Před dvěma lety jste vydal monografii Havel. Jak jste při jejím psaní přemýšlel o objektivitě textu, tedy o sympatiích a loajálnosti k příteli versus o kritice Václava Havla jako politika i osobnosti s klady a zápory?
Snažil jsem se využít své zkušenosti klinického psychologa a zaujmout k předmětu svého líčení klinický, tedy nezaujatý postoj. Potřebný odstup byl i jedním z důvodů, proč jsem knihu napsal anglicky. A pomáhalo mi i vědomí, že Václav Havel, který se snažil řídit principem „život v pravdě“, by sám nechtěl, abych o něm něco zakrýval či zkresloval.
Jaký ohlas na knihu vás nejvíce potěšil či naopak zklamal?
Samozřejmě mě potěšily pozitivní ohlasy a recenze po celém světě, včetně osobností jako jsou Madeleine Albrightová, Walter Isaacson a mnohých dalších. Ale ještě větší radost a trochu rozpaků mi dělá, když mě po cestě do práce metrem někdo zastaví a řekne: „Děkuju.“
Jaká slova Václava Havla se vám nejvíce vryla do paměti?
„Nejlepší myšlenka je ta, která ponechává vždy určitou skulinu pro možnost, že všechno je současně úplně jinak.“
V Česku sílí ohledně Václava Havla kritické hlasy. Co vás na nich nejvíce zaráží?
Podle mých zkušeností je to úplně opačně. Každodenně se setkávám s obrovským a sílícím zájmem zejména mladých lidí o myšlenkový odkaz Václava Havla. S jejich potřebou politiky, která se opírá o určité hodnoty a principy, na rozdíl od té, se kterou se setkávají dnes. Negativní dojem se naopak snaží prostřednictvím médií vytvářet někteří politici, kteří nemohou trvalý zájem a úctu k osobě Václava Havla doma i ve světě vydýchat. Jejich úsilí je ale směšné. Daleko víc by si pomohli, kdyby se snažili si z Havlova odkazu také něco vzít.
Jednu z prvních knih o Václavu Havlovi napsal Michael Simmons a jmenovala se Nesmělý prezident. Havel neměl moc rád oficiality. Jak by asi hodnotil fakt, že se po něm nazývá letiště, nespočet ulic, ale i to, že se za jeho jméno vybírá poplatek?
Ta kniha se v anglickém originále jmenovala Neochotný prezident (The Reluctant President) a v názvu narážela na počáteční neochotu Václava Havla ucházet se o prezidentský úřad. Ale je pravda, že Václav Havel si na oficiality nepotrpěl. Asi by se mu víc líbilo, že se po něm bude jmenovat náměstíčko před divadlem než letiště. Knihovna Václava Havla žádné poplatky za jeho jméno nevybírá.
Nemyslíte si, že odkazu Václava Havla spojování se jménem kontroverzního miliardáře Zdeňka Bakaly spíše škodí?
Na rozdíl od jiných českých miliardářů Zdeněk Bakala dlouhodobě podporuje neziskové aktivity včetně stipendií pro české studenty na nejlepších světových univerzitách, Knihovny Václava Havla, Aspen Institute Prague a celé řady dalších kulturních a obecně prospěšných aktivit již více než patnáct let. Myslím, že si za to zaslouží také trochu uznání.
Prvním i posledním filmem Václava Havla bylo Odcházení uvedené v březnu roku 2011. Jak by asi vypadal scénář jeho života do osmdesáti, kdyby z něj v prosinci stejného roku neodešel?
To nevím, ale doufám, že by to byly slunečné dny.
Další rozhovory k výročí osmdesátin Václava Havla:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
