Jiřina Jiráková byla v šestnácti letech chirurgickou sestrou první pomoci vojákům z fronty a Emílie Řepíková pracovala ve skladech, které bombardovali. Ti všichni zažili válku, každý z jiné její strany. Teď žijí v Domově péče o válečné veterány v Praze. Devadesát let byste jim nehádali, jsou plní síly a optimismu a během chvíle vás vtáhnou mezi sebe. Je to 70 let, co válka skončila. Některé obrazy jim ale před očima nezmizely nikdy, tvrdí svorně.

Generál Miloslav Masopust vstoupil dobrovolně do armády s otcem v roce 1944. Po výcviku byl přidělen k Prvnímu československému armádnímu sboru v SSSR, konkrétně k pěšímu praporu 1. brigády jako samopalník. To mu bylo dvacet let. Armádní sbor měl rychle proniknout na Slovensko Dukelským průsmykem v akci zvané Karpatsko-dukelská operace, která si vyžádala mnoho obětí. Přesunovali se na místo pochody dlouhými třicet, padesát kilometrů a pouze v noci. Generál Masopust vzpomíná  na postup u města Krosno 8. září, kde se pevně bránily Hitlerovy jednotky SS.

Generál: Postupovali jsem úzkým průsmykem

„Německý okraj byl doslova rozorán a první zákopy byly vzaty téměř bez odporu. My jako druhý sled jsme se dívali na boj sovětských jednotek z povzdálí. V cestě nám stálo opevněné město Krosno. Abychom neztratili rychlost postupu, obcházeli jsme ho zprava a postupovali do hloubky obrany protivníka poměrně úzkým průsekem prolomené obrany. Do průlomu se jako lavina valily jednotky rychlých skupin a doprovodného dělostřelectva. První sled takového sboru byl zastaven palbou protitankových zbraní. Tankisté vyrazilili dopředu jako první, my v druhém sledu. V zápětí jsme přešli do prvního,“ popsal generál.

Potom narazili na dobře organizovaný a zamaskovaný protitankový rajon nepřítele. Ten zasáhl první tanky. Další postup byl zastaven a Masopust nařídil jednotce se zakopat. Následoval ústup k Machnůvce, kde odrazili nápor a následně byl raněn. K samopalníkům se už nevrátil, poslali ho k dělostřelecké jednotce. On i otec válku přežili.

S tajnými rozkazy po horách putovala Helena Karfová

Generál Masopust žije v domě veteránů teprve krátce. Společnost mu zde dělá Helena Karfová, která byla v osmnácti letech spojkou. Nosila tajné rozkazy, ukrývala se v horách, skalách i lesích a potkávala se s partyzány. I ona vstoupila do armády dobrovolně se svým otcem, a to v roce 1943. „Táta bojoval se zbraní a já dělala spojku v oblasti Banské Šťiavnice a Banské Bystrice. Pamatuji si, jak po Dukle nosili a vozili raněné. Kopali velké jámy a tam je házeli. Vši z těch mrtvých mi lezly po nohách. Po válce je zase vykopávali,“ vzpomíná Helena Karfová.