Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?Anketa
Není „jen“ populárně psaným ekonomickým textem, ale tentokrát ekonomové zvolili románovou formu. Románový příběhl tu není jen fikcí, ale jak sami autoři uvádějí, každá z postav má v reálném světě svůj reálný vzor, který si autoři vypůjčili a více či méně literárně pozmněnili. Anebo občas ani nepozměnili.
Vzhledem k tomu, že předchozí díla Šichtařové a Pikory se dostala mezi nejprodávanější tituly, není divu, že novou knihu distributor zařadil v rámci Velkého knižního čtvrtku mezi dvanáct VIP titulů roku. A ukázalo se, že oprávněně, protože hned v prvních dnech po vydání se kniha Lumpové a beránci stala bestsellerem.
Podobnost není náhodná
Na pozadí napínavého detektivního příběhu manželské dvojice bankéřky Heleny a investigativního novináře Martina Stonových, kteří se potýkají s vlastními problémy, rozehrávají autoři strhující děj, který populární formou demaskuje svět bankéřů a dává nahlédnout, co by přinesl krach evropských bank. Varující je, že nejde o žádné sci-fi, ale román je silně inspirován realitou, třeba kyperskou krizí nebo politikou Evropské centrální banky.
„Zdají-li se vám některé události šílené, vězte, že každá z nich je více či méně inspirována skutečností. Některé se staly, jiné se staly podobně. A skutečnost byla někdy ještě barvitější,“ ujišťují na obálce knihy manželé Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora. S hlavními hrdiny příběhu mají totiž autoři mnoho společného, ani tady zřejmě není podobnost čistě náhodná.
Příběh začíná, když hlavní postavy knihy – Helena a Martin – přijmou zakázku na vypracování analýzy hospodaření třetí největší německé banky a velmi brzy zjišťují, na jak vratkých nohách stojí bankovní ústav, životně důležitý pro stabilitu bankovního systému v Evropě. Postupně, když při své práci odkrývají skutečný stav pod naleštěnou slupkou důvěryhodnosti německé banky, začínají se najednou hroutit menší banky v evropských zemích a strhávají na dno další bankovní ústavy napříč Evropou. České republice se tentokrát finanční krize vyhnula jen díky tomu, že není v eurozóně.
Psali jsme:
Autoři pak popisují důsledky krachu finančního systému v Evropě, který by mohl nastat i ve skutečnosti, kdyby došlo k souběhu jen několika málo nešťastných událostí, jejichž nakupení není podle nich „nijak zvlášť nepravděpodobné, spíše naopak celkem snadno možné“. „Příběh slouží k popisu toho, v jak neutěšeném stavu se nachází dnešní společnost a finanční svět a jak je tento systém mimořádně křehký,“ vysvětlila ParlamentnímListům.cz Markéta Šichtařová.
Zoufalí lidé před zavřenými bankami
Není příliš veselá představa, co by nastalo, kdyby k tak masivnímu krachu evropského bankovního sytému skutečně došlo. Zoufalí klienti před uzavřenými pobočkami bank, fronty tvořící se u bankomatů, které vydávají jen omezenou hotovost, bezmoc klientů, kteří nemají peníze na základní potřeby, protože se ke svým uloženým penězům nedostanou, to vše autoři barvitě popisují na několika osudech lidí z různých sociálních skupin. Příkladem jim nepochybně byla nedávná situace v Řecku nebo na Kypru, jejichž občané zažívali tyto hrůzy v reálu.
I když kniha dvojice ekonomů je především varováním před lehkomyslným zadlužováním, neustálou honbou za ekonomickým růstem a nezodpovědností bank i politiků, které může vést ke krachu nejen bankovního systému, ale i celých států, je napsána s humorem, ironií a nadhledem, takže si na své přijdou i prostí milovníci detektivních příběhů, kteří hledají především napínavé čtení s tradičními zápletkami, drogami, vyhrožováním a obavami o život.
Ukázka z knihy Lumpové a beránci:
Helena najednou mluvila velice překotně: „A to ani nemluvím o tom, že svět kolem nás se úplně pomátnul. Píšeme analýzu, která měla sloužit k tomu, aby zabránila finanční krizi, a pak najednou bum, ještě než může být naše práce zveřejněna, sedíme tu uprostřed finační krize jako vyšité a sledujeme, jak se celý finanční systém hroutí.“
Helena teď už zvýšila hlas: „Cítím se prostě děsně! Byli jsme najatí právě proto, abychom zabránili tomu, co se teď v Evropě děje. Jenomže je pozdě! Pozdě! Nemůžeme už vůbec nic dělat! Cítím strašlivou, strašlivou frustraci.“
„Bereš to za úplně špatný konec, Heleno.“
Překvapeně se ošila. „Heleno“ ji oslovoval výjimečně.
„Pořád se lituješ. Lituješ se, jaká jsi oběť lidí a událostí kolem tebe. Podle tebe ti všichni znemožňují dělat to, co ty dělat chceš.“ Wiliam najednou ztišil hlas, ale přesto zněl krystalicky zřetelně. „Heleno, už jsi někdy viděla nějakou šťastnou oběť?“
Bylo to, jako by jí uštědřil políček. On, který jí měl rozumět, ji tak hluboce nechápe. Snad poprvé v životě na něj do telefonu rozezleně zaječela: „A ty si snad myslíš, že s tím můžu něco dělat. Co to kecáš za kraviny?!“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
