Velká hra KDU s českými potravinami aneb české zemědělské Lipany

Lednové dny roku 2022 rychle běží, strategický plán českého zemědělství na roky 2023–2027 zpracovaný a odkomunikovaný ministrem Tomanem v koši, Jurečka potažmo Nekula horečně bez komunikace vyrábějí program „Antibabiš“, štvou proti sobě venkov a ženou traktory na silnice.

Vše kryto clonou mediálních manipulací páně ministra Nekuly, jako že Agrofert mít z nového plánu radost nebude, že se vychýlené kyvadlo dotací vrátí a podobně. Velmi se divím panu ministru Nekulovi, že se propůjčuje k takovým laciným a jednoduchým dogmatům ne nepodobným primitivním výkřikům prvního polistopadového ministra zemědělství Kubáta. Ve smyslu přiveďte bejka na Václavák, dám mu ránu pěstí. Jenomže v minulém týdnu nevodili protestující zemědělci býky, ale jezdili s traktory po republice a pálili slámu a já být panem ministrem, tak s nimi rychle jednám. Nežijeme v diktatuře a nemáme tady v republice tolik zemědělství a výroby, že bychom mohli takto vrchnostensky ke svým živitelům přistupovat.

Je to přesně naopak. Když shrnu, tak Česká republika má zásob jídla na jeden a půl dne a možná by pan ministr na místo siláckých póz měl zaujmout k této zásadní a pro sociální smír životně důležité skutečnosti odborné a trošku polidštěné stanovisko. A mohl by, respektive měl by, je to jeho povinnost, za resort zodpovídá on, Zdeněk Nekula, předložit propočty co se stane, až začne fungovat jeho kvapně a bez náležité komunikace se zákonnými zástupci zemědělců a potravinářů spíchnutý Strategický plán 2023–2027.

Pokud to spočítáno nemá a jenom to tak zvaně odstřelil, tak odborníci z Agrární komory, staří provozáři, kteří v tom na rozdíl od něho žijí celý život, mu mohou napovědět. Já bych zde rád po prostudování jejich materiálů, statistik ČSÚ, odborných článků dal ještě jednou do souvislostí, zopakoval a dobral se k odborným, nikoliv politickým závěrům a předložil je čtenářům Parlamentních listů k diskusi. Jsou následující: