Přínášíme kompletní zamyšlení Jiřího Valenty:
SHRNUTÍ: Posun ve vnímání evropských židů v tom, kde se cítí nejbezpečněji, nevyplývají plně a pouze z demografických změn. Tato změna má rovněž co do činění s politickými lídry východní Evropy. Jedním z nich je i prezident České republiky, Miloš Zeman, který zcela dle tradice zakladatele československého státu Tomáše Garrigua Masaryka, se stal nikoliv pouze silným hlasem svého národa, ale rovněž i skutečným přítelem židů.
Promluva českého prezidenta Miloše Zemana v izraelském Knessetu 26. listopadu 2018 byla historická. Zeman v ní zdůraznil, že Česká republika není pouze nejlepším přítelem Izraele v Evropě, ale je zároveň i jedním z nejlepších přátel židovského státu na celém světě. Zemanova řeč rovněž přišla poté, co organizace amerických židů American Jewish Distribution Committee zveřejnila 20. listopadu důležitou zprávu.
Závěry této zprávy uvádějí, že dochází k probíhajícímu historickému posunu vnímání v rámci židovských elit v Evropě. Zatímco před sto lety vnímaly tyto elity západní Evropu jako bezpečné útočiště pro evropské židovstvo, v současnosti se cítí bezpečněji ve východní Evropě. Podle analytiků mohou za tento fenomén demografické změny v západní Evropě způsobené přísunem muslimských imigrantů v důsledku válek v Iráku, Libyi a Sýrii a zároveň vzestupu radikálního Islámu.
To je bez debat hlavní faktor. Jenže je zde ještě jiný element, který hraje roli, a který by neměl být přehlížen zákonodárci západních zemí, obzvláště těmi ve Washingtonu. Tímto druhým faktorem jsou „herkulovské“ snahy některých politických vůdců východní Evropy, především prezidenta České republiky Miloše Zemana, maďarského premiéra Viktora Orbána a některých polských lídrů, vést to, čemu Zeman říká „zápas civilizací“.
V konfrontaci s demografickými otřesy, které do západní Evropy přinesla masivní muslimská migrace, a ve vzdoru vůči ostré kritice ze strany Evropské unie, tito lídři pokračují v obraně suverenity svých zemí proti vzestupu radikálního islámu tím, že neumožňují vstup na své území muslimským migrantům.
Miloš Zeman, historicky první český prezident, který kdy promluvil k izraelským poslancům v Knessetu, je v popředí tohoto zápasu. V Knessetu mu byl izraelským ministerským předsedou Benjaminem Netanyahuem udělen čestný titul „Obránce Jeruzaléma“. V roce 2012 byl Zeman jedním z prvních politiků na světě, kteří uznali a rozpoznali Jeruzalém jako hlavní město židovského státu.
Příběh postupného vývoje České republiky do jednoho z nejlepších přátel Státu Izrael v Evropě naznačuje význam našich politických vůdců v zápase o svobodu. Zemanova návštěva Izraele proběhla v tradici Tomáše Garrigua Masaryka, zakladatele demokratického a moderního československého státu v roce 1918, který vznikl na rozvalinách Rakousko-Uherského mocnářství.
Masaryk: přítel židů
Skutečný přítel židů, Masaryk, se stal hrdinou mnoha amerických židů díky tomu, že v roce 1899 vystoupil na obranu židovského podomního obchodníka obviněného z rituální vraždy české dívky. V té době byly české země ještě stále součástí Rakousko-Uherska.
Během Masarykovy návštěvy v New Yorku v roce 1907 jej američtí židé vítali jako slovanského hrdinu. Pro své krajany tehdy ale hrdinou nebyl. Antisemitsky naladění Češi a němečtí komunisté pochodovali denně před Masarykovým pražským bytem. Proti Masarykovi v té době demonstrovali i jeho vlastní studenti.
Po roce 1918 život židovské komunity v demokratickém, leč stále nedokonalém Československu vzkvétal. V letech 1921, 1922 a 1933 Československo hostilo Světový sionistický kongres. V roce 1927 Masaryk navštívil Jeruzalém. Během své návštěvy se zajímal jak o Židy, tak o Araby. Masarykova cesta do USA tehdy symbolizovala nikoliv pouze jeho vlastní podporu sionistické myšlence, ale rovněž zdůraznila i nový a zvláštní vztah mezi Čechy a židovskou komunitou. Chaim Weizmann napsal: „Každý sionista by měl studovat historii českého národního hnutí a český boj o národní existenci. V pozdních třicátých letech se Československo stalo zemí svobody.“
Posléze ovšem přišlo další temné období českých moderních dějin. Mnichovská dohoda v roce 1938 vedla k masivnímu nárůstu českého antisemitismu. Stejně jako v roce 1899 byl Masaryk i za takzvané druhé republiky (1938-1939) a posléze za nacistické okupace označován za nástroj sionismu. Během té doby se českou společností šíři antisemitismus.
Po osvobození českých zemí od nacismu přišla další dramatická změna. Po druhé světové válce, když Spojené státy a Sovětský svaz položily diplomatické a politické základy pro vznik Izraele, Masarykův syn Jan, tváří v tvář britské a americké opozici vůči židovské imigraci, otevřel hranice Československa desetitisícům přeživších holokaust z Polska.
Tito přeživší následně dosáhli táborů pro vysídlené osoby (displaced persons camps) v Německu a v Rakouskou a posléze pokračovali přes tehdejší britský Mandát pro Palestinu do Izraele, kde se přidali k boji za svou novou židovskou domovinu.
Zbraně pro Izrael
Ovšem pak udělali Češi ještě více. Vzdorovali britské námořní blokádě a prodávali zbraně a letadla židům v Palestině. Jednalo se o životně důležitý válečný materiál, který pomohl rodícímu se židovskému státu odrazit pokus arabské komunity zničit Izrael přímo při jeho zrodu.
Která strana izraelsko-palestinského konfliktu má větší díl vašich sympatií?Anketa
Ty zbraně byly tehdy pro Izraelce tak důležité, že první izraelský premiér David Ben Gurion napsal: „Bez nich (těchto zbraní) bychom nepřežili.“ Bez ohledu na tuto podporu, velká vlna antisemitismu, která v českých zemích povstala v roce 1938, neopadla až do doby tzv. šestidenní války v roce 1967, kdy čeští studenti přivítali izraelské vítězství.
Vítězství Izraelců dodalo odvahy i jim v jejich zápase o osvobození Československa od sovětského impéria. Ovšem spolu s porážkou pražského jara v srpnu 1968, kterého se tehdy mladý Miloš Zeman rovněž aktivně účastnil, vyplul opět na povrch zuřivý antisemitismus a rovněž i podpora radikálních arabských režimů. Československo se stalo „druhým domovem“ pro organizaci PLO (Palestine Liberation Organization), Organizaci pro osvobození Palestiny.
Po skončení studené války, tehdejší československý a později český prezident Václav Havel, zastavil dodávky zbraní této palestinské organizaci. Havel byl skvělý disident, dramatik a revolucionář. Havel v roce 1991 souhlasil s přesunem sovětských židů do Izraele přes Prahu a tři z těchto židů přijal i osobně.
Naneštěstí Havel naslouchal expertům na oblast Středního východu, kteří jej přesvědčili k tomu, aby se zhostil role prostředníka mezi Jásirem Arafatem a izraelskými vůdci. Kromě toho a navzdory námitkám některých zkušených pracovníků ministerstva zahraničí, Praha v roce 1991 prodala 450 tanků typu T-72 do Sýrie. Zároveň podepsala i dohodu o vybudování velké továrny na produkci tanků v Libyi. Tato dohoda se nakonec neuskutečnila kvůli nedostatečně tvrdé libyjské měně. Další takovou věcí byly plány prodat radarový systém Tamara spolu s technologií jaderného typu do Iránu v roce 1994. Tento obchod byl následně zrušen pouze kvůli plánům Američanů bránit v té souvislosti České republice ke vstupu do Severoatlantické aliance (NATO).
Skutečná změna přišla v roce 2002. Premiér Miloš Zeman přirovnal Arafata k Hitlerovi, a když se stal prezidentem, rozšířil rozsah své podpory pro Stát Izrael. Jak Benjamin Netanjahu uvedl v roce 2012: „Česká republika je pravým a férovým přítelem. Máme mnoho přátel. Nemyslím si ale, že mám v Evropě lepší přátele, než je Česká republika.“
Zemanovo znovuzvolení v roce 2018 bylo těsné. Nicméně nakonec čeští občané přece jen potvrdili svou podporu Zemanově politice, a to i včetně jeho přátelství se Státem Izrael. Naneštěstí, Zemanova úzká ekonomická spolupráce s Ruskem a s Čínou byla využita jeho protivníky k tomu, aby zabránili historické návštěvě Prahy ze strany amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Po Zemanově proslovu v Knessetu nastal čas, aby Trump uznal Zemanovy snahy o to, učinit svou zemi bezpečnější nejen pro její vlastní občany, ale i pro židy.
Mezitím co Spojené státy soutěží s ruským Rosatomem o kontrakt na dokončení české jaderné elektrárny v Dukovanech, Trump by mohl podpořit takový kontrakt, který by Zeman nemohl odmítnout.
Trump by rovněž mohl navštívit Prahu a Budapešť a dát tak najevo, že si je vědom historického posunu v Evropě: posunu, který jde v linii s Trumpovou vlastní doktrínou vůči migraci a proti islámskému terorismu.
Původní text vyšel na internetovém portálu Begin-Sadatova centra pro strategická studie při Bar-Illanově univerzitě v Izraeli.
Dr. Ing. Jiří Valenta je výzkumným spolupracovníkem Begin-Sadatova centra strategických studií při Bar Ilanově univerzitě v Tel Avivu. Je dlouholetým členem prestižního amerického think-tanku Council on Foreign Relations. Je autorem publikace o sovětské intervenci do Československa v srpnu 1968 a publikace Máme národní zájmy vydanou během Valentova působení v čele českého Institutu mezinárodních vztahů mezi lety 1991-1993 za prezidentského úřadování Václava Havla. Jiří Valenta je rovněž držitelem medaile Jana Masaryka za přínos pro rozvoj vzájemných vztahů mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými.
(Přeloženo z angličtiny)
Psali jsme:
