Havel jim udělil milost. Pravda o únosu letadla z majora Zemana

Mimikry

Rok 1972 byl v Československu na události výjimečně bohatý. Nejenže se odehrálo například Mistrovství světa v ledním hokeji, na němž jsme získali zlatou medaili, v Jaslovských Bohunicích byla zprovozněna první jaderná elektrárna u nás, v Bratislavě byl uveden do provozu Most Slovenského národního povstání, ale též to byl rok bohatý na mimořádné události v leteckém provozu. K té první došlo v lednu, když v letadle Jugoslávských aerolinií explodovala nálož a stroj se zřítil u obce Srbská Kamenice, k další došlo v dubnu, kdy se únosci zmocnili letadla na lince Praha – Mariánské lázně a donutili pilota změnit směr letu do Norimberka, v neposlední řadě skupina deseti lidí unesla letadlo na lince Mariánské lázně – Praha – Bratislava – Lučenec. V červnu letošního roku uplynulo od této události 53 let.

Předloha pro seriál

Právě poslední případ se stal předlohou pro jeden z dílů seriálu 30 případů majora Zemana, natáčeného v 70. letech k 30. výročí vzniku SNB, který si vzal mimo jiné za cíl znemožnit undergroundovou skupinu The Plastic People of the Universe.

Obr. 1. Letenka únosce, Foto: Archiv bezpečnostních složek

Výběr letiště

Skupina únosců procházela letiště v Československu s ukrytou železnou trubkou. Jediné letiště, kde nezareagoval detektor kovů, byly Mariánské Lázně, stoupla tak pravděpodobnost dostat se zde se zbraní na palubu. Letadlo 1410 OK ADN patřilo společnosti Slovair. Zbraně odcizila jedna z únoskyň svému otci, jenž byl zaměstnancem Ministerstva vnitra. Po přespání v mariánskolázeňském hotelu se všichni 8. června před 16. hodinou dostavili na letiště k odbavení (obr. 1, 2). Pracovnici prodávající letenky se zdála skupina „mániček“ podezřelá, přivolaní příslušníci VB podrobili zvýšené kontrole pouze mužskou část, ženy pronášející zbraně v kalhotkách a dětském kočárku prohlížela jen pracovnice letiště, a to nedostatečně. Na palubě již nic nebránilo k únosu s cílem přistát v Západním Německu.

Obr. 2. Letenka únoskyně, Foto: archiv bezpečnostních složek

Průběh únosu

Výpis z magnetofonového pásku:

Věž Mariánské Lázně

16.00 hod.: ...start povolen, vítr 260/5, po startu doprava na Bečov 100 m sol…

Věž Karlovy Vary

16.05 hod.: …pokračujte na Bečov a ohlaste, potom budete pokračovat na Žlutice, max. výška 100 sol nad terénem…

16.06 hod.: ...pravděpodobně ženský výkřik (ve Varech sedej)...

16.14 hod.: ...zde Karlovy Vary věž, vysílám naslepo, podle mého by nyní měla být poloha 2 min. po Žluticích, jestli mě slyšíte, přejděte Praha radio 123,3...

16.18 hod.: ...5x snaha o navázání spojení, OI435 Karlovy Vary věž…

V té době již byl zastřelen kapitán Ján Mičica a krev stříkající z tepny vyřadila z provozu přístroje v kokpitu. Snadný přístup k pilotům umožňoval tehdy neoddělený prostor kabiny pro piloty od prostoru pro cestující. Druhý pilot Dominik Chrobák převzal řízení a přistál na letišti sportovního klubu u Weidenu v Západním Německu. Únosci byli následně zadrženi západoněmeckou policií.

Dne 9. června v podvečerních hodinách se uskutečnil návrat uneseného letadla s několika cestujícími z letu.

Pitva pilota a závěry

V soudnělékařském posudku z weidenského ústavu soudního lékařství se uvádí, že místo vstřelu je na levé straně krku a místo s výstřelem na pravé straně hrudníku. Druhá pitva pilota proběhla 12. června v Ústřední vojenské nemocnici v Praze-Střešovicích. Vedl ji ředitel Institutu pro soudní lékařství plk. MUDr. Zdeněk Šňupárek. Ukázalo se, že pro závěr z posudku z Weidenu není v celém protokolu žádný důkaz. Autor posudku nemohl z těchto údajů soudit, která z ran je vstřel a která výstřel.

Podle dostupných zdrojů došlo v kokpitu k potyčce mezi únoscem Lubomírem Adamicou a JUDr. Klementisem, jenž byl pověřen společností Slovair nad bezpečností letu, do potyčky se zapojil i kapitán letadla Mičica. Shodnými výpověďmi osob bylo zjištěno, že Adamica přeběhl za sedadlo kapitána Mičici, na něhož zakřičel a někteří další členové skupiny se vrhli na cestující, které napadli lahvemi s Coca-Colou.

Po prostudování pitevního protokolu a posudku z NSR, svědeckých výpovědí druhého pilota Chrobáka a Klementise i znaleckého posudku Kriminalistického ústavu VB, prohlédli v Praze znalci prostor útoku s cílem posoudit, z které strany byl kapitán Mičica zastřelen. Ze závěrů vyplývá, že do krku by mohl být zasažen pouze tehdy, jestliže by útočník Adamica držel pistoli v levé ruce ve zcela nepřirozené poloze tak, že by měl předloktí vytaženo vzhůru nad levé rameno Mičici.

Bič boží

Ikonická píseň seriálu s textem „Jednou stejně v prachu lehnou a červi se rozlezou, bič boží, bič boží je vyžene“ se stala hitem v generaci Husákových dětí. Autorem textu je údajně samotný režisér seriálu národní umělec Jiří Sequens. Dodnes nevyřešenou záhadou je, kdo vlastně Bič boží do seriálu zahrál a zazpíval.

Obr. 3. Zajištěná pistole, Foto: archiv bezpečnostních složek

Z protokolů

V letadle bylo celkem 17 osob, včetně jednoročního dítěte jedné z únoskyň. Klementis, jehož úkolem bylo dohlížet na bezpečnost v letadle, uvedl, že po nástupu na palubu si sedl na levé sedadlo v první řadě a že zhruba osm minut po startu kolem něho proběhl mladík v texaskách s tmavohnědými dlouhými vlasy až na ramena a na očích měl tmavé brýle. Ten se vrhl na záda kapitána letadla a něco na něho řval. Snažil se zabránit kontaktu. Po výstřelu přiběhla žena v zeleném oblečení s obvazem, začala kapitánovi ovazovat krk, avšak krvácení nepřestávalo. V této době byla v cestovním prostoru letadla neustálá vřava, přebíhání cestujících, křik, pláč malého dítěte.

Pokud jde o druhého pilota Chrobáka, ten prohlašoval, že nemá dostatek pohonných hmot a musí v nejbližší době přistát. K pokynům, aby letěl na letiště v NSR, sdělil, že pokud nenajde nějaké letiště, bude muset přistát na louce. V té době některý z cestujících vykřikl, že je letadlo již nad územím Německa, že vidí německý nápis Glassfabrik. Po zatknutí únosců západoněmeckou policií byli všichni cestující 9. června ráno odvezeni nejprve do policejní úřadovny v Neustadtu a odtud do Weidenu na „Landgericht“, kde si je zvali opakovaně k výslechu. Otec únoskyně Aleny Černé, jemuž odcizila zbraně, byl zaměstnancem Ministerstva vnitra. Ve výpovědi uvedl, že se jednalo o pistoli ČZ ráže 6, 35 mm s 5 ks náboji a belgickou pistoli zn. Darmes ráže 7, 65 mm s 10 ks náboji (obr 3, 4).

Jak uvádí výpravkyně Bláhová, která prováděla prohlídku žen, dvě z nich neměly žádnou příruční tašku, byly nalehko oblečeny. Jedna měla kočárek s dítětem, které vzala do náruče, požádala aby vysypala obsah kabelky. V hale zůstal stát kočárek, který kontroloval příslušník SNB. Po odbavení vzala před letištní halou kočárek a požádala cestující, aby uhasili cigarety a odvedla je do letadla. Po usazení cestujících jim rozdala bonbony, naložila kočárek, do kterého dala kytaru, kterou měl jeden z vlasatců.

„Moje drahá maminko, jsme zdrávi a čekáme … náš rozsudek bude Bůh ví, ostatně nebudu pykat vše najednou, ale den za dnem – útěcha! Mutinko, pošli mi také fotografie z mého dětství … hned jak budu vědět čísličku, napíšu. Pa maminko, nebuď smutná, žiju, to je hlavní…“ píše v dopise ze dne 19. září jeden z obviněných Jaromír Kerbl.

Generální prokurátor ČSSR zajistil veškerý majetek Lubomíra Adamici, zejména vkladní knížku a gramofon značky Pionýr.

Deset osob, organizátorů únosu letadla, zůstalo v NSR. Letadlo s ostatními cestujícími s rakví se zastřeleným kapitánem Mičicou přistálo na starém letišti Praha-Ruzyně 9. června 1972. Prohlídka letadla byla prováděna před hangárem a v hangáru letky Ministerstva vnitra. Nejprve byla provedena vnější prohlídka, na letadle nebyly zjištěny žádné stopy poškození. Krevní stopy nalezené uvnitř letadla jsou zachyceny na obr. 5.

Obr. 4. Druhá ze zajištěných pistolí, Foto: archiv bezpečnostních složek

Trest

Západoněmecký soud vynesl únoscům tresty. Adamicovi hrozil trest nejvyšší – doživotí, ostatní byly v trestní sazbě v trvání od 3 do 7 let. Dle vyšetřovacího spisu ČVS-VS-19/120-72 Federálního ministerstva vnitra, Správy vyšetřování StB pro ČSR, proti Lubomíru Adamicovi a spol. se jednalo o trestné činy vraždy, obecného ohrožení, zavlečení do ciziny a loupeže podle §§ 219, 179 odst. 1, 2 písm. a), 233 odst. 1, 2 písm. a) a 234 odst. 1, 2 písm a) tr. zákona. Lubomír Adamica byl obžalován z vraždy a ve vazbě se oběsil. V roce 1990 všechny únosce omilostnil prezident Václav Havel. Z letištního personálu přišla o místo výpravkyně Bláhová.

Lze předpokládat, že kdyby zástupce Slovairu Klementis a kapitán Mičica proti únoscům nezasahovali, což bylo proti předpisům, k zastřelení pilota by nedošlo.

Mediální rozsah

Zmínka, že by se seriál 30 případů majora Zemana mohl natáčet, padla již v roce 1973, po demonstracích a jejich represivním potlačování v letech 1968 a 1969. Podnět k natáčení vzešel z Federálního ministerstva vnitra, tiskového odboru, se kterým režisér Sequens spolupracoval. V seriálu se logicky prolínají dvě dějové linky, a sice ideologická a kriminalistická. Po kriminalistické stránce, kazuistické, je seriál do dnešní doby stále aktuální.