„Nemá cenu příliš zacházet hluboko do historie a hledat různé epidemie, ale budeme-li to brát z hlediska moderního národa, tak zcela určitě byly za posledních asi osmdesát let nejhorší Velikonoce v roce 1939,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Čech.
Když totiž srovnáme Velikonoce roku 1938, kdy česká společnost byla podle jeho slov prosycena odhodláním vzdorovat blížící se hrozbě hitlerovského Německa, a Velikonoce o rok později, je to evidentní.
Nejstrašnější pád z výšin…
„Velikonoce roku 1939 přišly několik týdnů po tom, co se zbytkový stát změnil v protektorát a byl obsazen německou armádou a lidé nemohli v českých záležitostech rozhodovat o ničem,“ vysvětluje historický publicista.
Také samozřejmě hrozilo reálné nebezpečí fyzických postihů a existenční likvidace, i když to prý tehdy ještě nebylo tolik vnímáno. Podle Čecha to tak byl nejstrašnější pád z výšin.
Žádné protesty či demonstrace se však tehdy nekonaly. Jak Čech dále vysvětluje, důvod byl jednoduchý. „U příležitosti takových svátků se protesty nikdy nedějí. Koná se to spíše, když to souvisí se svátky jiného typu. Velké protesty byly třeba 28. října 1939 a v následujících časech po uzavření vysokých škol,“ sděluje.
O Velikonocích se neprotestuje
„Ve svátky, které mají původ v církevní rovině, nebylo zvykem, aby se podobné demonstrace pořádaly. Že by lidé chodili v období Velikonoc politicky protestovat, je asi totéž, jako kdyby politicky protestovali o Vánocích,“ srovnává Zdeněk Čech.
„V každém případě už nedlouho před Velikonocemi, brzy po příchodu Němců, byla spuštěna takzvaná operace mříže. To mělo za následek, že několik tisíc lidí, kteří připadali Němcům nebezpeční pro jejich výkon okupační správy, bylo zadrženo a značná část z nich byla potom puštěna. Šlo tam především o to, aby se obyvatelstvu a hlavně důležitým lidem, nahnal strach,“ řekl dále serveru ParlamentníListy.cz.
Patrně i na prožití oněch Velikonoc se podepsal pocit obrovské frustrace, zklamání a určitý výraz beznaděje. „Uvědomme si, že tehdy v Evropě se z nás stala první neněmecky mluvící země, kam se dostala německá moc a dostala se tam v negativním smyslu se vší parádou,“ konstatoval Čech.
Lidé odpočívají od zimy
Ve vztahu k letošním velikonočním svátkům, i přestože díky tomu v médiích dostává větší prostor církev, se nijak významně neprojevilo jinak jedno z hlavních témat – církevní restituce. „Velikonoce v rozhodující většině českého národa se už dávno změnily v určitou variantu svátků oddychu, kterými se obyvatelstvo snaží čelit jarní únavě, a jako soubor legrací pro děti,“ vidí význam svátků pro značnou část Čechů.
Paradoxně se dnes Vánoce vnímají podstatně více církevněji než Velikonoce, které jsou z křesťanského hlediska nejdůležitější. Nyní však podle Zdeňka Čecha vzhledem k přetrvávající zimě a všudypřítomnému mrazu většina lidí využívá Velikonoc, aby si odpočala.
Čím hůř, tím líp?
„Připomněl bych také ale jiná období. Třeba vnímání Velikonoc v roce 1989 a v roce 1990. Z hlediska emočního zlomu byl ale stejně mnohem silnější negativní zlom, ke kterému došlo od roku 1938 do roku 1939 a tím se nijak nechci dotýkat významu roku 1989,“ uvedl.
Dále se pak nedá říct, že by se v naší zemi stalo něco tak významně negativního a na druhou stranu ani významně pozitivního. „My jsme z hlediska historicko-společenského velcí masochisté a neustále se vymlouváme, jak jsme bezvýznamní, slabí a špatní. Jako by platilo, že čím hůř, tím líp. Ale tak to samozřejmě není,“ říká pro ParlamentníListy.cz Zdeněk Čech.
Čtěte také:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
