Dosud nevyřčené a nepublikované vzpomínky na Václava Havla se objevují i devět let po jeho smrti. Toto výročí si připomeneme v pátek 18. prosince, letos zřejmě mnohem skromněji vzhledem k opatřením kvůli covidu.
Z loňských vzpomínek na Havla:
Afroameričan se kvůli Havlovi vzdal zisku
Na Václava Havla, kterého jako porevoluční symbol ctí, poprvé do médií zavzpomínal náš zřejmě nejvýznamnější klarinetista Milan Řeřicha, který například loni měl turné s legendou Eddie Danielsem. „Párkrát jsem se s Václavem Havlem osobně setkal. Člověk naprosto pokorný, slušný, přející a přirozeně inteligentní,“ zmiňuje o muži, díky kterému zažil pozitivní historky i za hranicemi Čech.
Například když poprvé v devadesátých letech sám přijel do New Yorku. Z letiště JFK se potřeboval dostat na Manhattan. Nasedl do taxíku a vybavuje si dodnes černocha, který jej tehdy řídil.
„Když jsem řekl, že jsem z Čech, tak vykřikl: ‚Havel!‘ Měl jsem asi jen stovku a jízda měla stát kolem 50 dolarů. A on povídá: ‚Ne, ty to máš zadarmo.‘ Nic za to nechtěl. Protože jsem ze země od Havla!“ kroutí i dnes s úsměvem hlavou Milan Řeřicha.
Nemohl zvládnout vše…
„On samozřejmě nemohl všechny věci zvládnout,“ říká druhým dechem k bývalému porevolučnímu prezidentovi a pokračuje: „On to nemohl všechno spasit, že ano. Vyčítali mu například, že prodal Lucernu – ale co je to proti dnešním politikům? Když vezmu i Prymulu, Babiše – oligarchu. Havel je proti nim v tomto směru pouhé nic. A spoustě lidí dal šanci, jak Klausovi, přes Lídu Rakušanovou… potřeboval tým lidí.“
Souhlasí, že za mnoho prohnilého v naší republice i po roce 1989 může zejména komunismus, který zcela nezanikl… „Prostě vše dobré, co v sobě máme, je ucpané podivnými předrevolučními praktikami, které se zase vracejí zpátky. Protože tito estébáci čekali, až Havel umře a lidé z jeho okolí odejdou,“ míní světoběžník a zároveň patriot, který prožil dětství v Lubenci na Žatecku, nyní žije u Karlových Varů, rozvíjí řemeslnou manufakturu na výrobu dechových nástrojů v západočeských Kraslicích a má za sebou mimo jiné dvacet let ve Švýcarsku.
Milan Řeřicha, světově respektovaný virtuos, který po revoluci dostal stipendium ve Švýcarsku, dnes žije na Karlovarsku a mimo jiné s manželkou, klavíristkou Fatimou Rericha Alieva, vede rodinnou manufakturu na výrobu dechových nástrojů pod značkou RZ v Kraslicích. Foto: archiv M. Ř.
Václava Havla vyzdvihuje respektovaný klarinetista jako jediného prezidenta z bývalých východních zemí, který když měl projev, celý Kongres vstal. „Sám od sebe, ne na povel, jako to bývá dneska. Mnozí mu to záviděli. Ale to je to přirozené charisma. Protože myslel na lidi,“ podotýká a uvádí jeden z historických příkladů, a to když mluvil k dělníkům v ČKD.
Omlouvám se… ale nechci to zapomenout!
„Přišel za nimi přece i Miroslav Štěpán, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze – vždyť to byli dělničtí lídři... Štěpán mluvil k dělníkům a oni ho vypískali, protože pro něj byli ‚jenom dělníky‘,“ připomíná jednu z pamětných chvil během sametové revoluce. Tehdy se Miroslav Štěpán ještě zpočátku pokoušel o politické manévrování, když například 23. listopadu 1989 navštívil továrnu ČKD v Praze a před zaměstnanci vystoupil s projevem, v němž mimo jiné prohlásil: „V žádné zemi, ani v rozvojové, ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo.“ Posluchači ovšem jeho projev přerušovali skandováním a výkřiky: „My nejsme děti.“ Projev musel být po necelých třech minutách ukončen.
(Koncem listopadu 1989 byl M. Štěpán v důsledku politických změn donucen složit všechny své stranické funkce. Dne 7. prosince 1989 byl vyloučen z tehdejší KSČ. Dne 22. prosince roku 1989 byl zatčen a posléze obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil tím, že v průběhu Palachova týdne nařídil použít proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn. Zdroj: Wikipedia)
„Zato když do ČKD přišel Havel, byli to pro něj – lidé, partneři, tým,“ vyzdvihuje Milan Řeřicha a dodává: „Omlouvám se, že mluvím tak ohnivě, já to mám pořád v srdci…“ Říká, že na porevoluční dobu s Havlem v žádném případě ani nechce zapomínat. Naopak si tyto všechny i „havlistické“ momenty chce udržet v paměti.
„Pro mě jde dodneška o jediného člověka, vedle kterého, když jsem jezdil přes hranice, jsem byl hrdý na to, že jsem Čech!“ říká na rovinu muzikant, který naopak při jménu současného prezidenta Miloše Zemana téměř zbrunátní – k české politice se ParlamentnímListům.cz už nedávno vyjadřoval. Na otázku, zda z ní cítí skepsi, reagoval: „Jedna věc – držet slovo, nelhat, podat ruku! Tohle stačí.(…) Měli se tenkrát zakázat komunisté. Jenže všichni vyčkávali… kolik je tam dneska lidí, kteří mají za sebou StB minulost! Prostě se to vše táhne už od toho bolševika. Už z těch 90. let… pořád leze ven, co se dělo.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
