I minulý týden pokračovaly demonstrace Milionu chvilek pro demokracii proti Andreji Babišovi na území celé ČR. Do popředí veřejné debaty se dostali umělci pro svoje leckdy velmi vyostřené výroky. „Ty svině nás chtějí rozdělit,“ řekl syn Bolka Polívky Vladimír. Řekl také, že až bude dav nespokojených dost velký, tak se „naserem a půjdem na Hrad“. Herec a režisér Jiří Mádl pro změnu na jiné demonstraci označil demonstranty za hrdiny a vyzval k odstranění Babiše se Zemanem, kteří podle něj zneužívají slabší a hloupější spoluobčany. Je podle vás taková rétorika v pořádku?
Na podobných akcích se takové emotivní výkřiky občas objeví. Nedělal bych z toho problém. O myšlenkové úrovni řečníků si čtenáři udělají názor jistě sami.
Kdybyste byli poslanci, jak byste příští týden hlasovali o nedůvěře vlády?Anketa
Stojí za vyhrocováním napětí ve společnosti i to, co zaznívá z pódií při demonstracích? A co může být motivem?
To je složitá otázka, příčin je mnoho. Vnitropolitické faktory spojuje termín frustrace – z opakovaných porážek ve volbách, z oslabení vlivu ideologicky vyhraněných liberálů ve srovnání s pragmatiky a konzervativci, z neřešených problémů společenské nerovnosti, z opětovného návratu komunistů na pozici vlivného politického hráče atd. Babišovy problémy jsou jen zástupným tématem. I kdyby je neměl, stejně by protestovali a snažili se jej svrhnout.
Sílí také vliv mezinárodní politiky. Ve světě vzrůstá napětí, rozpory mezi mocnostmi se vyhrocují. To se nemůže neodrazit na vnitropolitické scéně. Sílí propagandistický boj o výklad událostí minulosti i současnosti, který se maskuje jako boj proti dezinformacím, což většinou nejsou lži, ale národními zájmy či ideologií vyvolaná odlišná interpretace. Záměrně se vyvolávají nálady proti soupeřům v zápase o světovou hegemonii, přičemž sílící vliv zde mají tajné služby. Liberální svět je vyděšen čínským hospodářským zázrakem posledních let, který naboural přesvědčení, že liberální demokracie je jediné vhodné prostředí pro ekonomický rozvoj. Elity jsou frustrovány úspěšným odporem Ruska, Íránu, Severní Koreje či Kuby proti snaze přivést je násilně na „pravou cestu“ prostřednictvím sankcí, jakož i totálním krachem pokusů implantovat vlastní pojetí demokracie v zemích třetího světa. Těžkým úderem bylo i zvolení Donalda Trumpa prezidentem nejmocnějšího státu světa.
Fotogalerie: - Bureši za katr
Liberálové oslabují nejen doma, ale i ve světě. Těžko je uklidní relativní úspěch ve volbách do Evropského parlamentu, protože se na něm významně podílelo Babišovo ANO, které pokládají za liberální herezi. Bohužel namísto kritické sebereflexe se zapouzdřili ve vlastních dogmatech a fanaticky brání svoje iluze o současné společnosti a možnostech jejího dalšího vývoje. Mají ještě silné pozice v médiích, v akademické sféře a mezi umělci. Toho se nyní snaží využít v politickém zápase, který se v jejich očích jeví jako vzplanutí „poslední bitvy“, o které se zpívá ze zcela jiného důvodu ve známé revoluční písni.
Na jednu stranu z pódií slyšíme o snaze spojit národ, pak ale z toho samého místa zaznívají urážky politiků či jejich voličů... jak to jde dohromady?
Částečně jsem již odpověděl u předchozí otázky. Pokud se rozděluje svět, rozděluje se i obyvatelstvo jednotlivých států. To pozorujeme všude, nejen u nás. Spojení hierarchicky, majetkově i sociálně rozděleného občanstva je v dnešních podmínkách iluze. To je možné jen ve výjimečných historických situacích (válka, velké ohrožení státní suverenity apod.). Nadávky a urážky jsou jen logickým průvodním jevem existujícího rozdělení. Demonstranti spojovat nechtějí, pod spojením si představují bezvýhradné podřízení se jejich postoji, který ve svém fanatismu vidí jako jediný správný.
Je možné, že na plánované obří demonstraci na pražské Letné to umělci opět „přepísknou“?
Je to víceméně jisté, proto se takové akce pořádají. Zda to budou umělci nebo někdo jiný, je zcela lhostejné. Demonstrace jsou vždy organizovaným výbuchem emocí a frustrací ovlivněných nálad.
Jak podle vás Letná skončí? Pádem vlády? Odtrhne se ČSSD a nahradí ji SPD? Nebo je možné, že se třeba vzbouří někteří poslanci ANO? Jim celá situace také nemůže být příjemná…
Určitě ne pádem vlády. Realisticky to neočekávají ani samotní organizátoři. Dlouhodobějším cílem není Babiš, ale ČSSD, kterou se inspirátoři Milionů chvilek (tj. ti, co stojí v pozadí, a to určitě nejsou nedostudovaní studentíci či herci pražských divadel) snaží buď celou odtrhnout od ANO nebo alespoň rozložit. Dobře vědí, že sociální demokracie je názorově rozpolcena, a že liberální křídlo ve straně, které považují za svoji pátou kolonu, v posledních letech posílilo. Jde o příští volby, zbavit ANO koaličního potenciálu.
Poslanci ANO se nevzbouří, možná, že někteří z nich budu remcat (například bývalá ministryně Šlechtová apod.), ale všichni si dobře uvědomují, co je ve hře. Neustálé útoky na Babiše jednotu hnutí spíše upevňují, než narušují. Koalice pojede dál.
Co by vlastně sociální demokraté v tuto chvíli měli udělat? Je skutečně státotvorné setrvávat v nynější vládě, jak uvedl první místopředseda Roman Onderka?
Nic státotvorného na tom nevidím. Je to čirý a podle mne správný politický kalkul v situaci, kdy rozložení sil v Parlamentu nesleduje linii „pravice versus levice“, ale pragmatici versus ideologičtí liberálové. Přechodem na stranu ideologicky „pravověrných“ liberálů by ČSSD ztratila poslední špetku identity a směřovala by k neodvratnému zániku (splynutí s některou ze stran „demokratického bloku“, především s lidovci nebo Piráty). To si snad uvědomují i ti, co vstup do vlády původně odmítali.
Předseda ČSSD Jan Hamáček oproti tomu pohrozil, že ČSSD v koalici nesetrvá, bude-li do Rady ČTK zvolen Michal Semín. Ten měl přitom v prvním kole volby nejvíce hlasů ze všech kandidátů, mnohé pravděpodobně i z hnutí ANO. Je tedy Michal Semín nyní bez šance?
Paradoxně není. Může se totiž stát, že pro něj bude hlasovat opozice v naději, že předseda ČSSD splní slib a zavelí k odchodu z koalice. Koneckonců Semín má kromě SPD nejblíže k lidovcům či k ODS. Hamáček si svým nepříliš taktickým postupem koleduje o průšvih.
Ve světle demonstrací vytáhl Andrej Babiš čerstvý průzkum z dílny CVVM ohledně ekonomické kondice českých domácností. Většina Čechů hodnotí životní úroveň své domácnosti jako dobrou. Ekonomickou situaci v ČR pak hodnotí příznivě 45 % lidí, jako špatnou či velmi špatnou pak 16 %. Je to dílem dobře zvládnuté ekonomické politiky Babišova kabinetu, nebo jde jen o souhru příznivých náhod a občany, kteří jsou zatím spokojení, čeká kruté vystřízlivění?
Od všeho trochu. Hospodářská politika současné vlády se může opřít o příznivou situaci na vnějších trzích, která je však nyní ohrožena brexitem, obchodní válkou USA proti Číně, sankcemi, ale i cyklickým výkyvem logicky následujícím po vrcholu konjunktury. Vláda byla úspěšná i ve výběru daní, k čemuž nepochybně přispěla technická opatření jako EET, kontrolní hlášení DPH apod. Opozice je v tomto směru se svojí kritikou tak trochu „mimo mísu“. Z tohoto důvodu si mohla vláda dovolit navýšit platy státních zaměstnanců i minimální mzdu, což se příznivě odrazilo na růstu mezd i v soukromé sféře. Nicméně poděkování si zaslouží i tisíce podnikatelů, živnostníků a jejich zaměstnanců, kteří se nejvíce přičinili o stabilní růst v posledních letech. Ukazuje se, že se nejen vláda a její orgány, ale i podnikatelská sféra naučily lépe ovládat své řemeslo v tvrdém konkurenčním prostředí. A nezapomínejme ani na odbory, které ukázaly schopnost dosáhnout významných benefitů pro zaměstnance prakticky bez stávek, v podmínkách sociálního smíru.
Řada opatření je přitom nevratných (zvýšení důchodů, minimální mzdy, platů ve veřejné sféře atd.), takže ani v době hospodářského poklesu je nelze zrušit. Krize samozřejmě může přijít kdykoli, stačí i drobný impuls. A že jich dnes je, zejména v oblasti mezinárodních vztahů. Lidé, kteří protestují proti vládě, si v tomto smyslu tak trochu řežou větev sami pod sebou. Nejsou to žádní boháči, spíše střední vrstva, a asi by se divili, kdyby namísto dnešní sociálně odpovědné vlády nastoupilo opět nějaké škrtací komando. V této souvislosti si neodpustím poznámku na adresu komunistů. Nechápu, proč tak zavile trvají na nižším rozpočtovém schodku o pouhých 10 miliard korun, a pokoušejí se obrat o peníze právě ty, kteří je nejvíc potřebují. Považuji to za hloupost, motivovanou buď furiantstvím, nebo falešnou nadějí, že v tom případě vláda vzdá vojenské zahraniční mise. Ne, že bych na nich trval, právě naopak, ale v současné konstelaci jejich zrušení nevidím reálně.
Fotogalerie: - Na vládě
Je dobře, že se vláda snaží o obchodní politiku více azimutů, zejména se zaměřením na rozvíjející se velké ekonomiky – Čínu, Indii, Rusko atd. Export do těchto teritorií by mohl případné dopady krize zmírnit. Demonstranti by měli začít konečně také racionálně myslet a zvážit, kdo nám bude otevírat dveře na výše uvedené trhy, zda to bude dalajláma, nebo prezidenti a vlády příslušných zemí.
Určitě má současná vláda větší schopnosti se vypořádat s krizí při zachování sociální odpovědnosti, než „demokratický blok“. Ten toho zatím kromě programu Antibabiš a Anti-EET moc neukázal. Výroky o schopnosti převzít moc ze strany pánů Fialy či Stanjury lze v tomto směru proto považovat za pouhé prázdné tlachání. Tohle je demonstrantům ale srdečně jedno. Bohužel. Plán B nemají ani oni, logicky nechtějí do politické soutěže, protože nemají, co konstruktivního nabídnout. Žádný program, na rozdíl od francouzských „žlutých vest“. Je to jen čistá negace spojená se snahou, aby mezi „špinavým“ byznysem a občany stála jako fíkový list politická reprezentace se svatozáří, jejíž světlo spolehlivě zakryje v očích veřejnosti veškeré nekalosti páchané něčím, co někteří nazývají „deep state“. Proto neočekávám, že demonstranti uspějí.
Psali jsme:
autor: Marek Korejs
