"Vyplývá to podle mne z jejich vnitřního nesouhlasu s tím, co zažívají na vlastní kůži: jak nespravedlivý může být trh tam, kde někomu poskytne příležitost k rychlému, až zázračnému, zbohatnutí, zatímco jiného na místě ožebračí," domnívá se Potůček, jaké motivy mohou miliardáře k takovému chování vést.

Tento jev podle něj zná každý, kdo alespoň jednou hrál monopoly. Jakmile v nich totiž začne jeden hráč značně bohatnout, ostatní hráči na mizině jsou nevyhnutelný konec.

"Civilizované země dokázaly v historii tento efekt tržní regulace relativně účinně omezovat prostřednictvím daní a veřejných rozpočtů, jinak řečeno státním přerozdělováním. Rovnovážného stavu mezi regulační silou trhu a národního státu dosáhly například západoevropské země ve „zlatých" šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Pak ale nastoupily globalizace a s ní svázaná neoliberální doktrína. Důsledky zažíváme v národním i globálním kontextu: nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají, hospodářská nejistota širokých vrstev vede k politickým turbulencím a nejistotám."