Byly časy, kdy se kdekdo v Evropě cítil Evropanem a evropanství vypadalo jako dobrý nápad. Tak je tomu se vším, co je nepovinné, dobrovolné, co lidé sdílejí v dobré víře nemajíce předsudky a nepřátele. Jakmile se ovšem evropanství stalo Bruselem vnucovanou povinností, kariérním předpokladem a povolávacím rozkazem, sexy imidž evropanství je rázem fuč. Den ze dne je navíc zřetelnější, že řekne-li někdo, že je Evropan, říká tím, že je Němec. Ne Francouz, ne Ital. Němec.

Němci tomu tady velí. Zkouška správnosti? Němci nedělají malé chyby. A Brusel realizuje německé chyby, přičemž dohled nad nimi má německá předsedkyně komise, kterou se sluší nazývat adjektivem euroněmecká. Německé evropanství má v historii hitlerovskou předlohu, ke které se dnes hlásí propagátoři Spojených států evropských, coby rodící se válečné mašinérie, svolávané k útoku na Rusko.

Být Evropanem dnes znamená být na německý způsob fanaticky zelený, genderově hybridní, progresivně elitářský či válečně štvavý. Evropané se vzájemně poznají podle toho, že čelí pravdě mainstreamovými dezinformacemi a v souladu s jejich liberálně demokratickou identitou jim nic hloupého, trapného, vulgárního a špatného není cizí. Evropu neřídí elity, nýbrž elitáři, a podle toho to všude v Evropě vypadá.