Žižek připouští, že ani hospodářská krize nejspíš nepovede k žádné světové revoluci proti kapitalismu. Polemizuje rovněž s těmi, kdo jej považují za bláznivého marxistu. „Možná jsem trochu výstřední, ale rozhodně nejsem blázen. Komunistou jsem především z nedostatku něčeho lepšího a ze zoufalství nad situací v Evropě,“ říká Žižek a poukazuje na svoji návštěvu Jižní Koreje před šesti měsíci, kde měl přednášet o krizi globálního kapitalismu. „Začal jsem mluvit o krizi a oni se začali smát a ptali se mě, o čem to prý mluvím. Ekonomikám v Číně, Jižní Koreji, Singapuru a Vietnamu se totiž daří skvěle,“ popisuje své zkušenosti slovinský levicový filozof.

Právě rozdílný stav asijské a západní ekonomiky vede Žižeka k úvahám, jestli liberální demokracie nestojí v cestě hospodářskému rozvoji, místo aby byla jeho hnacím motorem. „Svoboda? Ano, ale pro koho a pro jaký krok? Takto se s ironií sobě vlastní ptal Lenin a já sdílím jeho názor. Nejsem samozřejmě stalinista, který se posmíval občanským svobodám. Mám na mysli sexuální svobodu, svobodu pohybu, svobodu obchodu a svobodu zbohatnout. Není tento druh osobní svobody spíš pastí? Nějak podle mého ztrácíme se zřetele, v jakém typu společenského zřízení vlastně chceme žít,“ říká Žižek.

Sám sebe považuje za „eurocentrického levičáka“ a odmítá kritiku eurocentrismu ve jménu multikulturalismu, jak je prý nyní zvykem v levicových kruzích. „Evropu přitom nyní potřebujeme víc než kdy jindy. Bez ní by na světě existoval jen brutální americký neoliberalismus a naproti tomu asijský kapitalismus s jeho autoritářskými politickými strukturami. Mezi nimi potom existuje Putinovo Rusko s jeho expanzivními ambicemi. Bez Evropy by se absolutně vytratil systém rovnosti a spravedlnosti,“ míní Žižek a dodává, že bychom měli pokračovat v evropském osvícenství. „Měli bychom jít nad rámce liberální demokracie,“ je přesvědčen pokračovatel Marxe a Hegela.