Honzejk si úvodem klade otázku, zda si máme tehdejší události a dobu, která jim předcházela, připomínat jako něco, co je svým způsobem stále živé, nebo je to už mrtvá minulost. „V Česku se postupně prosazuje druhý pohled − nechat minulost být,“ zmínil Honzejk a připomněl slova europoslance Jana Zahradila (ODS), jenž uvedl, že v roce 2019 bude v politice úspěšný ten, kdo nebojuje únavné bitvy minulosti, ale je dobře připraven na nečekané bitvy budoucnosti. 

Původní text ZDE

„Něco na tom je. Politika má skutečně řešit aktuální problémy a úspěšný je po zásluze ten, kdo to dokáže nejlépe. Jenže současně platí, že lhostejnost k minulosti bývá zákeřná. Když ji ztratíte ze zřetele, může se vám postupně, byť v jiné podobě opět začít zhmotňovat,“ poznamenal Honzejk a varoval před tím, že třicet let po pádu komunismu máme premiéra, který je v evidenci spolupracovníků StB, a vládu podporuje strana, která se od zločinecké KSČ v zásadě liší jen tím, že si do názvu přidala jedno písmeno a zrovna nemá sílu na to, aby se chovala jako svá předchůdkyně.

„Naše společnost nenahlíží na dobu pozdního socialismu jako na dobu čistého zla (tak jako německá na období nacismu), ale spíše jako na historickou nepříjemnost,“ dodal Honzejk. Minulost považovat za mrtvou by byla dle jeho slov chyba. „Bez diskuse, pokud se jasně neřekne: ‚To bylo špatně, toto už nechceme nikdy v jakékoli formě,‘ bude minulost stále prorůstat současností. Bude modifikovat chování a celkový politický a společenský vývoj,“ podotkl Honzejk se slovy, že autoritativní řízení a omezování svobod se může v jiných podobách začít vracet.