V souvislosti se stávkovou pohotovostí zaměstnanců České televize a Českého rozhlasu se řadě lidí vracejí vzpomínky na napjatou atmosféru kolem ČT na přelomu tisíciletí. Podnětem k diskusi se stala fotografie protestního trička z roku 2000, kterou nedávno zveřejnil novinář Jan Moláček.

Další muzeální kousek objeven! ??

Ale kdyby mi někdo tehdy řekl, že v roce 2026 budeme ve stejným baráku čelit stejným choutkám politiků udělat si z nás poslušně přikyvující držáky mikrofonu, tak bych ho asi poslal do Bohnic... ??

Co se dá dělat, tak si to holt zopákneme. ????‍>??? pic.twitter.com/DJhDeKGMU4

— Jan Moláček ???????????? (@janmolacek) June 12, 2026

Podle tehdejší ředitelky zpravodajství ČT Jany Bobošíkové však tato éra neměla pouze podobu symbolických triček a bojovných hesel, ale byla doprovázena vlnou agresivity a osobních útoků, které dosud zůstávaly skryty v archivech.

„V České televizi se znovu mluví o stávce. Znovu slyšíme slova o ohrožení nezávislosti, svobody médií a demokracie a znovu se připomíná televizní krize před pětadvaceti lety,“ uvedla Bobošíková ve svém aktuálním videoprohlášení.

Dodala, že v té době nestála mezi demonstrujícími diváky, ale jako tehdejší ředitelka zpravodajství se nacházela přímo v centru dění. Pohled na archivní materiály v ní podle jejích slov nevyvolal vzpomínky na zákulisní politická jednání, nýbrž na stovky dopisů, které v té době dostávala do své poštovní schránky.

Pamatujete si na televizní krizi? ????
Není to jen o protestech a tričkách, ale o skutečné ceně, kterou platili lidé.
Nepodceňujte sílu nenávisti a varování z minulosti.

Podívejte se na náš příběh a vzpomeňte! #TelevizníKrize #Historie #Nenávist #Paměť #Společnost pic.twitter.com/juLH3SxUE2

— ABJ (@Abybylojasno) June 15, 2026

Podle Bobošíkové nešlo o korespondenci plnou věcných argumentů, ale o projevy čisté nenávisti. Rozhodla se proto po pětadvaceti letech obsah těchto zásilek popsat veřejnosti. Ačkoliv odmítla citovat vulgární nadávky, které tehdy denně přicházely, popsala konkrétní formy zastrašování.

Oprátky, černé kříže, přání nemoci i smrti a výhrůžka zabitím dcery

Mezi zásilkami se podle ní běžně objevovaly kresby šibenic, fotografie s dokreslenými oprátkami kolem hlavy nebo pohlednice s černými kříži přes obličej. Autoři v nich rodině tehdejší ředitelky přáli nemoci a smrt. Jeden z nejotřesnějších dopisů pak obsahoval přímou výhrůžku likvidací její dcery.

Bývalá šéfka zpravodajství v této souvislosti upozornila, že lidé v emotivních momentech snadno uvěří, že bojují za správnou věc, a v zápalu boje překročí morální hranice. „Nenávist totiž málokdy přichází sama za sebe. Téměř vždy přichází ve jménu dobra, spravedlnosti, svobody nebo demokracie,“ varovala Bobošíková s tím, že právě v takových chvílích je situace nejnebezpečnější, protože společnost přestává vidět v oponentech lidi a začíná v nich spatřovat nepřátele.

Zároveň nabídla srovnání tehdejší situace se současným stavem veřejné debaty, kdy se v Česku kvůli urážlivým výrokům na sociálních sítích vedou soudní spory a policie aktivně řeší vyhrožování veřejným činitelům. Položila otázku, jak by moderní společnost, politici a komentátoři reagovali dnes, kdyby žena ve veřejné funkci čelila tak masivnímu zastrašování a výhrůžkám smrtí vlastním dětem. Podle ní je klíčovým ponaučením z historické televizní krize fakt, že princip právního státu musí chránit každého občana stejně, bez ohledu na to, zda je v danou chvíli populární nebo stojí osamocen proti davu.

Televizní stávka na přelomu tisíciletí

Televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 byla jedním z nejvýznamnějších vnitropolitických a společenských střetů v porevolučních dějinách České republiky. Konflikt naplno propukl v prosinci 2000, kdy tehdejší Rada České televize zvolila novým generálním ředitelem Jiřího Hodače. Většina zaměstnanců zpravodajství ČT volbu okamžitě odmítla s argumentem, že Hodač je spojen s politickými stranami, konkrétně s politickými stranami tehdejší opoziční smlouvy ODS a ČSSD, a vyhlásila stávkovou pohotovost.

Když nový ředitel jmenoval Janu Bobošíkovou do čela zpravodajství, vzpurní redaktoři ji odmítli uznat. Vzniklo tak dvojí zpravodajství – stávkující novináři vysílali své příspěvky z takzvaného „velína“ na Kavčích horách přes družici a kabelové sítě, zatímco vedení kolem Hodače a Bobošíkové zajišťovalo alternativní vysílání z externího studia, které se na obrazovkách diváků projevovalo modrou plochou nebo textovými zprávami.

Spor během několika dní přerostl hranice média. Krize paralyzovala politickou scénu a musel ji řešit Parlament. Celá situace vyvrcholila v lednu 2001, kdy Jiří Hodač ze zdravotních důvodů odstoupil, Poslanecká sněmovna odvolala Radu ČT a schválila narychlo připravenou novelu zákona o České televizi, která změnila způsob volby televizních radních. Krátce poté z České televize odešla i Jana Bobošíková.