V předsálí někdejší sněmovny, pod bustou Milana Rastislava Štefánika, byl největší hvězdou generál a uvažovaný prezidentský kandidát Petr Pavel. V delším rozhovoru s ním setrval Michael Žantovský, pak je doplnila i Magda Vášáryová, která rovněž měla na konferenci vystupovat.
Z bočních předsálí pak dorazili nejvýznamnější hosté konference – bývalí prezidenti České republiky Václav Klaus a Polska Lech Wałęsa.
Generální ředitel pořádajícího Českého rozhlasu René Zavoral na úvod zalitoval, že svobodný dialog je v poslední době nahrazován monology, které si recituje každý sám pro sebe. Prostory parlamentu jsou proto vhodnou kulisou k tomu, abychom to změnili.
Havel byl uhlík!
První blok konference nesl název „Václav Havel a Sametová revoluce“ a hlavním řečníkem zde byl Michael Žantovský. Několik postřehů dodal i osobně Václav Havel z archivních pásků.
Žantovský vzpomínal, že zatímco na Národní třídě režim bil studenty, Václav Havel si na chalupě na Hrádečku připravoval projev na demonstraci ohlášenou na Den lidských práv 10. prosince. Nebyl tedy na Národní třídě, což ale jeho zásluhy nijak nesnižuje.
„Václav Havel si své místo v dějinách vydobyl celým svým životem.“ Když na něj Žantovský (dlouholetý Havlův spolupracovník a dnes hlavní pečovatel o jeho odkaz v pozici ředitele Knihovny Václava Havla) vzpomínal, zmínil dvě zásadní vlastnosti, které udělaly z Václava Havla historickou osobnost. Byla to statečnost, s níž čelil komunistické moci, a pokora, se kterou dokázal na roky bez hněvu přijmout statut občana druhé kategorie. „Prokázal výjimečnou schopnost nezatrpknout,“ zdůrazňoval Žantovský.
Zároveň dokázal jako talentovaný literát tuto zkušenost umně převést do svých dramat i esejů. Už jen to by z něj udělalo historickou osobnost. Žantovský k tomu poznamenal, že Havel by se zapsal významným písmem do historie i v případě, že by 2. 9. 1989 utonul ve splašcích, ve kterých se nedopatřením začal topit na jednom z disidentských mejdanů.
„Byl jediný, za kým byli ochotni se sjednotit všichni rozhádaní,“ vzpomínal dále někdejší Havlův tiskový mluvčí. A z jakého důvodu? „Havel byl uhlík!“ zvolal Žantovský do lehce ohromeného sálu. Pak vysvětloval, že to byla metafora chartistického filosofa Ladislava Hejdánka, který tvrdil, že Havel tak jako chemický prvek uhlík dokáže na sebe vázat široké množství lidí a názorů a tvořit s nimi nevídané, a přitom dostatečně pevné sloučeniny.
V listopadu 1989 se podle Žantovského Václav Havel předvedl jako jasnozřivý politik, když pochopil, že změnu je třeba provést především rychle, i za cenu obětování „neposkvrněnosti revoluce“. Navíc už tehdy prý prokazoval schopnost vidět československé události se světovým nadhledem a plánem na místo země v rodícím se světě.
„Říkají o něm, že byl snílek. No, možná byl. Už jako dítě snil o tom, že bude sloužit dobru, stane se slavným spisovatelem a natočí film. Pak jako disident snil o demokratické zemi, která se zasadí o lidská práva po celém světě,“ vzpomínal. Zároveň ale prý dokázal realisticky jednat tak, aby se jeho sny přiblížily. „Byl to jeden z nejúspěšnějších snílků dějin,“ shrnul úvahu Žantovský.
Pak dostal z audio záznamu slovo samotný Václav Havel, který se na nedatované nahrávce zamýšlel nad podstatou revoluce, zejména v kontextu Francouzské revoluce, a vyjadřoval své obavy z toho, že se revoluce může zvrhnout v plenění a anarchii. „Pokud byl snílek, tak snil s otevřenýma očima,“ uzavřel téma Michael Žantovský.
Tím skončil i úvodní havlovský blok konference. V rámci toho druhého hodnotily uplynulých třicet let úspěšné osobnosti středoevropských zemí. Výkop měl Adam Michnik, polský disident, dnes řídící opoziční noviny Gazeta Wyborcza.
Slavný polský disident: A Havel vytáhl z batohu láhev...
Ten začal návazností na první blok, Václav Havel byl podle něj „tváří české svobody“. V Polsku takové tváře zmínil tři, kromě Lecha Wałęsy, vůdce Solidarity, ještě kardinála Wojtylu, pozdějšího papeže Jana Pavla II., a básníka Czeslawa Milosze.
Rok 1989 byl podle něj možný proto, že „západní demokracie vypadaly jinak než dnes, a taky Rusko vypadalo jinak než dnes“. Pak dojatě vzpomínal na Michaila Gorbačova, který se snažil o reformu systému a dokázal si klást znepokojivé otázky a pochybovat. A to umožnilo emancipaci střední Evropy.
„Mohli jsme si dovolit více, protože jsme věděli, že nám nehrozí sovětské tanky,“ vzpomínal.
Komunismus stavěl svou ideologii na internacionalismu, proto bylo logické, že opozice pracovala s národními tématy a tradicemi. To však prý rozhodně neznamená, že bychom se jich měli držet stále. „Třeba v Srbsku Miloševič. Ten proměnil komunistickou diktaturu v nacionálně-šovinistickou,“ vzpomínal Michnik.
S národní společností se prý občas musí zacházet rázně. A to podle Michnika dokázal Václav Havel velmi dobře. „Václav Havel byl v roce 1989 psem, který kousal vlastní společnost, aby se probudila,“ popsal jeho roli. A dokázal, že společnost si toho psa, kterého nesnášela, protože ji kousal, nakonec oblíbila. „Ze Sokrata se stal Perikles,“ uzavřel úvahu přirovnáním z antického Řecka.
Jim v Polsku prý také říkali, že jsou šílenci, když chtějí jít proti Brežněvovi. „A pak se ukázalo, že my romantici jsme měli pravdu,“ skončil spokojeně. Teď prý zase on, Lech Wałęsa nebo pánové Geremek a Kuroň musejí poslouchat, že jsou levičáci a špatní Poláci. „Říkají o nás, že jsme nějací zrádci, co zavraždili prezidenta,“ připomněl polské polemiky o pádu letadla s prezidentem Kaczynským v roce 2010.
Čím to je? „To se stává všem, kteří prolomili pasivitu průměru a snažili se o větší otevřenost,“ nabídl vysvětlení šéfredaktor liberálních novin. Pak vzpomínal na českého disidenta Jana Patočku, podle kterého se v českých dějinách střídají časy velikosti a časy propadu. A po třiceti letech tu prý my i Poláci máme „regres“.
Pak vzpomínal, jak se v roce 1989 setkal s radikálním maďarským studentským vůdcem Viktorem Orbánem, který prý dnes „zradil vlastní hodnoty“. V Polsku dnes liberálové čelí „antikomunistickým požadavkům s komunistickou tváří“ od vládní strany Právo a spravedlnost, jejíž jméno je prý tím nejčernějším politickým vtipem.
Uznal, že PiS vyhrála podzimní volby, a tyto volby nebyly zmanipulované. Ale kvůli tomu podle něj ještě nemají právo měnit zemi na takovou, kde soudy jsou nástrojem moci a státní televize „kanálem propagandy“.
Takové politiky nazval „bludičkami“ a létají prý dnes po celém světě – Kaczynski, Orbán, Trump, brexit, Putin, Lukašenko, Erdogan, Bolsonaro.
„Naše naděje je Slovensko. Naše naděje je Budapešť, kde demokratický kandidát porazil toho Orbánova. A naše naděje je i Varšava, kde také uspěla opozice,“ vykládal.
A skončil opět vzpomínkou na Václava Havla. Když se před rokem 1989 setkávali čeští a polští disidenti na hřebenech Krkonoš, Václav Havel prý vytáhl z batohu láhev staré myslivecké s myslivcem na etiketě. „Nemáme socialismus s lidskou tváří, ale máme pití s lidskou tváří,“ vtipkoval.
„Dnes nemůžeme mít Kaczynského s lidskou tváří. Musíme si tu naději sami vybudovat,“ skončil úderně.
Šum v sále. Václav Klaus hovoří o genderu
Jako druhý v tomto bloku vystoupil druhý prezident České republiky Václav Klaus. Ten zdůraznil hned na úvod, že pád komunismu v Evropě byla jednoznačně nejvýznamnější událost našich moderních dějin a je třeba ji vnímat pozitivně.
Podle Václava Klause představuje třicet porevolučních let bezprecedentní úspěch, kdy jsme se velmi rychle stali v podstatě normální evropskou zemí.
Hlavními cíli, které jsme si v listopadu 1989 vytyčili, podle něj byly: svoboda, demokracie, tržní ekonomika a národní suverenita. Přesně to podle něj byly věci, které nám 40 let chyběly. Klaus také zdůraznil, že jsme tehdy chtěli demokracii bez přívlastků, protože jsme měli předcházejících 40 let zkušenosti s „lidovou demokracií“, což nás poučilo, že demokracie s jakýmkoliv přívlastkem je problematická. Měli bychom si na to vzpomenout dnes, když hovoříme o „liberální demokracii“.
Klaus se ohradil proti tomu, abychom i po třiceti letech stále byli, jako střední Evropa, označováni za „postkomunistické země“. Připustil, že v něčem se od západních tradičních demokracií odlišujeme, ale je to naopak vyšší senzitivita k ohrožení svobody. A ta se projevuje právě v dnešní době.
„Ještě nedávno by nikoho nenapadlo, že západní země takto radikálně zaútočí na samu lidskou podstatu,“ zmínil moderní genderové teorie. V publiku, zejména mezi přítomnými studenty, to v tu chvíli začalo dost hlasitě šumět.
Nebezpečné podle Klause je, že oblastí, kde je dosavadní stav, který učinil z Evropy nejúspěšnější civilizaci lidské historie, zpochybňován, je více najednou.
Klaus se domnívá, že toto aktuální nebezpečí pro lidskou podstatu je podceňováno a má pro to i vysvětlení. Podle něj je to proto, že tlaků na tradiční hodnoty západní civilizace je více, a neexistuje žádný shrnující pojem, který by je dokázal zastřešit. „Co nelze pojmenovat, to se špatně identifikuje,“ vysvětloval. V každém případě bychom ale podle něj měli dnes řešit dnešní ohrožení svobody, a ne ta třicet let stará. To je podle něj totéž, jako kdybychom se v roce 1948 báli návratu Habsburků a ignorovali Gottwaldovy komunisty.
Lech Wałęsa: Musíme tu demokracii úplně předělat
Po exprezidentovi českém přišel k řečništi ten polský. Lech Wałęsa se uvedl slovy „já jsem tu jediný dělník“, což podle něj ovlivnilo i jeho myšlení, které bylo vždy spíše praktické.
Jeho generace prý dostala od dějin dva úkoly. Zrušit rozdělení světa a prolomit ekonomickou bariéru. To první se v roce 1989 povedlo, k tomu druhému museli vymyslet nový systém. Jenže dnes se podle něj musíme podívat do budoucna a přiznat si, že systém, který v devadesátých letech vymysleli, byl koncipován na tehdejší dobu a dnešnímu světu internetu už nestačí.
„Jsme v čase globalizace, takže potřebujeme nové agendy, struktury, programy. Nové výzvy si žádají také úpravu někdejších termínů,“ vyzývá bývalý polský prezident.
Jedním z termínů, jejichž definice se musí změnit, je podle Walesy „demokracie“. „Nás učili, že v demokracii rozhoduje většina. Jenže teď už většina lidí k volbám vůbec nechodí. Takže jestli tu demokracii nezměníme, tak za třicet let nám k těm volbám nebude chodit už vůbec nikdo a vládnout budou čím dál větší blbci,“ obává se.
Dnes rozhodně nikdo nechce nastolovat komunismus, protože se ukázalo, že nefunguje. Ale stejně tak bychom podle Walesy neměli prosazovat kapitalismus, protože ten sice fungoval, ale jen v minulé době. „Byly to takové dostihy a sázky, co se hrály ve velkém měřítku. V čase nových technologií už to nefunguje, musíme hledat něco jiného,“ vyzývá.
Evropa si podle něj musí vyjasnit dvě věci: Za prvé, jaké má vlastně základy, na kterých chce svou budoucnost stavět. A za druhé, „jak zvládneme ty demagogy a politické lži“. Když si toto nevyřešíme a nevymyslíme nový systém pro digitální věk, těžko se prý dočkáme míru a blahobytu.
„Populisté vykládají, že mají řešení. Ale ta jejich léčba není vhodná. Pravda je na naší straně. Takže pojďme budovat nový svět,“ zakončil Lech Wałęsa za bouřlivého potlesku.
Magda Vášáryová: Potřebujeme nové obrazy, co nebudou romanticko- bolševické
A po něm už k pultíku přišla zástupkyně Slovenska v tomto středoevropském panelu. Byla jí herečka, diplomatka a mnohonásobná politická kandidátka Magda Vášáryová.
Ta vzpomínala, že je „osmičkový případ“, protože se narodila v roce 1948. V šedesátých letech tak zažila nadechnutí svobody, ale pak „nám spadla železná opona rovnou před nos“. Nejprve prý její generace protestovala a slibovala, že nikdy neohne páteř, ale už dva roky poté někteří z nich vstupovali do Husákovy KSČ.
Po čtyřicítce pak četla prohlášení, že chceme svobodu, a podařilo se to. Jenže dnes si s odstupem říká, že změna režimu přišla o dvacet let později, než měla.
„V těch šedesátých letech ještě žili lidé, kteří si pamatovali, jak má vypadat demokracie. Kteří si pamatovali, co jsou peníze, jak se s nimi nakládá, co je to hypotéka, jak se podniká, a jak se svobodně tvoří,“ vzpomínala.
Také v šedesátých letech ještě fungovala cenzura místo pozdější autocenzury, která byla tou nejstrašnější manipulací, kdy tvůrci sami museli korigovat své svobodné myšlení.
Ona sama, jak vzpomínala, někde kolem roku 1980 ztratila navzdory své křesťanské výchově naději, že se něco změní. Dnes to vnímá jako své morální selhání.
„Milí mladí studenti, je vás tu docela dost, ať vám kdokoliv bude jakkoliv vymývat hlavu, nikdy neztraťte svou naději na svobodu,“ nabádala a vysloužila si jako první uprostřed projevu potlesk.
„Ale zbavili jsme se dnes, po těch třiceti letech, své autocenzury? Nejsem si jistá,“ pronesla dramaticky do ticha.
Pak citovala Václava Havla, že náš rozum musí být dohnán našim svědomím. To je prý jediná šance, jak se posunout někam dále.
Psali jsme:
„Tady se komunismus spojil s tím slovenským tradičním luďáctvím, a u vás zase s tím českým hospodským myšlením. Tady pořád poletují nějaké staré mýty, ve kterých vystupuje naše provinčnost, ta mrkev na naší zahrádce, ten náš malinkatý rybníček, kam nám nesmí vniknout žádný cizí kapr,“ rozpálila se.
Sama má prý čerstvý zážitek, když se jí jakýsi vyznavač těchto mýtů ptal, jestli se svoboda dá žrát. Takže si klade otázku, zda lidé vůbec svobodu chtějí.
Svoboda se podle Magdy Vášáryové stala takovým kýčovitým obrázkem, kde vystupují lidé na barikádách a tak dále. „Opusťme už tenhle vypelichaný romantismus,“ nabádala. „Přiznejme si, že ve společnosti, kde podle posledního průzkumu 49 procent věří všem těm konspiračním teoriím a hloupým výmyslům, prostě není základní předpoklad pro svobodnou diskusi,“ rozohnila se.
Co tedy s tím? Podle Magdy Vášáryové potřebujeme nové obrazy, metafory a příběhy. Takové, které nám objasní svět takový, jaký je, a ne jak se to ve společnosti šíří, což je podle herečky „romanticko-bolševický pohled“. A s tím se má skoncovat. Za tuto výzvu si vysloužila jednoznačně nejdelší aplaus dne.
Rázný Maďar: Skončeme už s tím lhaním západních elit
Kolečko středoevropských panelistů pak uzavřel Tamás Deutsch. Ten v srpnu 1989 jako mladý student přijel do Československa, aby se jménem Maďarů omluvil za invazi v roce 1968. Na demonstraci na Václavském náměstí byl zatčen, čtyři dny si pobyl ve vazbě a pak jej odsoudili k pokutě a doživotnímu vyhoštění z Československa. „Jenže o tři měsíce později odsud doživotně vyhostili komunismus,“ smál se démonický Deutsch, který se později stal jedním z nejbližších spolupracovníků Viktora Orbána a dnes za stranu FIDESZ sedí v Evropském parlamentu.
A svůj projev v angličtině navázal skutečně zostra. „Po třiceti letech bychom konečně měli přestat s tím lhaním západních elit,“ vyzval.
Komunismus podle něj nebyl vyhnán západními politiky, ani Gorbačovem, který v něj snad dodnes věří, ale odvahou lidí ve střední Evropě. „Mohli jsme se ve skutečnosti spolehnout jenom sami na sebe. A zasluhujeme si za to úctu a vděk, protože to byl tak trochu zázrak. Na Západě nás možná sledovali se sympatiemi, ale nechali to na nás.“
Deutschova druhá teze byla neméně ostrá: „Evropa je kontinentem svobody, ale v druhé polovině 20. století byla jako rezervoár svobody zjevně vyčerpána. My Středoevropané jsme dali svobodě v Evropě nový impuls a šanci vytvořit svobodu pro 21. století.“ Podle něj je to dnes střední Evropa, kdo střeží „ducha Evropy“ a její svobodu – právě proto, že o ni už jednou přišla. Proto dnes středoevropské země tak lpí na svobodě jednotlivců, komunit i států, což byl vždy základ evropské prosperity.
Na což navázal třetí tezí: „Museli jsme porazit nejen moskevský komunismus, ale i poraženectví tehdejšího Západu.“ Připomněl politiku zvanou „detente“, spočívající na tom, že od sedmdesátých let se západní země, hlavně ty západoevropské, snažily s SSSR dohodnout, brali jej jako partnera a v ledasčem mu ustupovaly. „Dovedete si představit, jak to pro nás jako svobodomyslné Středoevropany bylo frustrující,“ bouřil Deutsch.
Jeho čtvrtá teze, která tři předcházející shrnovala, byla ještě výbušnější než ty předchozí: „Evropa se buď stane střední Evropou, nebo se zhroutí.“ Dnes jsou to podle něj Středoevropané, kdo nabízí řešení a vizi pro budoucnost svobody. „Protože my, kvůli naší minulosti, skutečně chápeme, co to znamená být Evropanem. Jaký je skutečný význam slov jako rodina, víra nebo národ. Byli jsme tak porobeni, a díky tomu chápeme, co je respekt. Co je svoboda, i co je láska.
Skončil citátem básníka: „Pokud chceš vidět svůj osud, podívej se k Paříži.“ Dnes by Evropanům doporučil, aby se raději než na současnou Paříž dívali pro inspiraci do střední Evropy.
Už přestaňte s tím romantickým národním sentimentem!
Druhou částí velké debaty byl diskusní panel, kde pozvaní hosté debatovali společně. Z řečníků předcházejícího bloku usedli ke stolu Magda Vášáryová, Lech Wałęsa a Tamás Deutsch. Jako čtvrtý je doplnil Andrej Zubov, ruský opoziční historik, který tak doplnil středoevropský pohled.
Podle něj i Rusové čekali na osvobození. Pak v roce 1985 nastoupil Michail Gorbačov a přinesl velký závan naděje. Zubov vzpomínal, jak se v roce 1988 slavilo tisíc let ruské církve, a generální tajemník řekl, že „my“ si to budeme připomínat. To byla novinka, a církev se stala novou svobodnou alternativou.
Zubov připomněl dohodu Michaila Gorbačova s Helmutem Kohlem v létě 1989, která podle něj rozhodla o osvobození střední Evropy, i když si to někdo třeba nemyslí (pohled doleva, kde seděl Tamás Deutsch). Kdyby se podle něj nezměnily poměry v SSSR, byla by změna poměrů mnohem tragičtější. Jako v letech 1956, 1968. „Nebo jako nyní, za Putina,“ dodal.
V ruské společnosti podle něj není po třiceti letech na rok 1989 jednotný názor. „Společnost je dnes rozdělená kvůli Ukrajině, kvůli Putinovi. V mé generaci někdo vzpomíná na impérium. Ale mladá generace, především v hlavním městě, touží po tom, aby Rusko opět bylo součástí Evropy. My musíme zopakovat tu cestu, kterou jsme vám před třiceti lety umožnili. A budeme na to potřebovat vaší pomoc,“ dodal Zubov.
„My totiž nemáme postkomunismus, my máme komunismus,“ vysvětloval. A kdo podporuje Putina, ten podle něj nakládá na ruský národ další těžké břímě.
Lech Wałęsa pak zaujal svým hodnocením, že „před rokem 1989 se lidé chovali špatně, protože byl špatný systém. Tak jsme bojovali proti systému. Ale teď je systém dobrý, a špatní lidé jej kazí, tak musíme bojovat proti těm lidem.“
A znovu zopakoval, že žijeme v době technologie, které už státní hranice nestačí, takže musíme „vymyslet nové struktury“. A on prý věří, že se to povede. „Víte, mně říkali, že SSSR porazí jenom atomová zbraň. A my jsme to zvládli i bez ní.“
Pak dodal, že to byli Poláci a Solidarita, kdo „vyrazil zuby medvědovi“, a ten pak nemohl kousat, čehož využil i zbytek střední Evropy.
Magda Vášáryová začala vzpomínkou, jak se v roce 1990 stala velvyslankyní v Rakousku, a lidé v rakouském pohraničí byli zděšeni, jak se čeští a slovenští turisté chovají. „Takže už konečně přestaňme s tím romantickým národním sentimentem,“ vyzvala.
Pak vzpomínala, že v roce 1997 kvůli Mečiarovi Slovensko nedostalo pozvánku do NATO, zatímco Češi, Poláci a Maďaři ano. A v tu chvíli kolem nich začala kroužit Moskva. „Byl to takzvaný Primakovův plán. To bylo geopolitické myšlení, trochu podobné Hitlerovi,“ vzpomínala diplomatka. Spočíval prý jednoduše v tom, že Slovensko bude proruským klínem, ze kterého budou moct ovlivňovat celou střední Evropu.
„Ale v roce 1998 se 86 % mladých lidí zvedlo a šlo k volbám. A vznikla proevropská a pro NATO vláda,“ vzpomínala. Přítomné mládeži pak doporučila, aby si tyto volby vzala za příklad, aby nevolila politiky, kteří jim dávají peníze (jako je to v Polsku, upřesnila), ale takové, kteří jim řeknou, jakou pro ně mají budoucnost.
Mikrofon doputoval k Tamási Deutschovi, který se omluvil, že bude mít pár poznámek mimo dotaz, a spustil: „Já nechci nikoho urazit, ale nevěřte tomu, že existují reformní komunisté. Ne. Jsou jenom komunisté a antikomunisté. Pokud se někdo tváří, že je ‚reformní komunista‘, tak to může znamenat, že se bojí, nebo že vás chce oklamat, ale ne to, že je reformní komunista.“
„Kdyby vám někdo řekl, že existuje ‚reformní nacista‘, tak byste ho považovali za blázna,“ dodal paralelu.
Pak se vypořádal s poznámkami ostatních diskutujících o populistech. Podle něj demokratického politika musí zajímat názory voličů. A musí mluvit tak, aby mu voliči rozuměli, ne tak, aby to zaujalo jen pár akademiků.
Pak se konečně dostal k položené otázce vztahu EU s Ruskem. Podle Deutsche se v Evropské unii uplatňuje dvojí metr. „Francie nebo Německo se k Rusku chovají úplně stejně jako Maďarsko, ale nikdo to neřeší. Zato Maďarsko musí pořád poslouchat, jak nadbíhá Putinovi,“ rozčílil se.
Evropa podle Deutsche od věků leží vedle Ruska, takže s ním musí nějak vyjít a hledat možnosti soužití.
Lech Wałęsa pak mnohé překvapil: „Rusko je nádherná země, kterou potřebujeme, pokud chceme klid.“ Střední Evropa podle něj musí spolupracovat, a to i v této otázce.
Zatleskejme západní Evropě, že nám platí naše investice
Mikrofonu se chopila Magda Vášáryová: „Každý stát EU má suverénní zahraniční politiku, to je pravda. Ale ono je důležité, od koho berete peníze. A pokud máte půjčku od Ruska a to vám ještě staví jadernou elektrárnu, tak se samozřejmě musíte chovat trochu jinak.“ Energetická spolupráce Ruska s Německem je podle ní smutným faktem a je třeba sledovat, jak se promítne do německé zahraniční politiky.
„A ještě tu musí zaznít jedna věc. Je třeba poděkovat obyvatelům západní Evropy, že nám platí naše investice,“ pokračovala. Vyděláváme na tom, takže bychom měli aspoň říci ‚děkuji‘!“. Poděkování Magda Vášáryová zvolala do potlesku publika.
A nakonec si vyřídila účty s Tamásem Deutschem. Při jeho projevu si cosi zapisovala, a teď mrazivě pronesla: „Není dobře, aby jedna země mluvila za celou střední Evropu..
Zubov pak zdůraznil, že Rusko se postavilo proti demokratickému světu. Porušuje prý úmluvu KBSE z roku 1975, která pevně stanovila hranice evropských států, když Putin začal obsazovat cizí území. „Já jsem teď byl na Ukrajině v Poltavě. A já se tam jako Rus styděl podívat těm Ukrajincům do očí,“ lamentoval Andrej Zubov.
Putinovi podle něj teď jde o to, aby se k němu Západ choval, jako by žádné obsazení Krymu nenastalo. Podle Zubova by to ale dopadlo stejně, jako s Hitlerem po Mnichovu – nezastavil by se.
Pak si postěžoval na USA. Evropa prý s nimi v historii měla vždy dobré vztahy, ale to byly opravdové USA, ne ty „trumpovské“.
To už bylo moc i na Wałęsu a své vystoupení začal slovy „já musím hájit Vladimíra Putina, i když bych to nikdy nečekal“. Rusko je podle něj velmi složitá země, kde by třicet národností mohlo okamžitě žádat svůj stát, a centrální vláda v Moskvě to všechno musí ukočírovat.
Tamás Deutsch taktně replikoval Magdě Vášáryové, že pokud se zájmy členských států EU v některých otázkách rozcházejí, tak se má hledat kompromisní stanovisko, které budou ctít obě strany.
„Já jsem duší Evropan, Evropu mám rád. A právě proto ji musíme ochránit přede všemi útoky, které ji ohrožují,“ dodal.
Pak ještě odmítl Zubovovo dělení USA na skutečné a „trumpovské“. „Za prezidenta Obamy nikdo neřešil, jaký je rozdíl mezi prezidentem a jeho zemí. Za Trumpa se to řeší,“ nechápal.
Pokud jde o Krym, tak Evropská unie podle něj jen mluvila, ale nic neudělala. „Až když si to tam dodělali, tak jsme na ně uvalili embargo. Ale my musíme jednat předem, ne dodatečně,“ nabádal.
Naši dědové vymysleli kolo, tak potom vymysleli stát...
Poslední dotaz na všechny zúčastněné zněl, co byl podle nich největší výdobytek doby po roce 1989, a co se naopak nepovedlo.
Lech Wałęsa již poněkolikáté zopakoval, že zisky jsou sice ohromné „ale pořád jsme v tom starém přístupu, uvažujeme o státu, o obcích. Ale my ten přístup musíme změnit, musíme tvořit kontinentálně, globálně“. Za příklad si vzal otázky životního prostředí, ty když nevyřešíme globálně, tak toto století nepřežijeme.
„Naši dědové vymysleli kolo, tak si vymysleli stát, aby po něm na tom kole mohli jezdit. Ale teď se vymyslely globální technologie,“ vysvětloval znovu, proč je třeba vymyslet nový globální řád. Inspirací by podle něj mohly být dopravní předpisy, ty se podařilo sjednotit tak, aby člověk mohl jezdit v autě po celém světě. „Potřebujeme dopravní pravidla pro uspořádání světa,“ vyzval.
V EU bychom podle něj měli napsat nejprve evropskou ústavu. „A to by byl dobrý základ pro úplně nový ekonomický systém. Takový, který bude dávat práva, ale i povinnosti,“ plánoval.
Magda Vášáryová prozradila, že každé ráno má radost, že nemusí přemýšlet nad tím, co může říkat.
Vyrůstala totiž prý v tom, aby ve škole neříkala, co doma čtou, nebo o čem se baví. Měla to prý o to složitější, že měla maminku německé národnosti. „Ve škole se mě pořád ptali, jak doma mluvíte. A já věděla, že musím říkat, že slovensky,“ vzpomínala.
Problém dnes vidí v tom, že se nedodržují dohody. Poprvé jsme to viděli právě na Ukrajině. „Pravidla jsou dnes porušována s výsměchem,“ lamentovala. Jenže pokud přestanou platit pravidla, dostaneme se prý do chaosu.
Bude prý třeba vytvořit nová pravidla, a ta musí platit a vymáhat se. „Jinak se pozabíjíme,“ varovala.
Pak ještě dodala, že by si přála příznivější svět pro děvčata a ženy, i když už se v tomto směru odehrála spousta změn. „Děvčata, uvědomte si, že nás je většina. Takže bychom měly převzít odpovědnost, a ne se tvářit, že jsme menšina,“ nabádala.
V EU by prosazovala zřízení společné obranné, zahraniční a energetické politiky, i když zde přiznala, že pochybuje, že se to povede.
Zubov připustil, že Rusko se oproti komunismu uvolnilo. „Žiju ve ‚skleněném domě‘, kde počítám s tím, že mě pořád sledují. Ale je pravda, že tu můžu s vámi hovořit, pak se vrátím do Ruska a tam mě nezavřou do lágru,“ připustil. Pořád se tam ale budují pomníky Stalinovi.
Radost má ze sjednocování Evropy. „Je krásné, jak se rozdělené Německo sjednotilo a stalo se motorem Evropy,“ vyprávěl.
„Je třeba, aby Rusko následovalo střední Evropu. A když se to podaří i v Rusku, tak bude moct celá Evropa klidně spát,“ zakončil své vystoupení ruský opoziční historik.
Tamás Deutsch vyjádřil názor, že nejlépe ze všech panelistů zhodnotil změny po roce 1989 Václav Klaus. Změny podle něj vytvořily prostor pro svobodu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
