvůrci tohoto obřího materiálu obnažili v okamžiku, kdy nám předkládají „Fáze hybridní války“, citované údajně z nějakých – ovšem konkrétně neuvedených – „odborných studií“. „První fázi představuje nevojenské asymetrické vedení války, které zahrnuje informační, morální, psychologická, ideologická, diplomatická a ekonomická opatření jako část plánu vytvořit příznivé politické, ekonomické a vojenské předpoklady pro další fáze války. Druhá fází má být speciální operace za účelem oklamání politických a vojenských představitelů koordinovanými opatřeními, prostřednictvím diplomatických kanálů, sdělovacích prostředků, prostřednictvím vládních a vojenských agentur, únikem falešných dat, rozkazů, nařízení a směrnic,“ cituje Petr Žantovský.
Najít předmět společné nenávisti a vytěsnit ho z veřejného prostoru
Třetí fázi popisují autoři jako zastrašování, klamání a podplácení vládních a vojenských představitelů s cílem přimět je, aby přestali plnit své služební povinnosti. „A čtvrtou fází je destabilizující propaganda, jež má zvýšit nespokojenost obyvatelstva, což umocní příjezd ruských militantních skupin a eskalaci podvratné činnosti a tak dále. Když z poslední citované věty vypustíte slovo ‚ruských‘, můžete bez potíží aplikovat všechny formulace obecně na jakoukoli velmocenskou propagandistickou válku. A propagandistické úsilí, které vykazuje prvky této ‚dělostřelecké přípravy‘, zažíváme v poslední době kolem sebe vskutku hodně,“ připomíná mediální analytik.
Ta je k vidění například právě ve zde citovaném materiálu Aktuálně.cz. „To, že se Bakalův server tak mocně pustil do těchto aktivit, nemůže být náhodou, a proto není radno to podceňovat. Při vzpomínce opět na časy ne tak dávné víme, že průběh třídního boje bývá takovýto. Nejprve nalezení předmětu společné nenávisti. Poté označení nositele a šiřitele tohoto předmětu. A konečně jeho vytěsnění z veřejného prostoru. Ostatně popsal to už Orwell, právě před těmi zmíněnými skoro sedmdesáti lety. Jeho román 1984 vyšel roku 1949. Zdá se, že nás nic moc pěkného nečeká,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
