Psal se rok 1938 a do hledáčku nacistů se dostal i cisterciácký klášter ve Vyšším Brodě. Německá armáda objekt obsadila, později se tu usadilo i gestapo. Mniši, kteří zde do té doby žili, museli až na výjimky klášter opustit.
„To je velice zajímavá a smutná kapitola klášterních dějin,“ začíná své vyprávění kurátor sbírkových a mobiliárních fondů Jiří Franc s tím, že 17. dubna 1941 byl vyšebrodský klášter zrušen nacistickým režimem. „Záhy nato bylo určeno, tehdejšími mocipány, nacisty, že vyšebrodský klášter se stane utajovaným skladištěm naloupených uměleckých předmětů, které hitlerovci sváželi vlastně z celé střední a východní Evropy,“ popisuje Jiří Franc a dodává, že do Vyššího Brodu se tak dostala například celá Mannheimerova nebo vídeňská Rothschildova sbírka.
„Kromě jiného se sem dostaly také předměty, které patřily do soukromého vlastnictví Adolfa Hitlera. Byly to sochy, obrazy, právě v takovém tom rádoby heroickém germánském stylu. Všechna tato umělecká díla zamýšleli nacisté vystavit po očekávaném vítězném konci druhé světové války v obří galerii v Linci, která měla zastínit všechna ostatní muzea na celém světě,“ říká Jiří Franc.
Vysvětluje i, jak a za co získal Hitler cenné historické předměty, které patřily právě do jeho soukromého vlastnictví. „V tehdejší době byl Hitler říšským kancléřem. Kromě toho také pobíral nemalé tantiémy ze svého díla Můj boj (Mein Kampf) a těmito prostředky nakládal. Zakupoval umělecká díla, která ho zaujala. Byl to sběratel ve smyslu jeho nelidské ideologie,“ dodává Jiří Franc. A právě část těchto děl byla uložena i ve Vyšším Brodě.
Osud sbírky po válce
Většina těchto uměleckých děl byla objevena na konci druhé světové války. Jak říká Jiří Franc, v době osvobození vypravila americká armáda odborníky, historiky umění, kteří měli za úkol najít tyto uloupené poklady nesmírné ceny, jako byla například právě Rothschildova sbírka. „Když dojeli do vyšebrodského kláštera z jihu přes ruskou zónu, tak se nestačili divit. To překvapení bylo obrovské. Máme tady z historických pramenů poznatek, že když sem vstoupili jako pověřenci americké osvobozenecké armády, tak nalezli třeba v teologickém sále knihovny, v obrazové galerii v dřívějším klášterním muzeu a v křížové chodbě umělecká díla, která nacisté shromažďovali loupežným způsobem z celé Evropy,“ poukazuje Jiří Franc.
Do kláštera tak přijelo několik desítek nákladních vozů, které umělecká díla dopravily do sběrného místa v Mnichově, jež právě za tímto účelem bylo zřízeno. „Američané se snažili dle možností, podle inventářů a znalostí, rozdělit ty kolekce a jednotlivá umělecká díla navrátit právoplatným majitelům,“ vysvětluje zástupce kláštera.
Jak říká, některá díla se dochovala i na českém území. „Někdy jsou opatřena poznámkou Vyšší Brod – Hohenfurth,“ vysvětluje Franc.
Hitlerovy sochy lákaly neonacisty
Část Hitlerovy sbírky zůstala přímo v jižních Čechách. Tři bronzové monumentální sochy – Venuše, Rozsévač a Veslař, které také byly za války uloženy ve Vyšším Brodě, se do kláštera před časem na nějakou dobu vrátily. „Sochy tu byly po několik málo dní v rámci Zemské výstavy v roce 2013. Jako kurátoři jsme chtěli právě poukázat tady tímto protikladem na opravdu hrůzy a nesmyslnost druhé světové války, na tu nelidskost nacistického režimu,“ říká Jiří Franc a vysvětluje. „Protože nahé sochy samozřejmě nepatří do kláštera.“
Vystavení soch ale řada lidí nesla nelibě. „Ukázalo se, že ten kontrast je obrovský. On to byl původně záměr. Ale v podstatě to tak kontrastovalo s tou nádhernou ušlechtilou architekturou, že u mnohých návštěvníků to budilo pohoršení,“ vysvětluje Jiří Franc, proč byly sochy z Vyššího Brodu z výstavy opět odvezeny.
Jak Jiří Franc vysvětluje, nejenže se sochy mnohým návštěvníkům zdály v zahradě kláštera nepatřičné, ale navíc ještě lákaly i dnešní příznivce nacismu a možná i Adolfa Hitlera. „Pozorovali jsme, že se objevuje i jiné publikum než běžné. Nebyli to jenom návštěvníci, kteří se zajímali o historii a o kulturu,“ říká Jiří Franc.
„Nahé sochy opravdu do kláštera nepatří. Jezdím do českého pohraničí často, mám to tady rád a mám tady i kamarády. Na té výstavě jsem se byl podívat, viděl jsem i ty sochy a padala na mne z nich taková neurčitá tíseň. Když je vidíte, navíc v místech jako je klášter, který vám má přinášet útěchu a klid, tak si uvědomíte spoustu věcí, jak ta válka byla strašná a jak se Hitler i jeho nejbližší spolupracovníci chovali, jako že jim patří celý svět. Navíc jsem z těch soch měl pocit, že vyjadřují určitou nadřazenost, nadrasu, kterou Hitler vyznával,“ vysvětlil důchodce z Rakouska Otto Meller.
„Ty sochy za to jistě nemůžou. Ale vzpomínám si, že opravdu sem začali najíždět takoví podivní lidé. Nebylo to určitě umění, co je lákalo. Slyšela jsem, že se o tom tady lidi baví, že jsou to možná i nějací příznivci Hitlera. A ty tady určitě nechceme. Ale jak říkám, ty sochy za to samozřejmě nemůžou,“ zamyslela se žena, která žije nedaleko Vyššího Brodu už 40 let a pamatuje si tak i neveselé období kláštera, které postihlo klášter i za komunistů.
Klášter ve Vyšším Brodě. Foto: David Hora
Závišův kříž se vrátil do kláštera
Do Vyššího Brodu se za druhé světové války sice dostaly cennosti, které sem nepatřily, na druhou stranu ale některé, které tady měly své místo, zmizely. I o tom vypráví Jiří Franc. „Ten osud druhé světové války byl opravdu pohnutý. Pohnutý v pravém slova smyslu byl i osud umění. Protože s jednotlivými uměleckými předměty se opravdu hýbalo po celé Evropě,“ říká Franc.
Například ty nejvzácnější předměty z umělecko-historických sbírek cisterciáckého opatství Vyšší Brod byly během druhé světové války odvezeny do jiného utajovaného nacistického skladiště, a to do solných dolů v Rakousku. „Tam v těch štolách v tisících regálech byla shromažďovaná další umělecké díla. Mezi nimi z Vyššího Brodu například Závišův kříž, Madona vyšebrodská, kolekce rukopisů anebo také proslulý světoznámý obrazový cyklus Mistra vyšebrodského,“ popisuje Jiří Franc.
Tyto cennosti se pak na české území vracely postupně po válce. „Například Závišův kříž se dostal zpět na tehdejší československé území díky iniciativě československé vlády, kdy byla do Rakouska vyslána delegace pod vedením plukovníka dělostřelectva Vavrečky,“ říká Franc s tím, že delegace přivezla Závišův kříž na Pražský hrad. Tato unikátní památka byla po návratu do Československa uložena v ohnivzdorné pokladně ve Schwarzenberském paláci. Odtud pak kříž převzal zpět do držení vyšebrodského kláštera tehdejší opat. Unikátní Závišův kříž, který je třetí nejcennější středověkou zlatnickou památkou v České republice, tak mohou návštěvníci vyšebrodského kláštera opět vidět na vlastní oči.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
