Dochází k závěru, že „Čechům tehdejší územní nestabilita československého státu vůbec nedocházela a dodnes nedochází“. Na vině jsou prý jak prvorepublikoví politici a média, tak i dnešní historici, kteří některá historická fakta zamlčují.

Upozorňuje mimo jiné na to, že rozsah území československého státu stanovily pařížské mírové smlouvy z let 1919-1920. Cituje přitom článek 19 prvního dílu Versailleské smlouvy, který se opakuje v saint-germainské a trianonské mírové smlouvě: „Shromáždění (Společnosti národů) může čas od času vyzvati členy Společnosti (národů), aby znovu přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní poměry, jejichž další trvání by mohlo ohroziti světový mír.“

Celý text Tomáše Krystlíka ZDE.

Podle Krystlíka právě zachování těch částí pařížských mírových smluv, na jejichž základě vzniklo Československo v daném rozsahu, kvůli soužití národností v československém státě mír v roce 1938 ohrožovalo.

Krystlík dále připomíná, že Versailleská smlouva obsahuje též článek 86, který umožňuje čelným mocnostem Společnosti národů k ochraně zájmů těch obyvatel Československa, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem nebo náboženstvím, zasahovat do vnitřních poměrů v ČSR.

Statut čelných mocností ve Společnosti národů měly mezi válkami Francie, Velká Británie a Itálie. „Všechny ony čelné mocnosti byly tudíž i účastníky Mnichovské konference a po ní dozíraly na průběh odstupování území,“ uvedl Krystlík.